Předchozí (960)  Strana:961  Další (962) |
|
|||
961
|
|||
|
|||
Štihlava,, y, f. (m.: tštihlava = prázdná
hlava. Cf. Štitroba) = neumělý člověk, der Hohlkopf. Div. z och. 133. Štíhle, vz Štika, Gb. Hl. 108. — Š. =
dešťovka, der Regenwurm. Po dešti je mnoho štíhlat. V Hradecku. Us. — Š-hle = slabý člověk; mladé, čiperné děvče. Us. Da. Vz Štíhlík, Štíhlátko. Štíhlička, y, f., lispe, hmyz muchovitý.
Krok. II. 265. Štíhlík, a, m. = slabý člověk, ein schwach
gebauter Mensch. Chrud. Kd. Štíhlorostlý, schlankgewachsen. Š. bříza.
Hdk. L. k. 50. Štíhlosť, i, f. = číplosť, die Schlankheit.
D. Štíhlounký, hübsch schlank.
Štíhlý = utlý, tenký, štíplý, schlank,
schmächtig, geschmeidig, dünn, zart. Jg. Š. tělo. D. Jako jelínci štíhlí. Troj. Š. jako cedr, Hlas.; š. zrůst. Gníd. Jest tak š-á, že by se obetknouti (přeštípnouti) mohla. Š. jako jedle. Pk. Je š. okolo žeber (má prá- zdný opasek). Vz Chudoba. Č. Vz Bič. Štihrati, brennen. U Jižné. Vrů.
Štich, u, m., štichy, pl. = kusy trámu
do zdi zadělané, do kterých se krovy za- sazují, der Stichbalken. Us. — Štich, vz Štych. Šticholec, lce, m., z něm. Do dřevených
zdí vnitř budovy zatlukou se hezky hustě kolíčky, aby maltu držely. Od toho stavba na š. (Stichholz). U N. Bydžova = rohožka slaměná dřevěnými příčkami ke stěně při- pevněná. J. K. Štichov, a, m., Stich, ves u Staňkova.
Štichový, Stich-. Š. brzlík, brzlice, das
Briesel. Štik, a, m., esox, der Hecht, ryba kapro-
vitá. Krok. I. d. 109. Š. obecný, vz Štika; jehla mořská, e. belone, der Hornhecht. Štika (u některých: štika), štička, y, f.,
štik, a, m. Š. mladá: štice n. štíhle (m. štíkle, Bž. 52., 230.), štížle, ete, n. Jg. Š-ky (esocini) jsou sladkovodní ryby dravé se zuby v čelistech, na patře a na jazyku. Š. obecná, esox lucius, der Hecht. Frč. 289. Cí. S. N., Schd. II. 496., KP. III. 386. Š. na modro, Dch., nadívaná, naložená, omaštěná, pečená, smažená, vařená, s rosolem, se smetanou, se sardelemi. Hsg. Štika. V., Půh. II. 159., Kom. J. 167. S. v rybníce škodu dělá. Us. Ten je jako š. (dravý). Us. Dhn. Vylovil si rybu štiku. Sš. P. 564. Opilý jako š. Us. Proto je š. v řece, aby karasi nedřímali. Pk. Ve hlavě štiky jsou prý všecky nástroje při mučení Páné potřebované. Vz Mus. 1853. 489. — Š-y slepé = lité svítky, Omeletten (žertem). Dch. — Š. v pivovaře — prkenný, čtver- hranný Mab (zakrytý a dírkovaný), by pivo se sladem do korýtka neteklo. Jg. — Š., dům v Praze. U zlaté, modré atd. štiky. Vz Tk. II. 231., 205. — Š., y. m., osob. jm. Tk. V. 84., 96., 97. Štikací kleště, die Zwickzange. D.
Štikač, e, m. = který štiká, der Kneiper. |
Štikadlo, slov. ščikadlo, a, n. = nástroj
ku štikání koláčů, ein Werkzeug zum Rän- deln der Kuchen. Mor. Jg. Štikání, n., das Zwicken, Pflücken. — Š.
— štkáni, das Schlucken, Schluchzen. Jg.
Štikaný; -án, a, o, gezwickt. Vz Štikati. — Š. = vrubovaný, schartig, gezackt. Š.
list. Mor. Jg. Štikati; štiknouti, štknouti, knul a kl
(šktl), ut, utí, štikovati = štípati, uštipovati, zwicken, rupfen, pflücken; lykati, schlucken; štkáti, škytati, schluchzen. Jg. — abs. Had, blecha, štěnice štiká. Us. — co: trávu (šku- bati), V., květ, kvítí, listy. Us. — koho čím. Štkl ho had žihadlem. Zlob. — se. Peří se štiká (přetrhuje). V Policku. Kšá. — se komu. Štiká se mi (štkám). Slov.
Jg. — od čeho (skytati): od přepití. Sych. Štikatý = štíhlý. Vz Štika. To je š. jehně.
V Kunv. Msk. Štikavec, vce, m. = truskavec, polygo-
num aviculare, der Wegetritt. Linn. Štikavice, e, í'., nemoc koňská, Albet.
Štikavka, y, f. = štkavka, die Schlucke.
U Nové Kdyně. Rgl. Štiknutí = štknutí, n., der Biss. S. ble-
chy, stinky. Us. Štikošedý, hechtgrau. Šm.
Štikotati = škytati.
Štikotka, y, f. -- štkavka, die Schlucke.
Štikovec, vce, m. = udice na větší ryby,
zvl. na štiky, eine Angel auf grössere Fi- sche, vorzüglich Hechte. Jg., Mý. Štikovice, Tikovice, ves na Mor. Tk.
V. 163. Štikovina, y, f. = štičí maso, das Hech-
tenfleisch. Bern. Štikútkání, n. = ščukání, čkavka. Slov.
Dbš. 112. Štilcovati, na Mor. štulcovati = štilce
dávati, schnippen, Nasenstieber geben. On rái štilcuje. Ros. Štilec, lce, štileček, čku (v obec. mluvě
štulec), m. = šňupka, das Schnippchen mit den Fingern. Ani za štilec si nevážiti. V. — Š. = zvláště udeření prstem od palce od- bitým, der Schnalzer, Schnupfer, Stieber, das Schnippchen. D., V. Štilec do čela, do nosu. Ros. Š-lec dáti. Ros. — Š. = vůbec udeření, ku př. do boku, der Rippenstoss. Us. - Jg. Štilet, u, m. = dýka, Dolch, m., z rom.
fr. stilet, it. stiletto. Vz Mz. 338. Štilfrid, a, m., báječný kníže český. S. N.
Štilice, Šěilice, dle Budějovice, ves u
Černého Kostelce. PL. Štilip, zvuk vrabčí. Vrabec křičí štilip
štilip. Us. Pt. Štilipati, štilipovati = křičeti jako vra-
bec, zwitschern wie der Spatz. — abs. Vra- bec štilipuje. Us. Štilipee, pce,štilipač, e, (u Chocně, Kik.),
m. = polní vrabec, švihlík, fringilla montana, der Feldspatz. D. |
||
|
|||
Předchozí (960)  Strana:961  Další (962) |