961

Štihlava,, y, f. (m.: tštihlava = prázdná
hlava. Cf. Štitroba) = neumělý člověk, der
Hohlkopf. Div. z och. 133.

Štíhle, vz Štika, Gb. Hl. 108. — Š. =
dešťovka, der Regenwurm. Po dešti je mnoho
štíhlat. V Hradecku. Us. — Š-hle = slabý
člověk; mladé, čiperné děvče. Us. Da. Vz
Štíhlík, Štíhlátko.

Štíhlička, y, f., lispe, hmyz muchovitý.
Krok. II. 265.

Štíhlík, a, m. = slabý člověk, ein schwach
gebauter Mensch. Chrud. Kd.

Štíhlorostlý, schlankgewachsen. Š. bříza.
Hdk. L. k. 50.

Štíhlosť, i, f. = číplosť, die Schlankheit.
D.

Štíhlounký, hübsch schlank.

Štíhlý = utlý, tenký, štíplý, schlank,
schmächtig, geschmeidig, dünn, zart. Jg.
Š. tělo. D. Jako jelínci štíhlí. Troj. Š. jako
cedr, Hlas.; š. zrůst. Gníd. Jest tak š-á, že
by se obetknouti (přeštípnouti) mohla. Š.
jako jedle. Pk. Je š. okolo žeber (má prá-
zdný opasek). Vz Chudoba. Č. Vz Bič.

Štihrati, brennen. U Jižné. Vrů.

Štich, u, m., štichy, pl. = kusy trámu
do zdi zadělané, do kterých se krovy za-
sazují, der Stichbalken. Us. — Štich, vz
Štych.

Šticholec, lce, m., z něm. Do dřevených
zdí vnitř budovy zatlukou se hezky hustě
kolíčky, aby maltu držely. Od toho stavba
na š. (Stichholz). U N. Bydžova = rohožka
slaměná dřevěnými příčkami ke stěně při-
pevněná. J. K.

Štichov, a, m., Stich, ves u Staňkova.

Štichový, Stich-. Š. brzlík, brzlice, das
Briesel.

Štik, a, m., esox, der Hecht, ryba kapro-
vitá. Krok. I. d. 109. Š. obecný, vz Štika;
jehla mořská, e. belone, der Hornhecht.

Štika (u některých: štika), štička, y, f.,
štik, a, m. Š. mladá: štice n. štíhle (m.
štíkle, Bž. 52., 230.), štížle, ete, n. Jg. Š-ky
(esocini) jsou sladkovodní ryby dravé se zuby
v čelistech, na patře a na jazyku. Š. obecná,
esox lucius, der Hecht. Frč. 289. Cí. S. N.,
Schd. II. 496., KP. III. 386. Š. na modro,
Dch., nadívaná, naložená, omaštěná, pečená,
smažená, vařená, s rosolem, se smetanou, se
sardelemi. Hsg. Štika. V., Půh. II. 159., Kom.
J. 167. S. v rybníce škodu dělá. Us. Ten
je jako š. (dravý). Us. Dhn. Vylovil si rybu
štiku. Sš. P. 564. Opilý jako š. Us. Proto je
š. v řece, aby karasi nedřímali. Pk. Ve hlavě
štiky jsou prý všecky nástroje při mučení
Páné potřebované. Vz Mus. 1853. 489. —
Š-y slepé = lité svítky, Omeletten (žertem).
Dch. — Š. v pivovaře — prkenný, čtver-
hranný Mab (zakrytý a dírkovaný), by pivo
se sladem do korýtka neteklo. Jg. — Š.,
dům v Praze. U zlaté, modré atd. štiky. Vz
Tk. II. 231., 205. — Š., y. m., osob. jm.
Tk. V. 84., 96., 97.

Štikací kleště, die Zwickzange. D.
Štikač, e, m. = který štiká, der Kneiper.

Štikadlo, slov. ščikadlo, a, n. = nástroj
ku štikání koláčů, ein Werkzeug zum Rän-
deln der Kuchen. Mor. Jg.

Štikání, n., das Zwicken, Pflücken. — Š.

— štkáni, das Schlucken, Schluchzen. Jg.
Štikaný; -án, a, o, gezwickt. Vz Štikati.

— Š. = vrubovaný, schartig, gezackt. Š.
list. Mor. Jg.

Štikati; štiknouti, štknouti, knul a kl
(šktl), ut, utí, štikovati = štípati, uštipovati,
zwicken, rupfen, pflücken; lykati, schlucken;
štkáti, škytati, schluchzen. Jg. — abs. Had,
blecha, štěnice štiká. Us. — co: trávu (šku-
bati), V., květ, kvítí, listy. Us. — koho
čím. Štkl ho had žihadlem. Zlob. — se.
Peří se štiká (přetrhuje). V Policku. Kšá.

— se komu. Štiká se mi (štkám). Slov.
Jg. — od čeho (skytati): od přepití. Sych.

Štikatý = štíhlý. Vz Štika. To je š. jehně.
V Kunv. Msk.

Štikavec, vce, m. = truskavec, polygo-
num aviculare, der Wegetritt. Linn.

Štikavice, e, í'., nemoc koňská, Albet.

Štikavka, y, f. = štkavka, die Schlucke.
U Nové Kdyně. Rgl.

Štiknutí = štknutí, n., der Biss. S. ble-
chy, stinky. Us.

Štikošedý, hechtgrau. Šm.

Štikotati = škytati.

Štikotka, y, f. -- štkavka, die Schlucke.

Štikovec, vce, m. = udice na větší ryby,
zvl. na štiky, eine Angel auf grössere Fi-
sche, vorzüglich Hechte. Jg., Mý.

Štikovice, Tikovice, ves na Mor. Tk.
V. 163.

Štikovina, y, f. = štičí maso, das Hech-
tenfleisch. Bern.

Štikútkání, n. = ščukání, čkavka. Slov.
Dbš. 112.

Štilcovati, na Mor. štulcovati = štilce
dávati, schnippen, Nasenstieber geben. On
rái štilcuje. Ros.

Štilec, lce, štileček, čku (v obec. mluvě
štulec), m. = šňupka, das Schnippchen mit
den Fingern. Ani za štilec si nevážiti. V. —
Š. = zvláště udeření prstem od palce od-
bitým, der Schnalzer, Schnupfer, Stieber,
das Schnippchen. D., V. Štilec do čela, do
nosu. Ros. Š-lec dáti. Ros. — Š. = vůbec
udeření, ku př. do boku, der Rippenstoss.
Us. - Jg.

Štilet, u, m. = dýka, Dolch, m., z rom.
fr. stilet, it. stiletto. Vz Mz. 338.

Štilfrid, a, m., báječný kníže český. S. N.

Štilice, Šěilice, dle Budějovice, ves u
Černého Kostelce. PL.

Štilip, zvuk vrabčí. Vrabec křičí štilip
štilip. Us. Pt.

Štilipati, štilipovati = křičeti jako vra-
bec, zwitschern wie der Spatz. — abs. Vra-
bec štilipuje. Us.

Štilipee, pce,štilipač, e, (u Chocně, Kik.),
m. = polní vrabec, švihlík, fringilla montana,
der Feldspatz. D.