963

Štípavý = který rád štípe, beissend, knei-
fend, bissig. S. kohout, živočich, člověk,
ocet, řeč, slovo. Ros. Š. had a jedovatý.
Hus. II. 236.

Štípě, ěte, n., situlo (de progenie), zastr.
Rozk.

Štipec, pce, m. = štipák, štípavý kohout,
der Hahn. Aesop. — Š. == co se do 2—3
prstů vejde, štipka, was man mit drei Fin-
gern fassen kann. Š. tabáku, die Priese,
soli. Us. Toho ani štipce nedosáhl. Kram.
Z mála ber malé štipce. Č. M. 434. Na Slov.:
paruť, paruťa. S paruťku soli. Š. a Ž. —
S. = složené prsty na dél s palcem, das
Pfötchen. Udělati š. Vzal jsem toho do š-ce.
Us. — Š. = štipací kleště, die Kneipzange.
Slov. Plk. Š. na vytahování vlasů, na vy-
tahování třísek do nohou vražených. Cn.—
Štipce, ův, m., pl. (pol. a rus. ščipce), lepší
než směšné: kratiknot a dvojsmyslné : utě-
radlo. Jg.

Štípek pku, m.= štipec. S. tabáku,
soli. Š. = štěp. = Š., pka, m., osob. jm.

Štipeň, pně, f., scorpa (ryba), zastr. Rozk.

Štipendi-um, a, n., vz Stipendium,

Štípení, n., das Pflanzen, die Pflanzung.
Vz Štípiti. Š. stromů. Brik. Š. a vzdělání
víry. V. Š. neštovic ochranných, die Im-
pfung. Tys. — Š. = co štípeno jest, das
Gepfl.mzte, die Pflanzung. To jest kořen
všeho zlého š. ďábelského. Pís. br. 285. —
Přenes. Avšak š. železa v něm zůstane. V.

— Jg.

Štípený, -en, a, o, gepflanzt, eingepflanzt.

— k čemu: K něčímu oslovení. Roz. urb.
reg. 51.

Štípet, ptu, m. = chřest. Rstp. 1559.

Štípí, n. = štěpí, die Bäume, Obstbäume.
Vz Štěp.

Štípící = štípající. Vz a) štípati, b) ští-
piti.

Štipitel, e, m., der Pflanzer. D.

Štipitelka, y, štipitelkyně, ě, f., die
Pflanzerin. Jg.

Štipitelský, Pflanzer-.

Štipitelství, n., das Pflanzengeschäft.
Plk.

Štípiti, štěp, il, en, ení = saditi, pflan-
zen — štěpovati, pfropfen, pelzen, zweigen.

— co: vinici, Ben., Sš. L. 187., stromy, za-
hradu, D. Har., víru křesťanskou. V. — co
kde. Když je štípím v zemi této. Br. Po-
vinni jsou pravé učení v zemích svých ští-
piti. V. — co čím (v co, v koho): věrou.

Štelc. Apoštolé svou krví štípili cierkev
svatú. Hus I. 411. Volek pracovitý, jenž
zemi oře, jest kněz dobrý, kterýž štípí ra-
dlicí, slovem božím, srdce lidská, aby hřie-
chové byli z kořen vypleti. Hus II. 199.

Štipka, y, f. = štípnutí, Kniff, m. Jg.
Š. = hádka. S drodomským měl štipku a
doma naďál dusů (se sousedem se vadil a
doma nadělal rozbrojiiv). Us. v Krkonoš.
Lng., Kb. — Š. — štipec, špetka. Štipkou,
ne hrstí béře. Mám š-ku soli, štipek. — Š.,
vz Štípa. Na Mor. — Štípka - skulina,

die Spalte; kep, vulva, das weibliche Scham-
glied. Zlob. — Š., na Mor. a na Sloven. =
křížalka, der Schnick, Apfelschnitt. D. —
Š-ka = škvor, uchavec, der Ohrwurm. Na
Ostrav., Tč., u Opavy. Klš.

Štípky, pl., jm. polí v Hlubotci na Mor.
Sd.

Štiplavě = štípavě, beissend. Us.

Štiplavec, vce, m., blúznivec, židova
brada, Aronova brada, arum, Aron. Slb. 224.

Štiplavokyselý, beissendsauer.
Štiplavosť, i, f. — štípavosť, Schärfe, f.
Š. řetkve. D.

Štiplavý, štiplavý = čpavý, peprný,
beissend, eindringend, 3charf Š. vítr, Sá.,
zápach, beissender Geruch. Šp. Š. řetkev.
D. Jsi dobrý jako š. křen. Prov. — Š. =
důtklivý, dojímavý, hánlivý, úštipný, beis-
send, anzüglich. Š. slova ; slovy štiplavým,
na někoho se utíkati. V. S. řeč. Záv., Dch.

Štíplec, plce, m., stenosoma, kývoš.
Krok. II. 246.

Štípleti, el, ení, schlank werden. Jg. Vz
Štíplý.

Štípliti, il, en, ení, schlank machen. Jg.
Vz Štíplý.

Štíplosť, i, f., die Schlankheit. Gníd. Cf.
Štíhlosť.

Štíplý = číplý, táhlý, štíhlý, schlank,
rank. V., D. Š. tělo. D. Podlé zevnitřního
vzezření někteří jsou tělnatí, jiní štíplí.
Kom. J. 278. — Rst. 504., PČ. 13.

Štípmo (ščípmem) štípati. Mor.

Štípné, ého, n., pole v Jakubčovicich na
Opavsku. Šd.

Štípnice, e, f., dromia, korýš. Krok.

Štípnouti, vz Štípati.

Štípnutí, n., der Biss, Kniff. Nz. lk.

Štípnutý; -ut, a, o, gebissen. Us.

Štípný = kolný, spaltbar. S. dříví. Zlob.

V Policku. Kšá.

Štipoklasy, dle Dolany, něm. Stipokl,
ves uVeseřic; něm. Stipoklas, ves u Vltavo-
týna. PL.

Štípot, u, m., das Gezwicke. Dch.

Štiptoň, ě, f., Winau, ves u Nových
hradů. PL.

Štír, a, štírek, rka, štíreček, čka, m. Š.,
gryllotalpa, die Erdgrille, Maulwurfsgrille,
štír krtonohý, lejsek. Krok. — Š. = scorpio,
der Skorpion. V. Na Mor. ščúr, šťůr, ščour,
šťour. Hý., Brt. Štíři, scorpionidae, die Skor-
pione, jsou velicí pavoukovití členovci s kle-
petovými makadly i kusadly. Štír europský,
scorpio europaeus, africký, buthus afér. Vz
Frč. 125., S. N., Pavouk, Stírek, Schd. II.
520., 523. Štírové, arthrogastra. Nz. Štíři
nepraví, pseudoscorpiones. Nz. Štír větší,
ophimachus; křídlatý, tarans; rohatý, ce-
rastes, Aqu.; skalní, salamandra, der Sala-
mander. Jg. Jsou spolu (sobe) na štíru (sva-
dili se, hněvají se). V., Č., Šml., Lpř., Kšá.,
Vrů., Pal. III. 1. 54., Osv. Vz Hněvivý, Ne-
svorný. Za rybu štíra dá (Nevděčný). Č.
Uštknutí štírem, der Skorpionenstich. Nz.