964

lk. Zahrabou mě do jámy, kde jsou ščíři a
hadi. Sš. P. 777. Otec dobrý nedal by synu
dobrému nuznému, kdyžby prosil za chléb,
kamene a za vajce štíra, neb za rybu hada,
když by chtiel jiesti; Ačkoli š. umořil by
člověka spravedlivého, nic by jeho duši
neuškodil; Kdož ji (ženu) drží, jakožto ten,
kdož drží štíra, jest nejistý. Hus I. 308.,
III. 199. (Tč.). Ač tě i štíře od srdce je
(dítě). Pk. — Leze-li štír (mlok) směrem
k potoku, bude sucho; pakli leze od po-
toku, bude pluta (deštivé počasí). Kld. —
Š. = znamen nebeské, scorpius, der Skor-
pion. V. — Š. = člověk jedovatý, zlobivý,
eine Schlange, ein Drache. Ros. — Š. mer-
kurialní, psí lebeda, psoser, mercurialis pe-
rennis, das Bingelkraut, der Hundskohl. D. —
Š., osob. jm. Vz Tk. V. 63., Pal. Rdh. 126.

Štira, y, f. = obojúdec, der Hermaphrodit.
Plk., Mus., Nz. lk. Cf. řec. tfr«~?, neplodný,
jalový. Mtc. 336. Štira zdánlivá, der Schein-
zwitter. D.

Štirák, u, m. = čásť těla od poštípnutí
naběhlá. Us. Prachin. — Š. = uher, trud,
die Finne. Nz. lk.

Stírati = smažiti, bähen. D.

Stírek, rka, m. Stírkové, pseudoscorpi-
ones, die Afterskorpione. Š. knihový, che-
lifer cancroides; lesní, obisium muscorum.
Frč. 124.

Štírek, řka, m, čírek, die Krickente. Pdy.

Štíří, n., Štírový mlýn, die Skorpion -
mühle, u Chotěboře.

Štiřík, u, m. = vyrazenina na těle, pu-
pence, der Ausschlag, die Wimmerln. Us
Dch. — Š. = arpola, rostl., zastr. Rozk.

Štiřín, a, m., ves u Jesenic. PL. Vz S. N.

Štíi'iti, il, en, ení; štířívati = roztaho-
vati, zerren. — co: zuby, fletschen (ceniti).
Potápka štíří vodu, kräuselt. Us. — na
koho = sočiti. Tak dlouho na ni štířil, až
ji z toho dobrého místa vypichl. U Rychn.
Ntk. U Žamb. Kf. — se na koho = zlo-
biti se, horšiti. Šml. — se = roztahovati
se, zubiti se, smáti se, usmívati se, schmun-
zeln, lachen. D.

Štírk = štěrk.

Stírka, y, ť. = vodní laštovka, sterna,
die Wasserschwalbe. Cf. něm. Stirn, die
Uferschwalbe a lat. sterna. Vz Mz. 336.

Štirnský, ého, m. Š. ze Štirn, jm. staré
rodiny. Vz S. N.

Štírobodavý = bodavý jako štír. Sš. Zj.
340.

Štírovník, u, m., scorpiourus. der Skor-
pionschwanz, rostl. S. červíkový, s. ver-
miculata. Vz Rstp. 384., Schd. II. 310., Čl.
32., Kk. 255., FB. 103., Čl. Kv. 384., Slb.
532. Š. obecný, lotus corniculatus, der Skor-
pionsklee. Šm.

Štírovníkový leknín == vodňanka žabí,
die Seeblume, Seerose. Dch.

Štírový, Skorpion-. S. uštknutí, klepeto,
D., bylina, Byl., žehadlo. Šm. Š-vý olej
(v němž uložen štír, vlastně krtonožka,
k léčení). Mor. Sk.

Štírský, ého, m., osob. jm.

Štirý (zastar.), štěrý = pouhý, čistý,
lauter, rein; upřímný, aufrichtig. MV. S.
přítel, služebník. Na Ostrav. Tč. Štirý jako
kravský chvost. Slez. Tč. Vz Čirý.

Štít, u, štítek, tku, štíteček, čku, m. =
paveza k boji, cf. lat. scutum, cutis, litev.
skydas, Schl., snkr. sku-no-mi tego, řecky
óxv-r-og Haut, ó/.Ev-i] vestimentum, starosl.
šti-tъ. Gl. 339. Přípona -tъ, thema: skjъ,
strsl. štitъ ze štjútъ, skutъ. Mkl. B. 159.,
160.(Hý.), aL. 288. Cf. Bž. 229. Der Schild.
Vz Ščít. Přikryt jest štítem. Kom. Š. ko-
žený, prkenný, železný. Zamítati se, zavrci
se štítem. Pokrychu sě přední ščít na ščít.
Rkk. 18. Meč se sraece po koženě ščítě.
Rkk. Přetě třie kóže v ščítě. Rkk. 11. Ščít.
Ž. wit. 5. 13. a j. Š-em koho zastříti. Us.
Š. rozdělený na čtvero křížem, překřížený,
quadrirt; na poly rozdělený, rozpolený,
halbirt; spodek, der Schildesfuss, svrchek
nebo hlava štítu, das Schildeshaupt. Nz.
Za štítem s někým žíti (v nesvornosti), č.
Vezmúc štít viery, jímž by mohli všechny
šípy najzlostnějšieho ohně uhasiti; Jistě tak
jsa oděn a tak š. nesa Kristóv móžeš uha-
siti ohnivé šípy najhoršieho ďábla; Učiní-li
co pro Bóh, tehdy ihned chtie jmenovati
se a tomu na znamenie štíty své přiložiti
neb napsati; Tisíc štítóv visí z nie, všeliké
oděnie silných (mužův). Hus I. 177., 178.
II. 44., III 46. (Tč.). Š. veliký, čtyři stopy
dlouhý a půl třetí stopy široký, řecky
frvQíóq; štít malý, štítek, paveza, clypeus,
řec. áónl?. Sš. II. 142. Š. koží potáhnouti,
aby dřevěný š. se roznítiti a zapáliti ne-
mohl. Sš. II. 143. (Hý.). Vz více v S. N. —
Š. = znak rodu n. hrdiny, der Schild, das
Wappen, das Feld im Wappen. Jednoštítný
vládyka, der neue Adelige, der nur ein
Wappen hat, weil er der erste in seiner Fa-
milie zum Wappentragen berechtigt ist. Gl.
339., Tov. k. 223. Vz S. N. Proto orliciu
v plamenném ščítě nosiechu. Dal. 73. Ti se
po krásném štítu znají, nosiť v zlatě dvě
orlici. Dal. k. 22. — Š. proti ohni, die
Brand-, Feuermauer. Nz. — Štít horský
(hory), die Gebirgsspitze. Nz. Vz Hora. —
Š slámy = malá otep. U Poličky. Kd. —
S. = cokoli místo obrany n. ohrady jest,
der Schutz, Schirm, Schild. Pán má býti
štít dobrým a zlým kladivo. Št. Š. mocný
tvůj nás opatruj. Dch. Za štít koho míti.
Hus I. 109. Muž, který po tolik bouřli-
vých let byl hlavním štítem své vlasti. Pal.
Děj. III. 3. 154. Ale hlavitý štít, kterým
se židé zamítali, byla obřízka. Sš. I. 40. —
Š., německy Stitt, ves u Chlumce v Byd-
žovsku. — Štítek lepe: deštník. — Š. =
přední zeď domu a vůbec co předního kde
jest, der Giebel, die Fronte. V. — Š. na
domě — znamení, jaké nad vraty bývá, der
Schild, Aushängeschild. J. tr. Ten dům má
lva v štítu. Jg. — Br., Kom. — Š. řemesl-
nický, der Schild der Handwerker. D. —
Štíek u jilce, das Stichblatt am Degenge-
fässe. D.,KP. I. 533. — Š. zrna, epithelium.
Dch. — Š. u klíče, der Schlüsselschild. D. —
S. k zámku na dvéře, na skříně. Kh. —-
Štítek — plátek kovový naproti zámku ruč-



	964

	lk. Zahrabou mě do jámy, kde jsou ščíři a hadi. Sš. P. 777. Otec dobrý nedal by synu dobrému nuznému, kdyžby prosil za chléb, kamene a za vajce štíra, neb za rybu hada, když by chtiel jiesti; Ačkoli š. umořil by člověka spravedlivého, nic by jeho duši neuškodil; Kdož ji (ženu) drží, jakožto ten, kdož drží štíra, jest nejistý. Hus I. 308., III. 199. (Tč.). Ač tě i štíře od srdce je (dítě). Pk. — Leze-li štír (mlok) směrem k potoku, bude sucho; pakli leze od po- toku, bude pluta (deštivé počasí). Kld. — Š. = znamen nebeské, scorpius, der Skor- pion. V. — Š. = člověk jedovatý, zlobivý, eine Schlange, ein Drache. Ros. — Š. mer- kurialní, psí lebeda, psoser, mercurialis pe- rennis, das Bingelkraut, der Hundskohl. D. — Š., osob. jm. Vz Tk. V. 63., Pal. Rdh. 126. Štira, y, f. = obojúdec, der Hermaphrodit. Plk., Mus., Nz. lk. Cf. řec. tfr«~?, neplodný, jalový. Mtc. 336. Štira zdánlivá, der Schein- zwitter. D. Štirák, u, m. = čásť těla od poštípnutí naběhlá. Us. Prachin. — Š. = uher, trud, die Finne. Nz. lk. Stírati = smažiti, bähen. D. Stírek, rka, m. Stírkové, pseudoscorpi- ones, die Afterskorpione. Š. knihový, che- lifer cancroides; lesní, obisium muscorum. Frč. 124. Štírek, řka, m, čírek, die Krickente. Pdy. Štíří, n., Štírový mlýn, die Skorpion - mühle, u Chotěboře. Štiřík, u, m. = vyrazenina na těle, pu- pence, der Ausschlag, die Wimmerln. Us Dch. — Š. = arpola, rostl., zastr. Rozk. Štiřín, a, m., ves u Jesenic. PL. Vz S. N. Štíi'iti, il, en, ení; štířívati = roztaho- vati, zerren. — co: zuby, fletschen (ceniti). Potápka štíří vodu, kräuselt. Us. — na koho = sočiti. Tak dlouho na ni štířil, až ji z toho dobrého místa vypichl. U Rychn. Ntk. U Žamb. Kf. — se na koho = zlo- biti se, horšiti. Šml. — se = roztahovati se, zubiti se, smáti se, usmívati se, schmun- zeln, lachen. D. Štírk = štěrk. Stírka, y, ť. = vodní laštovka, sterna, die Wasserschwalbe. Cf. něm. Stirn, die Uferschwalbe a lat. sterna. Vz Mz. 336. Štirnský, ého, m. Š. ze Štirn, jm. staré rodiny. Vz S. N. Štírobodavý = bodavý jako štír. Sš. Zj. 340. Štírovník, u, m., scorpiourus. der Skor- pionschwanz, rostl. S. červíkový, s. ver- miculata. Vz Rstp. 384., Schd. II. 310., Čl. 32., Kk. 255., FB. 103., Čl. Kv. 384., Slb. 532. Š. obecný, lotus corniculatus, der Skor- pionsklee. Šm. Štírovníkový leknín == vodňanka žabí, die Seeblume, Seerose. Dch. Štírový, Skorpion-. S. uštknutí, klepeto, D., bylina, Byl., žehadlo. Šm. Š-vý olej (v němž uložen štír, vlastně krtonožka, k léčení). Mor. Sk.	Štírský, ého, m., osob. jm. Štirý (zastar.), štěrý = pouhý, čistý, lauter, rein; upřímný, aufrichtig. MV. S. přítel, služebník. Na Ostrav. Tč. Štirý jako kravský chvost. Slez. Tč. Vz Čirý. Štít, u, štítek, tku, štíteček, čku, m. = paveza k boji, cf. lat. scutum, cutis, litev. skydas, Schl., snkr. sku-no-mi tego, řecky óxv-r-og Haut, ó/.Ev-i] vestimentum, starosl. šti-tъ. Gl. 339. Přípona -tъ, thema: skjъ, strsl. štitъ ze štjútъ, skutъ. Mkl. B. 159., 160.(Hý.), aL. 288. Cf. Bž. 229. Der Schild. Vz Ščít. Přikryt jest štítem. Kom. Š. ko- žený, prkenný, železný. Zamítati se, zavrci se štítem. Pokrychu sě přední ščít na ščít. Rkk. 18. Meč se sraece po koženě ščítě. Rkk. Přetě třie kóže v ščítě. Rkk. 11. Ščít. Ž. wit. 5. 13. a j. Š-em koho zastříti. Us. Š. rozdělený na čtvero křížem, překřížený, quadrirt; na poly rozdělený, rozpolený, halbirt; spodek, der Schildesfuss, svrchek nebo hlava štítu, das Schildeshaupt. Nz. Za štítem s někým žíti (v nesvornosti), č. Vezmúc štít viery, jímž by mohli všechny šípy najzlostnějšieho ohně uhasiti; Jistě tak jsa oděn a tak š. nesa Kristóv móžeš uha- siti ohnivé šípy najhoršieho ďábla; Učiní-li co pro Bóh, tehdy ihned chtie jmenovati se a tomu na znamenie štíty své přiložiti neb napsati; Tisíc štítóv visí z nie, všeliké oděnie silných (mužův). Hus I. 177., 178. II. 44., III 46. (Tč.). Š. veliký, čtyři stopy dlouhý a půl třetí stopy široký, řecky frvQíóq; štít malý, štítek, paveza, clypeus, řec. áónl?. Sš. II. 142. Š. koží potáhnouti, aby dřevěný š. se roznítiti a zapáliti ne- mohl. Sš. II. 143. (Hý.). Vz více v S. N. — Š. = znak rodu n. hrdiny, der Schild, das Wappen, das Feld im Wappen. Jednoštítný vládyka, der neue Adelige, der nur ein Wappen hat, weil er der erste in seiner Fa- milie zum Wappentragen berechtigt ist. Gl. 339., Tov. k. 223. Vz S. N. Proto orliciu v plamenném ščítě nosiechu. Dal. 73. Ti se po krásném štítu znají, nosiť v zlatě dvě orlici. Dal. k. 22. — Š. proti ohni, die Brand-, Feuermauer. Nz. — Štít horský (hory), die Gebirgsspitze. Nz. Vz Hora. — Š slámy = malá otep. U Poličky. Kd. — S. = cokoli místo obrany n. ohrady jest, der Schutz, Schirm, Schild. Pán má býti štít dobrým a zlým kladivo. Št. Š. mocný tvůj nás opatruj. Dch. Za štít koho míti. Hus I. 109. Muž, který po tolik bouřli- vých let byl hlavním štítem své vlasti. Pal. Děj. III. 3. 154. Ale hlavitý štít, kterým se židé zamítali, byla obřízka. Sš. I. 40. — Š., německy Stitt, ves u Chlumce v Byd- žovsku. — Štítek lepe: deštník. — Š. = přední zeď domu a vůbec co předního kde jest, der Giebel, die Fronte. V. — Š. na domě — znamení, jaké nad vraty bývá, der Schild, Aushängeschild. J. tr. Ten dům má lva v štítu. Jg. — Br., Kom. — Š. řemesl- nický, der Schild der Handwerker. D. — Štíek u jilce, das Stichblatt am Degenge- fässe. D.,KP. I. 533. — Š. zrna, epithelium. Dch. — Š. u klíče, der Schlüsselschild. D. — S. k zámku na dvéře, na skříně. Kh. —- Štítek — plátek kovový naproti zámku ruč-