965

nice. Šp. — Štítek, der Schirm, u svíčky:
záslona; u klobouku: střecha, u čepice:
štítek, der Mützenschirm. Šp. — ß. lastur,
das Muschelschildchen. Nz. — Š. (želvy)
prsní, hořejší n. hřbetní, spodní; málo kle-
nutý, velmi vyklenutý, plochý, rohovitými
deskami pokrytý, z desek kostěných slo-
žený; tvrdý kostěný š. u krokodilů. Jhl. —
Š. nebo podcibulí = odděnek, spodní část
cibulná. Rostl. — Š. pažný, v hora., tubink,
der Tubbing. Bc. — Štítek šišek borových
atd., vz Kk. 93. — Š. Sobieského, sou-
hvězdí. Vz.S. N. — Š. == kráva na plátně
malovaná. Š-em poháněti (anschilden, když
se koroptve štítem takovým do rukávníků
ženou), Schild. Šp. — Š., tka, m. Š. hnědý,
arcella vulgaris, prvok. Frč. 8. — Š-, osob.
jm.

Štíťák, a, m., echeneis remora, ryba
mořská. Vz S. N.

Štítař, e, m. = pavezník, der Schild-
macher. Vz Tk. II. 550., S. N.

Štítaření, n., die Schildmacherei. Jg.

Štítařiti, il, ení, Schildmacherei treiben.

Štítařka, y, f., die Schildmacherin. Ros.

Štítarský mlýn u Král. dvorce.

Štítarský, Schildmacher-.

Štítařství, n., die Schildmacherei.

Štítary, dle Dolany, ves u Kolína; něm.
Schiltern, městys ve Znojemsku; německy
Schüttarschen, ves u Hostouně. PL., Tk. I.
78., III. 63., 428., V. 158., 199., S. N.

Štítek, vz Štít. — Š., tka, m., osob. jm.

Štítění se světla, die Photophobie. Nz.
lk. Vz Štítiti.

Štítenka, y, f. Š-ky, discinidae, mají
okrouhlíté, rohovíté skořápky s výkrojem
pro svaz upevňovací. Š. australská, discina
lamellosa, svraštělá, d. rugata. Frč. 205.

Štítina, y, f., ves ve Slezsku, německy
Stettin. Vz S. N-

Štítiti, il, ěn, ění štítívati, sich schüt-
zen. L. — se někým = vymlouvati se jím,
za štít ho sobě bráti, sich mit einem ent-
schuldigen, sich hinter ihn stecken. Ros. —
se koho, čeho — nedůvěřovati mu, varo-
vati se ho, vystříhati se ho, einen meiden,
vermeiden, fliehen, scheuen, sich scheuchen.
Jako hada někoho se š-ti. Bart. Š. se lidí,
práce. V. Štítím se ho jako hada, jako
ohně. Ros. Š. se světla. Dch. Ti štítí se
ran mých. Br Děti štítí se ošklivce a pán
Bůh opilce. Šd. Štítili se jich a jako hadů
varovali. Bart. 87. Jedni druhých se štítili.
Kom. L. 84. Kdo je v neštěstí, všichni se
ho štítí. Mudr. 154. Čistoslovanských jmen
se štítili. Koll. Čiň dobře, neštiť se žád-
ného. D. Ty žen se štítíš, já po nich se
sháním. Pal. Děj. III. 3. 265. — Br., Sych.,
Lom., Knst. — se před kým. Plk. —- se
čeho kdy. První křesťané za celé doby
pronásledování takto se krve štítili. Sš.
Sk. 182 — se proč s infint. Velekněz
jména Jezu Krista jmenovati z hrdosti se
štítí. Sš. Sk. 62. (Hý.).

Štítivosť, i, f., die Scheu. Rk.

Štítivý, štítlivý, scheu. Rk.

Štítkář, e, m., der Schirmmacher. Šp.

Štítkatý, schildförmig. Exc.

Štítkov, a, m., Stitkau, ves u Vimberka.

Štítkovice,. e, f. = usně na štítky, das
Schirmleder. S-ce hovězí, koňská, Rinds-,
Rossschildleder. Šp.

Štítkovitý, schildförmig.

Štítlivosť, i, f. = štítění se, die Scheu. Tjř.

Štítlivý, scheu.

Štítná, é, m., Stittna, ves u Broumova.

Štítnatka, y, f., coccus, die Schildlaus. —
Š. = šišák, helmejk, scutellaria galericulata,
das Schildkraut. Šm.

Štítnatý, peltatus, schildförmig. Š. list
n. vůbec rozšířený díl, z jehož rubu vy-
niká řapík anebo do něho vniká, ku př.
listy řeřišnice obecné, čapínosu štítnatého.
Rst. 504., Nz. Š. čepelice (klunatka), cen-
triscus scutatus, der Schildfisch. Šm. Š-tá
užovka, coluber seutatus, die Schildnatter.
Šm.

Štítné, ého, n., Stüttna, ves u Počátek.
PL., Tk. III. 661., S. N.

Štítnice, e, f. = přístroj vojenský ku chrá-
není vojínů, testudo, die Schildkröte. Bur.

Štítnička, y, f., cassida, hmyz zlomeno-
křídlý, mandelníkovitý, der Schildkäfer.
Krok. II. 257.

Štítník, a, m. = kdo štít nosí, zbrojnoš,
der Schildträger, Schildknappe. Troj., BO. —
Š. vlaštovčí, trigla hirundo, ryba mořská.
Frč. 295.

Štítnohlizník, u, m., matisia, rostl, lej-
nicovitá. Rostl. I. 222. a.

ŠtítnožeBrý. Š-bré listy, peltinervia. Vz
Štítožilý.

1. Štítný, á, é = oštítěný, lepidotus,
schilderig. Šm.

2. Štítný, ého, m. — hotovitel štítů, der
Schildmacher. Lex. vet., BO. — Š. ze Š ít-
ného Tomáš, filosof český. Vz S. N., Tf.
H. 1. 203.

Štítohlavec, vce, m. Š-ci, cataphracti,
ryby s hranatou, trnitou hlavou, na nížto
kůstky podoční s přední krovkou žaberní
v pevný tvářní štít srůstají. Vz Štítník
vlaštovčí. Fr. 294.

Štítohltánový, thyreopharyngeus. Nz. lk.

Štítojazykový, thyreoglossus. Nz. lk.

Štítojazylkový, thyreohyoideus. Nz. lk.

Štítokonvicový, thyreoarytaenoideus. Nz.

Štítonoš, e, m., der Schildträger. Pulk. —
Š. lodní, echeneis remora, ryba (vz Štíták);
zelený, cassida viridis, brouk. Vz Frč. 297.,
183.. Schd. II. 500. — Š., chlamydoforus,
chudozubý obratlovec. Vz Schd. 11. 418. —
Š., cassida, brouk čtyrčlenný. Vz Schd. II.
511.

Štítonoška, y, f., peltophoros, tráva bro-
vitá. Rostl. I. 264. a.

Štítopříklopkový, thyreoepiglotticus.
Nz. lk.



	965

	nice. Šp. — Štítek, der Schirm, u svíčky: záslona; u klobouku: střecha, u čepice: štítek, der Mützenschirm. Šp. — ß. lastur, das Muschelschildchen. Nz. — Š. (želvy) prsní, hořejší n. hřbetní, spodní; málo kle- nutý, velmi vyklenutý, plochý, rohovitými deskami pokrytý, z desek kostěných slo- žený; tvrdý kostěný š. u krokodilů. Jhl. — Š. nebo podcibulí = odděnek, spodní část cibulná. Rostl. — Š. pažný, v hora., tubink, der Tubbing. Bc. — Štítek šišek borových atd., vz Kk. 93. — Š. Sobieského, sou- hvězdí. Vz.S. N. — Š. == kráva na plátně malovaná. Š-em poháněti (anschilden, když se koroptve štítem takovým do rukávníků ženou), Schild. Šp. — Š., tka, m. Š. hnědý, arcella vulgaris, prvok. Frč. 8. — Š-, osob. jm. Štíťák, a, m., echeneis remora, ryba mořská. Vz S. N. Štítař, e, m. = pavezník, der Schild- macher. Vz Tk. II. 550., S. N. Štítaření, n., die Schildmacherei. Jg. Štítařiti, il, ení, Schildmacherei treiben. Štítařka, y, f., die Schildmacherin. Ros. Štítarský mlýn u Král. dvorce. Štítarský, Schildmacher-. Štítařství, n., die Schildmacherei. Štítary, dle Dolany, ves u Kolína; něm. Schiltern, městys ve Znojemsku; německy Schüttarschen, ves u Hostouně. PL., Tk. I. 78., III. 63., 428., V. 158., 199., S. N. Štítek, vz Štít. — Š., tka, m., osob. jm. Štítění se světla, die Photophobie. Nz. lk. Vz Štítiti. Štítenka, y, f. Š-ky, discinidae, mají okrouhlíté, rohovíté skořápky s výkrojem pro svaz upevňovací. Š. australská, discina lamellosa, svraštělá, d. rugata. Frč. 205. Štítina, y, f., ves ve Slezsku, německy Stettin. Vz S. N- Štítiti, il, ěn, ění štítívati, sich schüt- zen. L. — se někým = vymlouvati se jím, za štít ho sobě bráti, sich mit einem ent- schuldigen, sich hinter ihn stecken. Ros. — se koho, čeho — nedůvěřovati mu, varo- vati se ho, vystříhati se ho, einen meiden, vermeiden, fliehen, scheuen, sich scheuchen. Jako hada někoho se š-ti. Bart. Š. se lidí, práce. V. Štítím se ho jako hada, jako ohně. Ros. Š. se světla. Dch. Ti štítí se ran mých. Br Děti štítí se ošklivce a pán Bůh opilce. Šd. Štítili se jich a jako hadů varovali. Bart. 87. Jedni druhých se štítili. Kom. L. 84. Kdo je v neštěstí, všichni se ho štítí. Mudr. 154. Čistoslovanských jmen se štítili. Koll. Čiň dobře, neštiť se žád- ného. D. Ty žen se štítíš, já po nich se sháním. Pal. Děj. III. 3. 265. — Br., Sych., Lom., Knst. — se před kým. Plk. —- se čeho kdy. První křesťané za celé doby pronásledování takto se krve štítili. Sš. Sk. 182 — se proč s infint. Velekněz jména Jezu Krista jmenovati z hrdosti se štítí. Sš. Sk. 62. (Hý.). Štítivosť, i, f., die Scheu. Rk.	Štítivý, štítlivý, scheu. Rk. Štítkář, e, m., der Schirmmacher. Šp. Štítkatý, schildförmig. Exc. Štítkov, a, m., Stitkau, ves u Vimberka. Štítkovice,. e, f. = usně na štítky, das Schirmleder. S-ce hovězí, koňská, Rinds-, Rossschildleder. Šp. Štítkovitý, schildförmig. Štítlivosť, i, f. = štítění se, die Scheu. Tjř. Štítlivý, scheu. Štítná, é, m., Stittna, ves u Broumova. Štítnatka, y, f., coccus, die Schildlaus. — Š. = šišák, helmejk, scutellaria galericulata, das Schildkraut. Šm. Štítnatý, peltatus, schildförmig. Š. list n. vůbec rozšířený díl, z jehož rubu vy- niká řapík anebo do něho vniká, ku př. listy řeřišnice obecné, čapínosu štítnatého. Rst. 504., Nz. Š. čepelice (klunatka), cen- triscus scutatus, der Schildfisch. Šm. Š-tá užovka, coluber seutatus, die Schildnatter. Šm. Štítné, ého, n., Stüttna, ves u Počátek. PL., Tk. III. 661., S. N. Štítnice, e, f. = přístroj vojenský ku chrá- není vojínů, testudo, die Schildkröte. Bur. Štítnička, y, f., cassida, hmyz zlomeno- křídlý, mandelníkovitý, der Schildkäfer. Krok. II. 257. Štítník, a, m. = kdo štít nosí, zbrojnoš, der Schildträger, Schildknappe. Troj., BO. — Š. vlaštovčí, trigla hirundo, ryba mořská. Frč. 295. Štítnohlizník, u, m., matisia, rostl, lej- nicovitá. Rostl. I. 222. a. ŠtítnožeBrý. Š-bré listy, peltinervia. Vz Štítožilý. 1. Štítný, á, é = oštítěný, lepidotus, schilderig. Šm. 2. Štítný, ého, m. — hotovitel štítů, der Schildmacher. Lex. vet., BO. — Š. ze Š ít- ného Tomáš, filosof český. Vz S. N., Tf. H. 1. 203. Štítohlavec, vce, m. Š-ci, cataphracti, ryby s hranatou, trnitou hlavou, na nížto kůstky podoční s přední krovkou žaberní v pevný tvářní štít srůstají. Vz Štítník vlaštovčí. Fr. 294. Štítohltánový, thyreopharyngeus. Nz. lk. Štítojazykový, thyreoglossus. Nz. lk. Štítojazylkový, thyreohyoideus. Nz. lk. Štítokonvicový, thyreoarytaenoideus. Nz. lk Štítonoš, e, m., der Schildträger. Pulk. — Š. lodní, echeneis remora, ryba (vz Štíták); zelený, cassida viridis, brouk. Vz Frč. 297., 183.. Schd. II. 500. — Š., chlamydoforus, chudozubý obratlovec. Vz Schd. 11. 418. — Š., cassida, brouk čtyrčlenný. Vz Schd. II. 511. Štítonoška, y, f., peltophoros, tráva bro- vitá. Rostl. I. 264. a. Štítopříklopkový, thyreoepiglotticus. Nz. lk.