966

Štítopříklopný, Schildkehldeckel-. S.
svaz, ligamentum thyreoëpiglotticum, das
Sch-band, sval, musculus thyreoëpiglotticus,
der Sch-rnuskel. Šm.

Štítorostlý pablesk šupin. Hdk. Lum. V.
243.

Štítov, a, m., Štítovec, vce, m., Stittow,
ves u Rokycan. PL.

Štítovina, y, f., die Schilderei (Zierde
aus Schilden). Sm.

Štítovitý = ku štítu podobný, schild-
förmig. S. list, scutatus, schildförmig, jehož
čepel, namnoze okrouhlá, středem své dolení
strany na konec řapíku postavena jest, jako
u španělské řeřichy. Čl. Kv. XXVIII., Slb.,
Rst. 504. Zánět žlázy š-vé. Nz. lk.

Štítovka, y, f., havnice, peltaria, das
Scheibenkraut. Slb. 708. — Š., ryzec, aga-
ricus clypeatus, der Schildschwamm. Šm.

Štítovky, dle Dolany, Stitowky, samota
u Domažlic.

Štítovník, a, m., scutarius, der Schild-
träger. BO., Bj.

Štítový, Schild-. S. (tubinkový) věnec,
der Tubbingkranz, v horn. Bc. S-vá žláza,
die Schilddrüsse.

Štítoznalství, n., die Heraldik. Šm.

Štítožilý, peltinervius, schildnerwig, když
žíly listu štítnatého od konce řapíku všady
jako paprsky se rozbíhají. Rst. 504. Vz
Štítnatý.

Štitroba, y, f. m.: čti útroba. Gb. Hl.
102. Š., čtitroba = lačnota, lačný„ život,
prázdný žaludek, die Nüchternheit. Česnek
na š-bu jedený. Chč. Síť 1. 42. — U Počát.
Kš., Žv., Ktk. Vz Štítrovo, Šťutroba, Tšti-
troba.

Štitrobnosť, i, f. = štitroba.
Štítrovo (ščútrovo), a, n. = lačný život,
štitroba. Píti pivo na š. Mor. Brt.
Štival, u, m., ščival, vz Stibal.

Štivalník, a, m., der Stiefelmacher. St.
skl. I. 94.

Štivara, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Štivina, y, f., ves v Dolních Rakousích
u Štítar pod Rohy (Horn). Šb.

Štívný louka (kde šťovík roste). Pk.

Štízna, y, f. = štěnice, die Wanze. U N.
Kdyně. Rgl.

Štízně, ěte, n., mladá štízna. U Nové
Kdyně. Rgl.

Štížle, ete, n. = štíhle, junger Hecht. Vz
Štika.

Šťkání, n., das Schluchzen. Napořád byli
plni nechutenství, štkáni, říhání a škrkání.
Kom. L. 25. 6. S velikým š-ním všecko ze
žaludka vyvracuje. Kram. exc.

Šťkáti, štkáti; šťJcávati = skytati, štikati,
schluchzen. Kom., Jel. Na Hané: ščokati.
MM. — abs. Mladá vdova šťkala, div jí srdce
nepukalo. Sk. — proč. Radostí plačící až
štkajíc. Hlas II. b. — se komu. Šťká se
mi. U Opav. Klš.

Šťkavka, štkavka, škavka, štěkavka,

škytavka, štikavka, y, f. — šťkáni, zly-
Jcačka, das Schluchzen, Rülpsen. Š-ka se
stává z prázdnosti žaludka. Jád. Jeleního
jazyku vodu dobré jest píti proti štkavce.
Čern. Dítě napadla š., až z toho vývratek
jest učiněn. Štelc

Štknouti, vz Stikati.

Štlapati = lapati, šlapati, treten. V se-
verových. Čech. Vk.

Štmel = čmel.

Šťob, u, m., vz Šťáv.

Štobe = hřeb v sadu, jenž drží klanice
vozu. V Loučimsku. Psčk.

Štof, u, m., z něm. Stoff. Tak jmenuje
lid každou vlněnou látku. 8. — látka, tka-
nina, hmota.

Štofka, y, f., Frauenrock, m. Mor. —
S-ky, aruicum, nástroj soukennický. zastal.
Ždk.

Štochati — šťouchati.

Štok, m., štoček, čku, z něm. Stock =
špalek. S. kovářský (pod nákovadlí). Ros. —
Š. == stůl, Tisch, Stock. S. řeznický, kuchař-
ský. Ros. Š. = hrubé koryto, zvl. močící štok
ve sladovně, kašna, v níž se obilí na slad močí,
Weichstock, m. V. Neumí troupem s stoku
smésti. Prov. — Š. chladicí = káď, do níž
se pivo slévá a chladí; káď vy stěrací, spí-
lací, zástavní, der Maisch-, Füll-, Gähr-
bottich. Jg, Sp. S. s pípou. Sk. — Š,- na
kůže. u jircháře, die Pfundgrube. — Š. —
poschodí, patro, das Stockwerk. Ten dům
má 3 štoky. Má v hořejším štoku. Vz Opilý.
Us. Lb., Sn. Polub mě v pr — vním
štoku (= v řiť).

Štokfiš, e, m., šp. z něm. Stockfisch =
treska (obecná). Jg., Jhl., V., Kom. J. 170.

Štokholm, a, m., mě. ve Švédsku, Stock-
holm, yz více v S. N. — Štokholman, a,
m. — Štokholmský, Stockholmer-.

Štokov, a, m., Stockau, ves u Tachova.
PL.

Štokrava, y, f., město v Rakousích,
Stockerau, vz S. N. — Štokravan, a, m. —
Štokravský, Stockerauer-. To je čubka š-ká
(nadávka). Us. v Kunv. Msk.

Štoky, Štaky, dle Dolany, Stecken, mě-
stečko u Polné." PL. Vz S. N.

1. Štola, štůla, y, f., z něm. der Stollen,
vz Mz. 336., V. Š. jest z údolí n. ze stráně
do hory nějaké skoro vodorovně kopaná
chodba, 5—8 a více stop vysoká, 3—6 a
více stop široká, denní střída. Začátek š-y
v hoře slove ústí, a konec š-y, dokud se
žene: předek, když se dodělala: uhel; stěny
slovou: líce či vlomy, dolejšek: zpodek a
hořejšek: slemeno n. strop. Vz S. N., KP.
III. 66., 71., 72. Š. končí se na den (na po-
vrch hory), štreka do šachty a průkopy
zase do štrek se konči, ústí. Am. S-a slouží
k hledání rud, k vyvážení jich, ku přivádění
dobrých větrův a hlavně k odvádění vody
z dolu; stěny její nazývají se také boky n.
ulmy, spodek: zoul n. žula. Vys. Š-u dělati,
vésti, ohledati, J. tr., hnáti. D. S obojí
strany š-ly dělati. V. S. dědičná (revírní,