967

vodovodná, osušující), kterou se z dolu
voda odvádí a čerstvý vzduch do dolů při-
vádí), slove také: hlavní, hluboká, der Erb-,
Haupt-, Wasserlosungs-, Wasserstollen, der
tiefe Stollen, Vys., Hř.; pomocná, der Hilfs-,
odboční (štolní křídlo, odkřídlek štoly), der
Flügel-, hluboká, der Tiefbau-, okresní n.
revírní, der Revier-, splavná, der Naviga-
tions-, kutná, der Such-, Schurf-, Versuch-,
vozná, der Förder-, větrní, der Wetter-,
chodní n. průchodná, der Fahr-, vchodná,
der Einfahrt-, východná, der Ausfahrtstollen.
Hř. Š. vodopřívodná, Wassereinlassstollen.
Šp. Š. hledači (kterou rud hledají). KP. III.
71. — Š., pramen, z něhož horníci v dolech
rudu vysekávají. Vys.

2. Stola, y, f., stola, místy štula, z lat.
Š. kněžská — dlouhá páska, kterou kněží
přes sebe věší, die Stola. Rk. Štolou kněz
manželům ruce váže. Ten nám š-ou ruce
sváže. Er. P. 496. Zajdi ty tam pro faráře,
co ty ruky štolú važe. Sš. P. 792. — Š. =
plat od služby duchovní, ku př. ode křtu,
pochování mrtvoly atd., die Stola, Stolage-
bühr. Na faře štolu platiti. Vz Štolné. S. N.

3. Štola malá a veliká, Klein-, Gross-
Stohl, vsi u Rymařova. PL.

Štolba, y, f., z něm. Stall, nebo Stall-
bube = podkoní, kočí, der Stallknecht. Gl.
339., Mz. 336. — Š , y, m., osob. jm. Š. Jos.
a Frant., spisovatelé. Vz Tf. H. 1. 203.

Štolc, e, m., osob. jm. Š. z Gostomky,
jm. šlechtické rodiny. Vz S. N., Žer. Záp.
I. 106.

Štolec, lce, m., osob. jm. Vz Tf. 153.

Štolhort, u, m. = místo na konci stoly
v hoře, z něm. Stollort. Mz. 337.

Štolíř, e, m., z něm. Staller = derjenige,
welcher mit seiner Waare herumzieht, der
nicht zünftige Handwerker, dann der Pfu-
scher. Aby žádný z řemeslníků potulujících
neb š-řů nepořádných nepřechovával. Mus.
1843. 169. Vz Gl. 339. Š-ři aby trpíni ne-
byli. 1675. Dml. exc.

Štolmiř, e, m., ves. Vz Tk. V. 100.

Štolmistr, a, m., šp. z něm. Stallmeister
= podkoní. Jg.

Štolné, ého, n. (vz Štola, 2.), štolní po-
platek za pokropení mrtvoly, za vykropení
hrobu, za úvod šestinedělky atd., die Stola-
gebühr. J. tr.

Štolní, od štoly, Stollen-. Vz Štola, 1.
Š. bouda (kavna), dílo (-bau), lávka, právo,
půda, slemeno, voda, žlab, J. tr., dělník,
meze, ort, okno (stolní jáma, světlá jáma,
das Licht-, Luftloch, der Licht-, Stollen-
schacht), práce, propůjčka, vítr, Vys., důl
(-bergbau-, -grube, -bau), hlouba (-tiefe),
křídlo (-flügel), předek (-ort, -hieb, -feldort),
hlavní předek (-feldort), ustí (-mundloch).
Hř. — Š., vz Štola, 2. Štolné.

Štolník, štolovník, a, m. Š. dědičný =
držitel štoly dědičné, „ der Stöllner, Stollen-
träger. Vys., Hř. — Š-, der Stollenarbeiter.
J. tr.

Štolování, n., der Stollenbau, Stollen-
betrieb, Stollenbergbau. Hř.

Štolovati, einen Stollen treiben. — Š.
se na koho = chystati se naň, sich an-
schicken, um gegen Jemanden anzutreten.
U Uher. Hradiště. Tč. — Š. — - obrazy ku
prodeji malovati. Mus. V. 170.

Štolovina, y, f. = vylouhovaný popel,
jehož se za hnojivo užívá, der Ascher,
Aescherich. Pta.

Štolovné, ého, n., die Stollgebühr. J. tr.

Štolovský, ého, m., osob. jm. Šd.

Štolpa, y, m., osob. jm.

Štonka, y, f. = menší nádoba dřevěná
na codu, džberek, sleváček. 15. stol. Č. Us.
u Petrovic. Dch.

Šťopka, správně: stopka. Jg.

Štor, a, m., osob. jm.

Štorc, e, m., z něm. Sturz = užší plocha
něčeho, ku př. trámu, cihly, opak: plosk,
plocha (u Opavy: plaz. Klš.). Na štorc,
štorcem něco postaviti, umgekehrt. Trám
do zdi štorcem dátj, ne ploskem, aby se
neprohýbal. Vys. — Š. = nádoba mydlářská,
kotel železný n. měděný na způsob homole
uťaté překocené, der Storz-, Sturz-. Techn.,
Bzd.

Štorcový, Storz-, Sturz-. Š. včely. Us.

Štorčák, u, m. = kámen na štorc ležící.
Us. Vz Štorc.

Štorch, a, m., osob. jm. S. Karel Bol.,
účetní rada, spisov, český, † 1868. Vz S. N.,
Tf. H. 1. 203.

Štos, u, m., z něm. der Stoss = sota,
rána, udeření; 2. vrstva, hranice, hromada
dříví atd. Jg.

Štosíř, e, m., z něm. Stosser, der die Münz-
stücke gerade macht. Jg.

Štosování, n., der Stoss (in der Folte-
rung). Má mučen býti na skřipci, najprve
má třikrát svržen býti a doluov spuštěn se
skřipce, tak aby jemu ruce z klúbuov vy-
stúpily a to slove š. Mus. 1848. 74.

Štospán, u, m., macek, veliký Hladík
(hoblík), šp. zněm. Stossbank, der Schlicht-
hobel.

Štoucek, cku, m. Š. piva, z něm. Stutz.
U Roudn. Špd.

Štouček, čku, m., štoučka, y, f. = kus,
díl, der Theil, das Stück. Br. Š. příze (4 přa-
dénka). Rohn.

Štoudev, dve, štoudve, e, f., lépe: stou-
dev, stoudve, kadečka, der Wasserstiinder. V.

Štouchan, u, m. = udeření. U Zábřehu.

Štouchanec, nce, m. Vz Štuchanec. Us.

Šťouchati, šťuchati, štuchati, štoukati,
-chávati: šťouchnouti, chnul a chl, ut, uti —-
strčiti, píchnouti, stossen, tupfen. Dle Mz.
337. z něm. stauchen. U Opavy a na Mor.
žduchat. Klš., Mz. 337. -- co, koho čím.
Někoho loktem š. Us. Zelí šťuchadlem štu-
chati. Na Mor. — kam: do vosího hnízda
šťouchnouti (píchnouti). D. Š. se do oka
prstem. Dch. Včeras byla celá zlatá (gora-
lenko), dnes mnou šťoucháš do bláta. Sš.
P. 647. Šťouchnu ho do něho (do bláta).
Sš. P. 361.