971

Šťuchač, e, m., der Stosser. Bern.
Šťucháč, e, m.- šťuchadlo.
Šťúcháček, čku, m. = štumpáček, seká-
ček, das Hackmesser. V Krkonš. Světz.

Šťuchačka, y, f. = spodní skoblička.

U Nové vsi v Krumlovsku. Bur. — Š., die
Stosserin. Bern.

Štuchadlo, a, n., das Queu. Usne na

š-dla biljárová, Billardqueuleder. Šp. Š, na
zelí, sekáč, der Krautstösser. D.

Šťuchanec, nce, m. = žduchanec, ein
Stoss mit dem Ellenbogen. Dal mu š. Mor.
Šd. Vz Šťouchan, Šťouchanec.

Šťuchanina, y, f. = něco rozšťuchaného,
rozšťouchaného. Mor.

Štuchář, e, m., der Pfuscher. Slov. Dch.

Štuchařiti, il, en, ení = špatně dělati,
pfuschen. Slov. Jg.

Štuchařka, y, f., die Pfuscherin. Slov.
Jg.

Šťuchati, šťuchnouti = šťouchati. —
koho. Šťuchal čeládku až běda (= týral).
Jrsk. — koho čím: loktem, stossen. Vz
Šťouchati.

Šťuchátko, a, n., die Stosszarge. Vz
Štuchadlo.

Štuk, u, m. = směs ze sádry a prostého
bílého mramoru, z vlas. stucco — tmel, malta,
sádra. Mz. 338. — S. = sádra vodou Mí-
liovou rozdělaná. Šfk. 189., KP. IV. 382. —
Š. = štučka. Vzali jednomu z Volyně s vozu
štuk barchanu. Pč. 49. — S. = otesaný
čtverhranný kámen, ein Quaderstück. Har. —
Š. = kus. Š-ky kamení do zámku házeli.
V. — Š., a, m., osob. jm. Tk. I. 626, II.
550., III. 661., V. 59., 56., 60., 62.

Štuka, štůčka, y, f., z něm. Stück =
kus. Š. zlata. V. — S. = určitý kus plátna
n. jiné tkaniny, 30 loket. Cf. Štůčka. Der
Ballen, dieWebe. Š. tenkého kmentu. Har.
II. 59. — Š. příze, místy čtuka, 6 přaden,
místy 4 přadénka. Jg., Hrp.

Šťuka (ščuka), y, f. = štika, der Hecht.
Slez. a slov.

Šťukačka, y, f. = škytavka. U Chrud.
Kd.

Šťukati = štikati, škytati, schluchzen.
Ve vých. Čech. Kd., Jir. = od čeho: od
přepití. Sych.

Štukator, a, m. = kdo z mramoru dílo
dělá, der Stukateur. Vz Štuk.

Štukatorský. Š. práce, die Stukatur-
arbeit. Us.

Štukatura, y, ť. = dílo z mramoru. Vz
Stucco, Štuk.
Štukaturovati, Stukatur machen. Bern.

Šťukavec, vce, m. Rdesno š., šťukavice,
šťukačka, štikovec, chrustavec, polygonum
aviculare, rostl. Rstp. 1260., Sch. II. 278.,
FB. 30.

Šťukavice, e, f., vz Šťukavec.

Šťukavka, y, f., vz Šťukavec. — Š. =
škytavka. Ve vých. Čech. a na Mor. Hý.,
Kd., Jir., Kšá.

Šťukla, y, m., ein zänkischer, mürrischer
Mann. U Olom. Sd.

Šťuklati, laut zanken. Olom. Sd.

Šťuklina, y, f., ein zänkisches, mürri-
sches Weib. Olom. Sd.

Šťukotati — drkotati. — čím : zuby. Er.
Sl. čít. 70.

Štukoví, n. = štukové kamení, vz Štuk,
Štukový.

Štukovna, y, f., osob. jm. Tk. V. 219.,
220.

Štukový — ze štuku, Stück-. Š. kámen
(tesaný z jednoho kusu), Quaderstein, m.
Mus., Har. — Š. příze (na štuky počítaná).
Vz Štika. — Jg.

Štuks, a, m., osob. jm. Tk. III. 18., V. 52.

Štůla, vz Štola.

Šťula, šťulka, y, f., na Slov. = štulec,
štilec, udeření, šňupka, der Stoss, Schneller,
das Schnippchen. Jg. — Š = dýmka, die
Pfeife. Na Slov., D. — Jg.

Štule, e, m., osob. jm. Š. Václ., probošt
vyšehradský, básník český atd. Vz S. N.,
Tf. H. 1. 203.

Štulcovati, štulcnouti koho = štulec
dávati, schnippen. Us.

Štulec, lce, m. = štilec, vz Šťula. Š. ně-
komu clo zad dáti. Sych.

Štulík, u, m. = stulík. Rstp. 55., 56.

Štulfr, a, m., osob. jm.

Štulíř, e, m., osob. jm. Sd.

Štumfař, e, m., z nem. stumpen, stum-
pfen, jene Arbeit der Gerber, bei welcher
die Felle angefeuchtet, gestollt d. i. auf
dem Rollpfahle, einem kurzen Pfahle, an
welchem eine halbrunde eiserne Scheibe mit
stumpfer Schneide befestigt ist, ausgestreckt
und dadurch geschmeidig gemacht werden.
Gl 340, Mus. 1840. 175. Š. = koželuh bez
napouštění a mazání kůže prodávající. Obojí
koželuzi nemazali, ale byli š-ři; ale potom
počali mazati a tak štumfařské řemeslo sešlo.
Záp. most. 1453. Vz Tk. II. 373., 381.

Štumfařský = koželužský. Vz Štumfař.

Štumpáček, vz Šťuhelek.

Štupart, a, m., osob. jm. Š. z Löwen-
thalu, jm. rodiny šlechtické. Vz S. N.

Štupovati, z něm. stopfen = díru za-
mřížkovati; sukno celiti. Šp.

Štúr, a, m., osob. jm. Š. Karel, básník
a spisov, slov.; Š. Ludevít, spisov, sloven.
Vz S_; N., Tf. H. 1. 169.

1. Šťur, a, m. = potkan, die Ratte. Us.
na Mor.

2. Šťúr, a, m. = štír. Na Slov. Také ve
Slez. a na Mor. Klš., Tč.

Šťúrati == šťourati.

Šturc, u, m., z něm. der Sturz — šramot,
lermo, der Sturz, Lärm, das Getöse, Rum-
peln. Š a křik slyšeli. Mor. Pk., Kom. —
Š. = sváda, různice, der Lärm. Ros. — Š.,
na Slov. = obrácení šturcem, der Sturz.
Bern. — Š., der Storz beim Seifensieder,
ßgl.