972

Šturcovati, z něm. stürzen = házeti,
třískati, bouřiti, lärmen; na Slov. = káceti,
umstürzen. — S. = dolové kamení váleti,
vysypati, vyklopiti, stürzen. Vys. — co
kam: kameni do starých šachet. Vys. Š.
přes haldu perky. Š. kusy skály za sebe.
Vys. — odkud: s perkovice.

Šturcovna, y, f., stroj vodní, das Trög-
lein. V.

Šturcovně == bouřlivě, stürmisch. Slov.
Bern.

Šturcovnice, e, f., die Lärmerin. Slov.
Šturcovník, a, m., der Lärmer.
Šturcovný, stürmisch, lärmend. Slov.
Šťúrek, rka, m. = potkan. Vz Šťúr, 1.
Šturem, rmu, m. = hřmot, Lärm. Dělati
š. U Jilemn. Vz Sturm.

Šturemný = šturmovný. Ros.

Štuřiti, il, en, ení, šturkati, stossen. —
co čím kam Štuřiti nožem do něčeho.
Š. koho do vody. Na Ostrav. Tč. A jak ho
(nůž) chytila, do srdca štuřila, vrch hory
vysokej hnedky tam zemřela. Sš. P. 148.
Vz Šturnúť.

Šturkati, šturknúti, vz Štuřiti.

Sturm, u, m., z něm. der Sturm = bouře,
Sturm. Ros. — Š. = hluk, der Lärm. Ros. —
Š. == útok, stečení, der Sturm. S-em na město
hnáti (je stéci). D. Město š-mem vzíti; š-em
dobyti města. V. K š-u hnáti, běžeti. Ros.
Udeřiti k šturmu. I lezli k šturmu. Br. Lezli
štunnem proti nim. Br. Pustili š. k městu.
Štelc, Ros. Ztratil tři šturmy. Ros Ke
šturmu zvoniti Sturm läuten. Jg. — Š-, a,
m., osob. jm. Š. Václav, jesuita v 16. stol.,
theol. spisovatel; Š. z Greifenberlca, jméno
pražské rodiny; Š. z Hiršfeldu, jm. strčes.
rodiny vládycké; Š. z Firštenfeldu, jm. ro-
diny patricijské; Š. z Hranic, básník. Vz
S. Ň., Tf. H. 1. 47., 89.

Šturmalík, u, m., slovo cizí, der Grund-
hobel. Jir.

Šturméř, šturmíř, e, m., z něm., der
Stürmer. Jg.

Šturmování, n. = na zvon bití, das Stür-
men; ztečení, útok, der Sturm, das Sturm-
laufen. Kom.

Šturmovati, z něm. stürmen — na zvon
bíti, Sturm läuten. Když hoří, šturmují (na
zvon. D.). Pražané dali na zvony š-ti. Dač.
I. 227. — Š. = bouřiti, lärmen. V. - Š. =
stéci, útok činiti, stürmen. — kam: k městu,
k zámku, V., ku hradu. Háj. V noci k fa-
rám š-mují. Klda ván. Král Zikmund kázal
k němu š. Dač. I. 33. Š-rnuje ne k zámku
ale k měšci (šidař). Hš. Čekali, skuoro-li
Uhři k nm budou š. Bart. S. na město.
Ros. — Š. = o něco usilovati, anhalten.
Št. — oč. Ros. — Š. proti něčemu: proti
zřízené pobožnosti (násilně se jí opírati, be-
stürmen, bekämpfen). Jg.

Šturmovní, šturmovný, šturemný,

z něm. = ke šturmu náležející, Sturm-. S. a
bořicí nástoje. V.

Šturmovník, m., z něm. = bouřící
zvon, die Sturmglocke. D.

Šturmový, z něm., od sturmu, Sturm-.
Š. zvon. Vz Šturmovní. Bern.

Šturnúti = šturknúti. Vz Šturkati. — co
čím. Sturnul pán Bůh ďábla pravým kole-
nem. Sš. P. 34. — čím oč: nohou o kámen.
Na Ostrav. Tč.

Šturovati, zastr. Těšínští překážky, které
se jim rubaním soli a šturováním dějí, před-
nesli. 1578. (Kinský).

Šťurp, u, m. = šurp, der Grind, Schorf.
U Olom. Sd.

Štúrsa, y, m., osob. jm. Šd.

Štus, u, m., šp. z něm. der Stoss — sota,
udeření, der Stoss. Tuhé š-y vydrželi. V —
Š. = halda, hromada, der Stoss, Haufe. Klat.
80. - Jg.

Šťutroba, y, f. = štitroba. Na š-bu vodu
píti. Ve Slez. Klš., Pk.

Stuttgart, u, m., hl. mě. virtemberské.
Vz S. N.

Štva, y, f. = štvanice, die Hetze. Jg.

Štvací pes, který se na zvěř štve, der
Hetzhund; poboční š. pes, který jest u střelce,
když se černá zvěř honí, die Leibhatz. Sp.
Š. článek. Dch.

Štváč, e, m., der Hetzer. — Š. = člověk,
který vede štvacího psa, der Hetzmann. Šp.

Štvačka, y, f., die Hetzerin, die Hetze.

Štvalec, lce, m., der Hetzer. Šm.

Štvanec, nce, m. = štvaný člověk, ein
durchtriebener Schalk. Us.

Štváni, n., štvaní, das Hetzen, die Hetze.
Jest na š. Br. Na š. jezditi. Čr. Zpívá se
chrtům, nebude dobré štváni (když se komu
do práce nechce, těžko ho hnáti). Ros. Týž
den š. držáno okolo Záblatí a vyhráli chrti
páně na páně Kunšových chrtech. Břez. 263.

Štvanice, e, f. =. štváni, die Hetze. —
Š. = štváni zvěři na zvěř. D. Š., příp. -ica.
Mkl. B. 305. (Hý.). Die Hetze, Hetzjagd,
Thierhetze. Dch. S. = lov, při kterém psi
zvěř dohoní a popadnou. Ku š. přichystaný
(hatzfertig); š. koňmo, (französische Jagd),
vz Parforsní honba; Š. na širém poli, die
Streifhatz; š. stavěči, die Ballhatz, když se
stavěci psi tam štvou, kde již jiný pes na
zvěř hraje, která už uteci nemůže n. nechce.
Šp. Cf. KP. III. 344. — Š. == místo, kde se
zvířata štvou, die Hetzbahn. — Š. = ostrov
u Vrahy, kde se až do r. 1790. zvířata proti
sobě štvala, die Hetzinsel. Jg.

Štvaniště, ě, f. = místo, kde zvěř se štve,
die Anhatz. Us. Šp.

Štvaný; -án, ána, ano, gehetzt. Jest
š-ný, š. šibal, Š. liška, durchtrieben. Us. Ten
je štván. Vz Chytrý. Č. Dobře š. pes (cvi-
čený).

Štvář, e, m. = štváč, der Hetzer. Jg.

Štvářka, y, f., die Hetzerin. D.

Štváti, štvu, štvi (na Ostrav, štvej, TČ.),
štva (ouc), al, án, áni; -vati —pobízeti, het-
zen, jagen, reizen. — koho: zvěř, jeleny,
vola, psa. Us. Umí lišku štváti. Prov. —
koho na koho: psa na zajíce. Ros. —
koho proti komu. Us.