Předchozí (973)  Strana:974  Další (975) |
|
|||
974
|
|||
|
|||
Šu. Pojď, já ti něco pošuškám. A když
přijde, šušká mu do ucha: Šu, šu, šu! Mor. Šd. 1. Šub. Vyšvihal mu metličkou, až ,to
dělalo: šub, šub, šub. Vz Šubati. Mor. Šd. 2. Šub, u, m., z něm. der Schub = strk.
Na šubu odpraviti, odvézti (strkem). D. Šuba, y, f. = kožich, der Pelz. Není vi-
novat žalobníku tu šubu zaplatiti; I řekl jemu, že klamú a že by lhář byl i se pánem svým, kterýž na něm šubu aksamitová vy- lhal. NB. Tč. 13., 243. V zimě oblékaly (ženy) dlouhé fialové šuby kožešinou pod- šité a kolem do kola liščinou lemované. V mor. Valaš. Vck., Nl. Š. kuní, popelicí. Dač. I. 357. Vz Čuba a o původu Mz. 82. Na Slov. dlouhý plášť plstěný. Hdk. Žehnej vlkům na zuby a též za šuby. Č. M. 236. — Š., y, m., osob. jm. Mor. Šd. Šubačka, y, f. = šlehání, šlehačka, das
Schlagen mit der Ruthe, die Geisselung. Mor. Sd. Šubar, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šubař, e, m. = četník. Chch. Jih.
Šubara, y, f. = huňatá čepice obyčejně
bílá. Chorv. Plk. Šubati, šubnouti = čubati, šibati, peit-
schen, geissein, streichen. — koho. Šubni toho sedlového (vola). Mor. Šd. Šubenice, e, šubenička, y, f. — šibenice.
Stojí, stojí šubenička, na ní bílá holubička. Sš. P. 158. Šubert, a, m. Š. Frank, spisovatel. Vz
Tf. H. 1. 141. Šubiřov, a, m., ves v okr. jevičském na
Mor. Tč. Šubka, y, f. = závěrka, brzda u vozu,
v Krkonoších prasátko, der Hemmschuh. Kd. — Š. = špinavá zena. Slov. — Š-ky = švalky, kaštany na šatech, Klunker, m. Jg. Šubovský, ého, n., osob. jm.
Šubr, u, m., pl. šubry = bláto, špína na
obrubě sukně, šišvprec, Klunker, m. Má šaty samý šubr. Mor. Šd. Vz Šubra, Šubka. Šubra, y, f. = šubr. Sš. P. 724. Prš, de-
štíčku hustý, aby šubry růstly, šak je voda na to, oprat šubry, blato. Sš. P. 724. — Š. = špinavá ženská, šlundra, eine Schlampe. Na Mor. a Slov. Kch., Bern. — Š. — čubr, čibr, satureja. Na mor. Zlínsku. Brt. — Š., druh hadů, eine Schlange. Mor. Šd. Šubrání, n., Beschmutzung, f.
Šubraný; -án, a, o, beschmutzt.
Šubrati, -ávati; uš ubrati špiniti, schmut-
zen, besudeln. Na Mor. a Slov. — sobě co kde: šaty v blátě. Slez. a mor. — Jg. Šubravě špinavě, schmutzig. Vz Šu-
brati. Šubravec, vce, m., der Schmutzige, der
Lump. Mor. TČ., Škd., Plk. Šubravěti, ěl, ění, schmutzig werden.
Šubravina, y, f., das Gesindel. Tč.
Šubravosť, i, f. špinavosť, die Schmut-
zigkeit. Mor., slov. Bern., Tč. |
Šubravý, schmutzig, lumpig. Mor. Tč.,
Skd. Šubrovice, dle Budějovice, Schillersdorf,
ves ve prus. Slez. v Hulčínsku. Šd. Šubry, vz Šubr, Šubra. Šubynica, e, f. = šibenice. Na Ostrav.
Tč. Sud, a, m., osobní jm. Mikuláš Šud ze
Semanína. Šb. Lit. I. 177. Súd, u, m. = roztrhaný střevíc.
Suda, y, m. kdo rád sudí (šidí), der
Schwindler. Mor. Šd. — Š., osob. jm. Šd. Šudák, a, m. = šuda. Mor. Šd. — Š.,
osob. jm. Šd. Šudař, e, m. = šejdíř. U Opav. Klš. Na
Slov.: šudár. Šudařiti, il, en, ení. Na Slov. -— šáliti,
betrügen. Šudařka, y, f. = šejdířka. U Opav. Na
Slov.: šudárka. Šudařský = šejdířský.
Šudařství = šejdířství.
Šuditi, il. ěn, ění = šiditi, betrügen. Mor.,
slez., slov. Tč., Šd. — Š. se kde: po slámě (váleti se). Koll. Šudlati = špatně hráti, vrzati (na housle).
Vždyť jen tak šudlá. U Litomyš. Msk. Šudlík, u, m. = domácí zábava, häusliche
Unterhaltung. Us. Šudoma, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šufan, u, šufánek, nku, žufan, u, m.
veliká lžíce, opěnovačka, sběračka, der Schöpf- löffel, Koch-, Vorleglöffel. Mor. Hý., Mřk., Kom. Pol. zastr. zufan, jihoněm. schufen, střněm. schnofe. Mz. 338. Událo se mi jíti na jarmark, abych sobě zámek a š. kúpil. NB. Tč. 117. Šufek, žufek, fku, m. = šufan. D. exc.
Šufeň, fně, f., žufeň == jícha, die Brühe,
z sřněm. sůfen. Mz. 338. Šufle, e, n. — štvrtečka perníková. Na
Policku. Kšá. Šuflík, u. m. = šuplík, kleine Schublade.
Mor. Škd. U Něm. Brodu. Hlk. Šugar, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šuhaj, šohaj, e, šuhajec, jce, šuhajek,
jka, šuhajík, a, šuhajíček, Čku, šuhaječek, čka, šuhajček, čka, šuhajčok, a, m., šuha- jičko, šuhajko, šohajenko, a, m., na Mor. a Slov. —jinoch, junák, der Bursch, Junge. Jüngling. Slovo neslovanské dle Mz. 338. Je šuhaj ubohý, nemá jen dvě nohy. Bern. Dryčný š. = lepý, štíhlý, sličný mladík. Mor. Šd. A pase šohaj koně na hójezdské do- lině ; Nadešel ju Janek, nádobný (schmuck) šuhajek; Přijede tam šuhaj oplaviť koníčky; A to sa tam bělá postelka vystlaná, leží tam šohajek, hlava porubaná; Nadešli tam přívozníčka, přešvarného šohajíčka; Dybys měla na tisíce, nebudeš ty pannú více a já jenom dva grýcary, přece budu šohoj švárný; Na tom hrobě udělal křížeček, že tam leží švárný šohajíček, porubaný, posekaný; Z jed- nej strany za Dunajem vadil se žid se šu- |
||
|
|||
Předchozí (973)  Strana:974  Další (975) |