Předchozí (984)  Strana:985  Další (986) |
|
|||
985
|
|||
|
|||
Šván, u, m., v již. Čech., der Span. Kts.
Švančar, u, m., der Feuer-, Schürhaken. D. Švancara, švančarka, y, f. = sekera
bradatá, bradatice. V. Švančarský, schweizerisch. U Brušperka.
Mtl. 1. Švanda, y, m. = povestný dudák. —
Š., y, f. = naháňka, honba, ranty, der Jux, Tanz. To byla š-da. To jsme měli s ním švandu. Š-du si učiniti. Us. — Š. = rozmíchané brambory se zelím- U Sedlce. Šg. — Š. = kaše z černých jahod (borůvek). V Třeboňsku. Mrk. 2. Švanda, y, m., osob. jm. S. ze Semčic
Pavel, vlastník divadla čes. na Smíchově. Vz S. N. Švanďák, a, m. -= chlapík, kos, der Jux-
meier. Na mor. Valaš. Nl. Cf. Švandal. Švandal, a, m., der Juxmeier. Dch. Cf.
Švanďák. Švandalík, a, m., osob. jm. Šd.
Švandra, na Slov. = otrhaná ženská, die
Schmudel. Koll. Švandrati = švandročiti, reden (s pří-
hanou). Us. Svandrčiti, švandročiti, švandroliti, švan-
duřiti, il, en, ení = nesrozumitelně mluviti, brebentiti, hastig, unverständlich reden, poltern; plappern. — s kým o čem. Švandrkati = švandrkovati. — jak.
Sedla si tam podle pecky, švandrkala po německy. Sš. P. 697. Švandrkovati = žvaniti, plappern; po
němečku mluviti. —jak Pořád cosi švan- drkuje po němečku. Us. Šd. Cf. Švandrčiti. Švandrlík, a, m., osob. jm.
Švandročiti, vz Švandrčiti. — o čem:
o lásce. Sš. Bs. 173. Švandročivý, plappernd. Us.
Švandroliti, vz Švandrčiti.
Švandrošiti = švandrkovati. Na morav.
Zlínsku. Brt. Švandrovný = žvavý, zlozvučný, übel-
klingend. Š. jazyk. Kon., Kram. Švandry, pl. O těch švandrách na ulici.
Nitra VI. 171. Švándrykati, eine fremde Sprache spre-
chen. — jak. Š. po německy, po latinsky. Na Ostrav. Tč. Cf. Švandrošiti. Švaněc, ňce, m., z něm. Schwanz = der
Fetzen. S-ce s něho letí. U Místka na Mor. Škd. Švaňhal, a,m., osob. jm. Šd.
Švaňk, u, m., z němec, der Schwang =
rozhoupnutí, svah. Š. vzíti = pochop vzíti, rozhoupati se. D. — Š., das Schwungrad = kolo přemítací. Techn. Švaňkov, a, m., něm. Reith, ves u Krum-
lova. PL. Švár, u, švára, y, f. = mrav, čistota,
plechota v šatstvu a jídle. Ros. Zdá se, že slovo švár náleží ku kmeni svar znamena- |
jícímu svítiti, jenž se zachoval ve jménu
božstva Svarožič. Bdl. v Mtc. 1876. 68. Die Reinigkeit, Sauberkeit. Švarcava, y, f., řeka moravská. Vz S. N.
Švarcenberk. a, m., Schwarzenberg,
zámek v Bavořích. Vz S. N. Svobodní páni, později hrabata a konečně knížata ze Š-ka pocházejí ze starožitné rodiny rytířů ze Seinsłeimu ve Frankách usedlé. Vz více v S. N. Kníže Adolf, kníže Karel ze Š-ka. Vz S. N. Švarcenberský průplav. Vz KP. III.
323., S. N. Švarcer, cra, m. Š. Ant., spisovatel. Tf.
H. 1. 195. Švarda, y, f- Bohatá panenka je hezká,
pokud ju matka češe, jak se od matky do- stane, sotva švardy unese (šišvorce). Sš. P. 388 Švařec, řce, m., Schwaretz, ves u Ště-
pánov a. PL. Švářiti, il, en, ení, na Slov. = krásiti,
čistiti, Bern. Mus. 1863. 146. Švárně, švarně, švárničko, švárničce
= čistě, rein, sauber. V. Š. choditi, Lom.,
se nositi. Sych., s knihami zacházeti. Kom. Něco š. činiti, upraviti. Us. Dch. Š. mluviti (pěkné, dvorně). Slez. Šd. — Nevede se mu š. (dobře). Kom. L. Švárník, a, m. = švárný člověk, švihlík,
ein netter, geputzter Mensch. Tabl. Švárnosť, švarnosť, i, f. = čistotnosť,
šumnosť, ozdobnosť, die Nettigkeit, Sauber- keit, Reinigkeit, Niedlichkeit. V. — Š. == křepkost, die Belebtheit. D. Švárný, švarný, švarničký, švarňou-
čký = čistotný, plechý, hezký, pěkný, lepý,
rein, hübsch, schön, fein, fesch, sauber, nett. V. S. oděv, Br., chrám, jídla, Kom., člověk, kůň, Ros., jonák, Plk., děvče. D. Dybys měla na tisíce, nebudeš ty pannu více, a já jenom dva grýcary, přece budu šohaj š-ný; Na tom hrobě udělal křížeček, že tam leží švárný šohajíček. Sš. P. 167., 185. A její maměnka velice plakala, že už to švarňúčké děvčátko pozbyla. Mor. ps. Brt. Věru, š-ný jsi hoch, řekla panenka. Er. Sl. čít. 28. Ja- koby na švarného koně vlit byl držel se jezdec v sedle. Klc. Švarné tváři, schön, regekaässig geformt. Mor. Tč. Ptam se ja če pastyři, je-li živa Slezkova, co švárnu dcerku měla; Od bolesti voňavý hřebíček, od tesknosti švárný šohajíček; Co to budzě švarné dzevče, až urosće; Něbola to huška, boly húsata, pod Lopeníkem jsú švarné dzevčata; Měl jest synek koně švárna, ne- chtěl k němu ráno vstávat. Sš. P. 92., 246., 380., 475., 532. (Tč.). Pro teho, pro teho šohaja švárného. Sš. P. 771. Světlík vede v noci, švarné děvče ve dne; Koho děvče švarné volá, tomu nikdo neodolá; Děvče švarné není zdárné (je dárné); Čím švar- nější, tím línější. Slez. Tč. — Š. k čemu = způsobilý, hodný, tauglich, geschickt. Zlob. Š. = křepký, neváhavý, lebhaft, frisch. V. Šarová, é, f., Schwarowa, samota, u Kq- ryčan. PL. |
||
|
|||
Předchozí (984)  Strana:985  Další (986) |