985

Šván, u, m., v již. Čech., der Span. Kts.
Švančar, u, m., der Feuer-, Schürhaken.
D.

Švancara, švančarka, y, f. = sekera
bradatá, bradatice. V.

Švančarský, schweizerisch. U Brušperka.
Mtl.

1. Švanda, y, m. = povestný dudák. —
Š., y, f. = naháňka, honba, ranty, der
Jux, Tanz. To byla š-da. To jsme měli
s ním švandu. Š-du si učiniti. Us. — Š. =
rozmíchané brambory se zelím- U Sedlce.
Šg. — Š. = kaše z černých jahod (borůvek).
V Třeboňsku. Mrk.

2. Švanda, y, m., osob. jm. S. ze Semčic
Pavel, vlastník divadla čes. na Smíchově.
Vz S. N.

Švanďák, a, m. -= chlapík, kos, der Jux-
meier. Na mor. Valaš. Nl. Cf. Švandal.

Švandal, a, m., der Juxmeier. Dch. Cf.
Švanďák.

Švandalík, a, m., osob. jm. Šd.

Švandra, na Slov. = otrhaná ženská, die
Schmudel. Koll.

Švandrati = švandročiti, reden (s pří-
hanou). Us.

Svandrčiti, švandročiti, švandroliti, švan-
duřiti, il, en, ení = nesrozumitelně mluviti,
brebentiti, hastig, unverständlich reden,
poltern; plappern. — s kým o čem.

Švandrkati = švandrkovati. — jak.
Sedla si tam podle pecky, švandrkala po
německy. Sš. P. 697.

Švandrkovati = žvaniti, plappern; po
němečku mluviti. —jak Pořád cosi švan-
drkuje po němečku. Us. Šd. Cf. Švandrčiti.

Švandrlík, a, m., osob. jm.

Švandročiti, vz Švandrčiti. — o čem:
o lásce. Sš. Bs. 173.

Švandročivý, plappernd. Us.

Švandroliti, vz Švandrčiti.

Švandrošiti = švandrkovati. Na morav.
Zlínsku. Brt.

Švandrovný = žvavý, zlozvučný, übel-
klingend. Š. jazyk. Kon., Kram.

Švandry, pl. O těch švandrách na ulici.
Nitra VI. 171.

Švándrykati, eine fremde Sprache spre-
chen. — jak. Š. po německy, po latinsky.
Na Ostrav. Tč. Cf. Švandrošiti.

Švaněc, ňce, m., z něm. Schwanz = der
Fetzen. S-ce s něho letí. U Místka na Mor.
Škd.

Švaňhal, a,m., osob. jm. Šd.

Švaňk, u, m., z němec, der Schwang =
rozhoupnutí, svah. Š. vzíti = pochop vzíti,
rozhoupati se. D. — Š., das Schwungrad =
kolo přemítací. Techn.

Švaňkov, a, m., něm. Reith, ves u Krum-
lova. PL.

Švár, u, švára, y, f. = mrav, čistota,
plechota v šatstvu a jídle. Ros. Zdá se, že
slovo švár náleží ku kmeni svar znamena-

jícímu svítiti, jenž se zachoval ve jménu
božstva Svarožič. Bdl. v Mtc. 1876. 68. Die
Reinigkeit, Sauberkeit.

Švarcava, y, f., řeka moravská. Vz S. N.

Švarcenberk. a, m., Schwarzenberg,
zámek v Bavořích. Vz S. N. Svobodní páni,
později hrabata a konečně knížata ze Š-ka
pocházejí ze starožitné rodiny rytířů ze
Seinsłeimu ve Frankách usedlé. Vz více
v S. N. Kníže Adolf, kníže Karel ze Š-ka.
Vz S. N.

Švarcenberský průplav. Vz KP. III.
323., S. N.

Švarcer, cra, m. Š. Ant., spisovatel. Tf.
H. 1. 195.

Švarda, y, f- Bohatá panenka je hezká,
pokud ju matka češe, jak se od matky do-
stane, sotva švardy unese (šišvorce). Sš. P.
388

Švařec, řce, m., Schwaretz, ves u Ště-
pánov a. PL.

Švářiti, il, en, ení, na Slov. = krásiti,
čistiti, Bern. Mus. 1863. 146.

Švárně, švarně, švárničko, švárničce

= čistě, rein, sauber. V. Š. choditi, Lom.,
se nositi. Sych., s knihami zacházeti. Kom.
Něco š. činiti, upraviti. Us. Dch. Š. mluviti
(pěkné, dvorně). Slez. Šd. — Nevede se mu
š. (dobře). Kom. L.

Švárník, a, m. = švárný člověk, švihlík,
ein netter, geputzter Mensch. Tabl.

Švárnosť, švarnosť, i, f. = čistotnosť,
šumnosť, ozdobnosť, die Nettigkeit, Sauber-
keit, Reinigkeit, Niedlichkeit. V. — Š. ==
křepkost, die Belebtheit. D.

Švárný, švarný, švarničký, švarňou-

čký = čistotný, plechý, hezký, pěkný, lepý,
rein, hübsch, schön, fein, fesch, sauber, nett.
V. S. oděv, Br., chrám, jídla, Kom., člověk,
kůň, Ros., jonák, Plk., děvče. D. Dybys
měla na tisíce, nebudeš ty pannu více, a já
jenom dva grýcary, přece budu šohaj š-ný;
Na tom hrobě udělal křížeček, že tam leží
švárný šohajíček. Sš. P. 167., 185. A její
maměnka velice plakala, že už to švarňúčké
děvčátko pozbyla. Mor. ps. Brt. Věru, š-ný
jsi hoch, řekla panenka. Er. Sl. čít. 28. Ja-
koby na švarného koně vlit byl držel se
jezdec v sedle. Klc. Švarné tváři, schön,
regekaässig geformt. Mor. Tč. Ptam se ja
če pastyři, je-li živa Slezkova, co švárnu
dcerku měla; Od bolesti voňavý hřebíček,
od tesknosti švárný šohajíček; Co to budzě
švarné dzevče, až urosće; Něbola to huška,
boly húsata, pod Lopeníkem jsú švarné
dzevčata; Měl jest synek koně švárna, ne-
chtěl k němu ráno vstávat. Sš. P. 92., 246.,
380., 475., 532. (Tč.). Pro teho, pro teho
šohaja švárného. Sš. P. 771. Světlík vede
v noci, švarné děvče ve dne; Koho děvče
švarné volá, tomu nikdo neodolá; Děvče
švarné není zdárné (je dárné); Čím švar-
nější, tím línější. Slez. Tč. — Š. k čemu =
způsobilý, hodný, tauglich, geschickt. Zlob.
Š. = křepký, neváhavý, lebhaft, frisch. V.
Šarová, é, f., Schwarowa, samota, u Kq-
ryčan. PL.