986

Švasta, y, m. — švastal. — Š., osob. jm.

Švastač, e, m. — švastal.

Švastal, a, m. — kdo švastá, der Faseler,
Aufschneider, Prahler. — Š., osob. jm. Vz
Švastoň.

Švastalka, švastačka, y, švastalkyně,

ě, f., die Faselerin, Prahlerin. Us.

Švástání, n., das Faseln, Schwätzen,
Prahlen, Aufschneiden.

Švastati = chvastati, mnoho mluviti, zvl.
chlubiti se, faseln, schwatzen, aufschneiden,
prahlen. — co: věci všeliké. Kon. — s kým
jak dlouho: do noci. Us.

Švastoň, ě, m. = kdo švastá, blabonil,
žvanda, žvanil, žváč, der Plauderer, Schwät-
zer. Us. Ptr. Vz Švastal.

Švater, u, m. Kůň ve čtverospřeží vedlé
opratního je na švater. U Nezamyslic na
Mor. Bkř. Vz Švaterní.

Švaterní kůň == švaterník, a, m. = čtvrtý
v pravo podlé opratního zapražený. Srn. Vz
Švater.

Švátěti = váleti, vrtiti, kneten. — co
čím: rukama. U Místka na Mor. Škd
Švátořiti = švitořiti.

Švec, gt. ševce (gt. šveca, instrum.: se
Švecem, slez. Šd.; u Uher. Hradiště nomin.
ševc. Tč.), Ševčík, a, ševčíček, čka, m.
O původu toho slova vz Šíti. Strsl. šьvьcь,
sutor; příp. -ьcь. Mkl. B. 307., 313. (Hý.).
Gt. ševče m.: šьvьca. Bž. 8. (85.). — Ševci
jednotliví řemeslníci; ševcé = rodina ji-
stého ševce. Vz é. Na mor. Zlínsku. Brt. —
Š. = obuvník, kdo obuv šije, Schuster, m.
Dříve se jmenovali také kožešníci, vůbec
hotovitelé oděvu a snad také jiných věcí
z rozličných látek ševci. I dělili se: kožišníci
bílí a Černí, ševci koží tchořových a ševci
škorní. Tk. Vz dole. Š. mužský, ženský.
Šp. S. krájí kůži knejpem, šije z ní na ko-
pytě šidlem a smolenou dratví obuv: boty,
polobotky (škorně, opánky, kratice), trepky,
střevíce. Pt. Můj muž je s odpuštěním, švec;
Odpusťte, švec umřel. Mor. Brt. Tys švec —
rychlý, prchlý člověk; Jedeme jako ševci
na výroční trh (rychle). Us. Mtl. Kázala
mně moje máti ševca sobě namlouvati, toho
nechci, má veliké zuby, hubu má na ruby,
toho nechci. Sš. P. 482. Jene ševče, poďte za
sě a zpravte se toho; Kteréhožto člověka po-
praveného syn ševcem jsa a poctivě a řádně
se zachovaje úmysl má do města našeho se
bráti nu obydlé. NB. Tč. 107., 277. Též š.
zpósobí kuoži. aby byla střevícem. Hus III.
213. iš. jelena kopytem aneb kovář kladivem
neuštve. Klat. An to malostranští ševci na
kopyta pískají. Prov. Ševče, ne výše ko-
pyta (čemu nerozumíš, nehaň). Koll. Ne-
mudruj ševče přes kopyto. Brt. exc. Vz
Stav. Ševče, drž se svého kopyta. Lb. Š.
má zůstati při svém kopytě (každý má svého
dbáti). Črk. Až švec pojde a jeho kopyto.
Běží jako švec do trhu (jako š. na jarmark,
jako š. s botami. Vz Spěch); Švec, dokud
jedné boty neušije, druhé nezačíná; Slape
(stoupá) ševci na krk (přešlapuje obuv,
šamá, vz Mez): Každá víra jináč světí; Turci

v pátek, Židé v sobotu, křesťané v neděli
a ševci v pondělí. Č. Jezdce š. pozdraví,
pěšímu se klaní (poněvadž trhá boty). Šp.
Všecko pomine, švec i kopyto. Lb. Kdyby
sto ševců ve dne v noci šilo, přece by žádný
rozum nesvedli. Sk. O ševcích starší doby
vz Tk. II. 372., 380., 382., 384., Prm. 1878.
č. 9. a předch. Starou báseň o bydžovských
ševcích jak na mnichy udeřili a odraženi
byli, vz Mus. 1858. 393. — Cf. Ukázka. —
Š. — ryba, lín. V., Kom. Š., osob. jm. —
Ševci. Převzdívka kněží táborských. Vz Plá-
tenník.

Švecírský = ševcovský, Schuster-. Š. ro-
bota, die Schusterarbeit. U Opav. Klš.

Švecka, y, f. = ševcová, die Schusterin.
U Opav. Klš.

Švecovina, y, f. = ševcovina. U Opav.
Klš.

Švecův; -ova, ovo = ševcův. U Opav.
Klš.

Švéd, Švejd, Švéda, Švejda, y, m., der
Schwede. Nebojím se ani Turka ani toho
Švédy. Sš. P. 685.

Šveděr, vz Er. P. 64.

Švedina, y, f. = švadlena. Us. u Nové
Kdyně. Rgl.

Švédka, Švejdka, y, f., die Schwedin.

Švedlena, vz Švadlena.

Švédsko, a, n = Švédy.

Švédský, švejdský, schwedisch. Š. země,
moře, řepa, usně. Us.

Švédy, Švejdy, pl., f., Schweden. Půjdu
do Švéd. Byl ve Švédích, ve Švejdích. Ros.
Vz více v S. N.

Švegra, švekra, y, švegruše, švekruše,
e, f., na Slov. svorka, zastr. sverka = tchyně,
die Schwiegermutter. V. Vz švagr. Kde
švegra, tu hned půl pekla. Dh. 65. Š. ne-
vlídná, zlá. Us.

Švehati, švehlati, švihlati — šveholiti,
zwitschern. Kom., Zlob.

Švehelka, y, na., osob. jm. Mor. Šd. —
Š. = včelka. Slov.

Švehla, y, f., na Slov. = včelka, das Bien-
chen. Plk. — Š., y, m., osob. jm. Š. Jan,
válečník český 15. století. — Š., y, f. =
švehlík.

Švehlák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Švehlati, vz Švehati. S. — šoustati, tříti,
wetzen, zerwetzen, zerreiben. Slez. Šd.

Švehlík, u, m. = nástroj, kterým se švehlá.
Šd. — Š., a, m., osob. jm. Hý.

Švehol, u, m. = šveholení, Gezwitscher,
n. Hank. Š. ptactva. Hdk. L. k. 26. Ptáčník
pozná ptáky z daleka po šveholu. Brt.

Švehola, y, m. = šveholník. Víd. list.
1816.

Šveholák, a, m. = vrabec. Us. Ptr.

Šveholiti, il, en, ení; -lívati, zwitschern.
Vlaštovice (Kom.), pták (Puchm.) šveholí. ---
Š. = neužitečně mluviti, schwätzen. — co.
Kdo mnoho šveholí. Ros. Modlitbičky ne-
všímavě š. Sych.