Předchozí (987)  Strana:988  Další (989) |
|
|||
988
|
|||
|
|||
Švestkový = od švestky, ze švestek, na
švestky, Pflaumen-, Zwetschken-. Švestkový list, strom, V., kůra, Kom., povidla, koláč, Ros., knedlíky, pecka, hrnec. Us. Š. baba, (= švestky prodávající). Us. Š. knedlíky syrovou švestkou nadívané a uvařené, strou- haným syrečkem n. perníkem n. utlučeným mákem posypané a omaštěné. Dch. Š. kne- dlíky jsou jídlem v Čechách velmi oblíbe- ným. Švíba, y, f., Schwibgrub, ves u Chvalšin.
PL. Švibohof, a, m., Schwillbogen, ves u Šum-
berka. PL. Švidlikovati, geigen, fiedeln. U Olom.
Sd Švidrati, na Mor. = šilhati, schielen. D.,
Bkř. U Opav. Klš., Brt., Šd. Švidratý, švidravý = šilhavý, schie-
lend Us. hl. na Mor. a ve Slez. Brt., Klš., Bkř. Ale také v Čech.: š-té oči. U Rychn. n. K Ze švidr = nebozez, kdo nebozezem hledí. Pk. Vz Svidratý. Švidřiti, il, ení = švidrati. U Olom. Sd.
Švidrnoch, a, m. = šilhanec, der Schieler.
Mor. a Slez. Pk., Šd. Švidron, ě, m. = šilhoun, šilhán, der
Schieler. D., Šd. Cf. Švidrnoch. Švih, u, m. = švihnutí, mrsknutí, mrsk,
der Schmitz, Streich, Hieb. Š. meče, D., biče. — Š. = bič. Aqu. — Š. = uzdářský řemen. Vz Čep. Us. — To pivo má švih (Schneidel). Us., Šm. — Š., die Schwinge. Š. hibetný, die Rückenschwinge. Nz. lk. — Š., a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 126. Šviha, y, m., osobní jm. — Š = úzký
řemen na cepu. Vz Švih, Čep (v Dodatcích). Brt., Bzd. Švíha, y, f. = na cepe úprava k tomu
udělaná, aby očepky nevylézaly, eine Vor- richtung am Dreschflegel zum Festhalten der Kappe. Jg. Švihaci, Schwing-.
Švihácky, stutzermässig. Š. si vykračo-
vati. Us. Kos. Ol. 1. 86. Švihácky = šviháku náležející, Stutzer-.
Š. chování. Šviháctvi, n., die Stutzerei. Jg.
Švihač, e, m., slov. také šmihač — kdo
švihá, der Schwinger. Bern. Šviháčka, y, t.= která švihá, die Schwin-
gerin. Bern. — Š. = švihání, die Schwin- gung, Bewegung. Slov. Bern. — Š. — švi- hlice, die Stutzerin. D. Švihačně = švihavě.
Švihačnosť, i, f. = švihavosť.
Švihačný = švihavý.
Švihadlo, a, n., v tělocviku - lano jed-
ním koncem na pohyblivém háku ve výši prsou zavěšené, die Schwinge. Km. Cvičení na š-dle. Dch. — Š. = prkno pružné ku cvi- čení v tělocviku, die Schwinge. Ktk., Rk. Švihák, a, m. — švihající, Peitscher, m.
Aqu. — Š. = švihlík. Vz toto. D. Ti pa- vlovčí chlapci sú hodní š-ci, jenom jim to |
schází, že sú vysměváci. Sš. P. 699. — Š.,
u, m. = bič. Slov. D. — Š. = druh léčky na srnce, ohnutý to doubec s drátěným okem. Šp. Švibálek, lka, m. = švihák. Rk. — Š.,
osob. jm. Šd. Švihanec, nce, m. = kdo švihán bývá,
der Gepeitschte. — Š. = švihání, mrskání, výprask. Dostal š., Schläge. Švihání, n., das Peitschen, Streichen, die
Geisselung. Š. metly, metlou. Prut k š. D. — Š. = čerstvé hýbání, das Schwingen, schnelle Bewegung; pospěch, die Eile. Bern., Plk. Švihanská, é, f., Schwihanka, samota
u Vinohrad. PL. Švihaný; -án, a, o, gepeitscht, gestri-
chen, gegeisselt. Dobr kocúr švihaný (zlý se musí trestati). Smil. Švihar, u, m. = poplítka u biče, die
Schwippe an der Peitsche, dünnes Endstrick- chen. Slov. Plk. Švihár, a, m., osob. jm. Slov. Dbš.
Švihati, švihati (na Slov. šmihati); švi-
hávati; švihnouti, hnul a hl, ut, utí. Š. = šibati, šupati, šlehati, mrskati bičem n. pru- tem, peitschen, streichen mit der Ruthe; stří- leti, schiessen; čerstvě pohybovati, schwingen, schnell bewegen, schütteln; schwindeln. Jg. — abs. On tupí, jen to švihá, schimpft wie ein Rohrspatz. Dch. —, koho. Švihni tu váhavou herku. Sych. Úst neotevru, když jen vím, že to jest tvá ruka, jež mne švihá. Kom. — (koho) čím. Š. někoho metlou. V. Žádný dvěma metlami švihán býti nemá (nemá se dvakrát trestati) V. Š. očima (rychle pohybovati). Bern. Švihnouti sebou (hoditi se, vrhnouti se). Kinský. Havran švihnul pravým křídlem. Pov. 560. Otec mój švihal vás bičíkem, ale já vy budu bíti boďlačkarai (biči uzlovatými). BO. Š. nožem = rychle krájeti. Na Hané. Bkř. — čím koho kdy. Čím nás švihal v drevním čase. Dh. 26. — čím po kom: bičem po koni. Sych. — koho jak: přes tvář. Ros. — koho proč: pro nespravedlnosti š. = tre- stati. Br.— z čeho kam: z kusů do města š. (stříleti). Ros. — na koho čím: okem. Puch. Zlá žena švihá svým jazykom jako bičom na muža svojého. Na Slov. Tč. — se. Ten se švihl! Us. Švihavě = švihaje, peitschend, schwip-
pend. — Š., schwingend. Slez. Vz Švihačně. Švihavosť, i, f., die schwippende Be-
schaffenheit. Jg. — Š., schwingende Be- schaffenheit. Bern. Švihavý = kdo švihá, schwippend, schwin-
gend, peitschnd. — Š. = čím se švihá, was sich schwingen lässt. Š. bič. Reš. Protož, nepokají-li se tací, uslyšie hlas a bičík švi- havý. Hus 1. 131. — Š. řeč. Kon. Švihel. hle, m. = u vozu dřevo k sepiatí,
die Stange. Slov. Koll. — Š. = řemen k za- vazování krpců, dünnes Riemchen, zum An- binden der Bundschuhe. Plk. — Š. = švíha (řemen). U Příbora. Mtl. — Š-hle, pl. = kšandy najvábní ptáky, die Sille, das Laufer- zeug. D., Šp. — Vz Šmihel. |
||
|
|||
Předchozí (987)  Strana:988  Další (989) |