988

Švestkový = od švestky, ze švestek, na
švestky, Pflaumen-, Zwetschken-. Švestkový
list, strom, V., kůra, Kom., povidla, koláč,
Ros., knedlíky, pecka, hrnec. Us. Š. baba,
(= švestky prodávající). Us. Š. knedlíky
syrovou švestkou nadívané a uvařené, strou-
haným syrečkem n. perníkem n. utlučeným
mákem posypané a omaštěné. Dch. Š. kne-
dlíky jsou jídlem v Čechách velmi oblíbe-
ným.

Švíba, y, f., Schwibgrub, ves u Chvalšin.
PL.

Švibohof, a, m., Schwillbogen, ves u Šum-
berka. PL.

Švidlikovati, geigen, fiedeln. U Olom.
Sd

Švidrati, na Mor. = šilhati, schielen. D.,
Bkř. U Opav. Klš., Brt., Šd.

Švidratý, švidravý = šilhavý, schie-
lend Us. hl. na Mor. a ve Slez. Brt., Klš.,
Bkř. Ale také v Čech.: š-té oči. U Rychn.
n. K Ze švidr = nebozez, kdo nebozezem
hledí. Pk. Vz Svidratý.

Švidřiti, il, ení = švidrati. U Olom. Sd.

Švidrnoch, a, m. = šilhanec, der Schieler.
Mor. a Slez. Pk., Šd.

Švidron, ě, m. = šilhoun, šilhán, der
Schieler. D., Šd. Cf. Švidrnoch.

Švih, u, m. = švihnutí, mrsknutí, mrsk,
der Schmitz, Streich, Hieb. Š. meče, D.,
biče. — Š. = bič. Aqu. — Š. = uzdářský
řemen. Vz Čep. Us. — To pivo má švih
(Schneidel). Us., Šm. — Š., die Schwinge.
Š. hibetný, die Rückenschwinge. Nz. lk. —
Š., a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 126.

Šviha, y, m., osobní jm. — Š = úzký
řemen na cepu. Vz Švih, Čep (v Dodatcích).
Brt., Bzd.

Švíha, y, f. = na cepe úprava k tomu
udělaná, aby očepky nevylézaly, eine Vor-
richtung am Dreschflegel zum Festhalten
der Kappe. Jg.

Švihaci, Schwing-.

Švihácky, stutzermässig. Š. si vykračo-
vati. Us. Kos. Ol. 1. 86.

Švihácky = šviháku náležející, Stutzer-.
Š. chování.

Šviháctvi, n., die Stutzerei. Jg.

Švihač, e, m., slov. také šmihač — kdo
švihá, der Schwinger. Bern.

Šviháčka, y, t.= která švihá, die Schwin-
gerin. Bern. — Š. = švihání, die Schwin-
gung, Bewegung. Slov. Bern. — Š. — švi-
hlice, die Stutzerin. D.

Švihačně = švihavě.

Švihačnosť, i, f. = švihavosť.

Švihačný = švihavý.

Švihadlo, a, n., v tělocviku - lano jed-
ním koncem na pohyblivém háku ve výši
prsou zavěšené, die Schwinge. Km. Cvičení
na š-dle. Dch. — Š. = prkno pružné ku cvi-
čení v tělocviku, die Schwinge. Ktk., Rk.

Švihák, a, m. — švihající, Peitscher, m.
Aqu. — Š. = švihlík. Vz toto. D. Ti pa-
vlovčí chlapci sú hodní š-ci, jenom jim to

schází, že sú vysměváci. Sš. P. 699. — Š.,
u, m. = bič. Slov. D. — Š. = druh léčky
na srnce, ohnutý to doubec s drátěným okem.
Šp.

Švibálek, lka, m. = švihák. Rk. — Š.,
osob. jm. Šd.

Švihanec, nce, m. = kdo švihán bývá,
der Gepeitschte. — Š. = švihání, mrskání,
výprask. Dostal š., Schläge.

Švihání, n., das Peitschen, Streichen, die
Geisselung. Š. metly, metlou. Prut k š. D. —
Š. = čerstvé hýbání, das Schwingen, schnelle
Bewegung; pospěch, die Eile. Bern., Plk.

Švihanská, é, f., Schwihanka, samota
u Vinohrad. PL.

Švihaný; -án, a, o, gepeitscht, gestri-
chen, gegeisselt. Dobr kocúr švihaný (zlý
se musí trestati). Smil.

Švihar, u, m. = poplítka u biče, die
Schwippe an der Peitsche, dünnes Endstrick-
chen. Slov. Plk.

Švihár, a, m., osob. jm. Slov. Dbš.

Švihati, švihati (na Slov. šmihati); švi-
hávati; švihnouti, hnul a hl, ut, utí. Š. =
šibati, šupati, šlehati, mrskati bičem n. pru-
tem, peitschen, streichen mit der Ruthe; stří-
leti, schiessen; čerstvě pohybovati, schwingen,
schnell bewegen, schütteln; schwindeln. Jg.
— abs. On tupí, jen to švihá, schimpft wie
ein Rohrspatz. Dch. —, koho. Švihni tu
váhavou herku. Sych. Úst neotevru, když
jen vím, že to jest tvá ruka, jež mne švihá.
Kom. — (koho) čím. Š. někoho metlou.
V. Žádný dvěma metlami švihán býti nemá
(nemá se dvakrát trestati) V. Š. očima
(rychle pohybovati). Bern. Švihnouti sebou
(hoditi se, vrhnouti se). Kinský. Havran
švihnul pravým křídlem. Pov. 560. Otec
mój švihal vás bičíkem, ale já vy budu bíti
boďlačkarai (biči uzlovatými). BO. Š. nožem
= rychle krájeti. Na Hané. Bkř. — čím
koho kdy. Čím nás švihal v drevním čase.
Dh. 26. — čím po kom: bičem po koni.
Sych. — koho jak: přes tvář. Ros. —
koho proč: pro nespravedlnosti š. = tre-
stati. Br.— z čeho kam: z kusů do města
š. (stříleti). Ros. — na koho čím: okem.
Puch. Zlá žena švihá svým jazykom jako
bičom na muža svojého. Na Slov. Tč. —
se. Ten se švihl! Us.

Švihavě = švihaje, peitschend, schwip-
pend. — Š., schwingend. Slez. Vz Švihačně.

Švihavosť, i, f., die schwippende Be-
schaffenheit. Jg. — Š., schwingende Be-
schaffenheit. Bern.

Švihavý = kdo švihá, schwippend, schwin-
gend, peitschnd. — Š. = čím se švihá, was
sich schwingen lässt. Š. bič. Reš. Protož,
nepokají-li se tací, uslyšie hlas a bičík švi-
havý. Hus 1. 131. — Š. řeč. Kon.

Švihel. hle, m. = u vozu dřevo k sepiatí,
die Stange. Slov. Koll. — Š. = řemen k za-
vazování krpců, dünnes Riemchen, zum An-
binden der Bundschuhe. Plk. — Š. = švíha
(řemen). U Příbora. Mtl. — Š-hle, pl. =
kšandy najvábní ptáky, die Sille, das Laufer-
zeug. D., Šp. — Vz Šmihel.