Švihkosť, i, f. = švihlosť.

Švihký = švihlý.

Švihlati === štěbetati, schwatzen. Aqu.

Švihle, vz Švihel.

Švihle, ete, n. = štíhlá dívka, ein schlank-
gewachsenes Mädchen. Rgl. Ú Skuhrova.
Dhn.

Švihlice, e, švihlička, y, f. = švihlá,
lepá ženština, ein junges aufgeschossenes
Frauenzimmer; švihačka, Stutzerin, f. D.

Švihlický = švihácký, Stutzer-.

Švihlictví, n. = strojnosť, die Stutzerei.

Švihličí = vrabčí, Sperlings-. S. hnízdo.

ÜB.

Švihlička, y, f. = švihlice.

Švihličkář, e, m. = švihák.

Švihlík, a, m. = švihlý, mladý člověk
zvl. s vedlejším významem strojnosti, der
Stutzer.— Š. — vrabec. Ros. To je š.!
Us. — S. = polní vrabec, polňák, štilipec,
passer silvestris, der Feld-, Holzsperling. —
Š., passer pratorum, der Wiesensperling. D.
Us. Jg Vz Oupolník. — Š., u, m., spiran-
thes. Š. podzimní, krutiklas, s. autumnalis.
Vz FB. 23., Čl. Kv. 137., Slb. 223. — Š.,
a, m., Schwihlig, samota u Bernardic. PL. —
Š., osobní jm. Š. Ant. Alex. 1794.-1846.,
spisovatel čes. Vz S. N.

Švihliti = švířiti, il, ení; švihliňkati, švi-
Hnkati — jako vrabec zpívati, zwitschern,
girren. Vrabec šviřinká, cvrliká, švihlí. —
Š. = žertovati, neužitečné řeči mluviti, scher-
zen. Ros. — Jg.

Švihlorostlý, schlank gewachsen. Šm.

Švihlosť, i, f., die Schlankheit. — Š. =
švižnosť, mrštnosť. Vz toto.

Švihlý = tenký v růstu, štíplý, schlank;
2. švižný. Vz Švižný. Jg. Š. metla. Dch.
Švihlé veveřice skákaly se stromu na strom.
Kmk. Já si na ně (koně) skočím, šátečkem
zatočím, a já sem chlapíček švihlý. Slav.
Čes. mor. ps. 61.

Švihna, y, f. = švihlice.
Švihnouti, vz Švihati.

Švihnutí, n. = švih, der Schmitz. Hieb.
Švihnutý; -ut, a, o, geschwippt, ge-
hauen (einmal). Us. Jg.

Švihotati, zwitschern. — abs. Ach, lašto-
věnka černy ptak, rano vstava, švihotava,
mlade ludi ze sna budi. Sš. P. 197. Cf. Švi-
tořiti. — Š., schwippen. — koho čím: pru-
tem. Us. Jg.

Švihoun, u, m., švihovka, y, f. = šar-
šoun, tarasnice, veliké dělo, Stück, n. Ros.
Wahrsch. von švihlý, schlank, dünn, flink,
schnell, weil dieses Geschütz lang u. dünn
war. Gl. 340. Přivezli Pražanům z Norm-
berka dvě š-ky nebo tarasnice pěti loket
zdélí. Gl. 340. — Š., a, m. = švihák, der
Stutzer. Olom. Sd.

Švihov, a, m., Schwihau, městečko mezi
Plzní a Klatovy; ves u Soutic a u Pracha-
tic; Schmihof, ves u Kolešovic; Schwichow,
ves u Nasavrk; Schwihof, samota u Dubé.

PL. Cf. Tk. III. 661., IV. 742., V. 40.. 43.,
48., S. N., Pal. D. I. 2. 496.

Švihovec, vce, m. — švižný prut, eine
biegsame Ruthe. Však tě proženu, jak po-
padnu nějaký š. Mor. Sd.

Švihovka, y, f., vz Švihoun. — Š. =
metla, Ruthe, f. Us. — Š., dlouhá lopata
ku sázení housek do peci, eine Bäckerschau-
fel Dch.

Švihovnice, e, f. = švihoun. — Š. = švi-
hovka, die Bäckerschaufel. Rk.

Švihovský, ého, m., osob. jm. Š. z Riesen-
berka a ze Skály, jm. strčes. rodu. Vz S. N.

Švik, a, m., osob. jm. Tk. II. 251., III.
106., V. 62., Tf. 266.

Švíik, u, m. = malý šev, kleine Naht;
2. lem, límec, obruba, der Saum. D.

Švimberský, ého, m., osob. jm.

Švinda, y, f. = kořalka, der Branntwein.
Us. Kal.

Švindl, u, m., něm., balamucení, na Mor.
mátoha, Brt., šal, šalba, mámilství, filutství,
filutářství. Rk.

Švindlář, e, m. = švindléř. Rk.

Švindléř, e, m. balamuta, der Schwindler.
Vz Švindl.

Švindléřský, Schwindel-. Š. dílo. Šp.

Švindlice, e, f., eine Putzsüchtige. Cf.
Švintlice, Švihlice.

Švindlík, a, m. = švihlík.

Švindlový, Schwindel-. Š. obchod, ein
Schwindelgeschäft. Šp.

Švingulace, e, f., lustiger Streich, lustiges
Kameradenstückchen. Šm.

Švingulant, a, m., lustiger Kamerad, der
Spassmacher, ein durchtriebener Mensch,
Schelm. Š.

Šviňha, y, f., švinka v rebřině, flache
Leitersprosse. Vz Švinka. — Š.-, u provaz-
níka náčiní železné šavli podobné, jímž se
pazdeří z konopí stírá. Us. Z němec, die
Schw: nge. Mz. 340. — Š. == příčné dřevo
v branách, v němé jsou hřeby připevněny.
U Písku. Šg. Vz Švinka.

Švink, u, m., die Geläufigkeit, Fertigkeit,
Schlagfertigkeit. Nemá toho švinku, aby to
hned vyskoumal. Na Ostrav. Té.

Šviňk, u, m., šp. z něm. der Schwind =
schnutí, schřadnutí. Má š. = schne, chřadne.
D.

Švinka, y, f. = příční dřevo v řebři-
nách, šviňha, mečík, breite Leitersprosse,
die Schwinge. Jg. — Svinky nebo mečíky
u bran, paprsky, v nichž hřeby jsou, die
Schwingen in der Egge. — Š. u pluhu =
dřevo to, které sochy váže, hölzerne Pflug-
sprossen. Rohn. — Š. (v papírně) == rov-
nosť záhy se stoupou, die Schwinge mit dem
Stampfe. Nomencl.

Švintlice, e, f. = švindlice. U N. Kdyně.
Rgl.

Švintlík, a, m. == švindlík. U N. Kdyně.

Švirák, a, m., osob. jm. Mor. Sd.



	Švihkosť, i, f. = švihlosť. Švihký = švihlý. Švihlati === štěbetati, schwatzen. Aqu. Švihle, vz Švihel. Švihle, ete, n. = štíhlá dívka, ein schlank- gewachsenes Mädchen. Rgl. Ú Skuhrova. Dhn. Švihlice, e, švihlička, y, f. = švihlá, lepá ženština, ein junges aufgeschossenes Frauenzimmer; švihačka, Stutzerin, f. D. Švihlický = švihácký, Stutzer-. Švihlictví, n. = strojnosť, die Stutzerei. Švihličí = vrabčí, Sperlings-. S. hnízdo. ÜB. Švihlička, y, f. = švihlice. Švihličkář, e, m. = švihák. Švihlík, a, m. = švihlý, mladý člověk zvl. s vedlejším významem strojnosti, der Stutzer.— Š. — vrabec. Ros. To je š.! Us. — S. = polní vrabec, polňák, štilipec, passer silvestris, der Feld-, Holzsperling. — Š., passer pratorum, der Wiesensperling. D. Us. Jg Vz Oupolník. — Š., u, m., spiran- thes. Š. podzimní, krutiklas, s. autumnalis. Vz FB. 23., Čl. Kv. 137., Slb. 223. — Š., a, m., Schwihlig, samota u Bernardic. PL. — Š., osobní jm. Š. Ant. Alex. 1794.-1846., spisovatel čes. Vz S. N. Švihliti = švířiti, il, ení; švihliňkati, švi- Hnkati — jako vrabec zpívati, zwitschern, girren. Vrabec šviřinká, cvrliká, švihlí. — Š. = žertovati, neužitečné řeči mluviti, scher- zen. Ros. — Jg. Švihlorostlý, schlank gewachsen. Šm. Švihlosť, i, f., die Schlankheit. — Š. = švižnosť, mrštnosť. Vz toto. Švihlý = tenký v růstu, štíplý, schlank; 2. švižný. Vz Švižný. Jg. Š. metla. Dch. Švihlé veveřice skákaly se stromu na strom. Kmk. Já si na ně (koně) skočím, šátečkem zatočím, a já sem chlapíček švihlý. Slav. Čes. mor. ps. 61. Švihna, y, f. = švihlice. Švihnouti, vz Švihati. Švihnutí, n. = švih, der Schmitz. Hieb. Švihnutý; -ut, a, o, geschwippt, ge- hauen (einmal). Us. Jg. Švihotati, zwitschern. — abs. Ach, lašto- věnka černy ptak, rano vstava, švihotava, mlade ludi ze sna budi. Sš. P. 197. Cf. Švi- tořiti. — Š., schwippen. — koho čím: pru- tem. Us. Jg. Švihoun, u, m., švihovka, y, f. = šar- šoun, tarasnice, veliké dělo, Stück, n. Ros. Wahrsch. von švihlý, schlank, dünn, flink, schnell, weil dieses Geschütz lang u. dünn war. Gl. 340. Přivezli Pražanům z Norm- berka dvě š-ky nebo tarasnice pěti loket zdélí. Gl. 340. — Š., a, m. = švihák, der Stutzer. Olom. Sd. Švihov, a, m., Schwihau, městečko mezi Plzní a Klatovy; ves u Soutic a u Pracha- tic; Schmihof, ves u Kolešovic; Schwichow, ves u Nasavrk; Schwihof, samota u Dubé.	PL. Cf. Tk. III. 661., IV. 742., V. 40.. 43., 48., S. N., Pal. D. I. 2. 496. Švihovec, vce, m. — švižný prut, eine biegsame Ruthe. Však tě proženu, jak po- padnu nějaký š. Mor. Sd. Švihovka, y, f., vz Švihoun. — Š. = metla, Ruthe, f. Us. — Š., dlouhá lopata ku sázení housek do peci, eine Bäckerschau- fel Dch. Švihovnice, e, f. = švihoun. — Š. = švi- hovka, die Bäckerschaufel. Rk. Švihovský, ého, m., osob. jm. Š. z Riesen- berka a ze Skály, jm. strčes. rodu. Vz S. N. Švik, a, m., osob. jm. Tk. II. 251., III. 106., V. 62., Tf. 266. Švíik, u, m. = malý šev, kleine Naht; 2. lem, límec, obruba, der Saum. D. Švimberský, ého, m., osob. jm. Švinda, y, f. = kořalka, der Branntwein. Us. Kal. Švindl, u, m., něm., balamucení, na Mor. mátoha, Brt., šal, šalba, mámilství, filutství, filutářství. Rk. Švindlář, e, m. = švindléř. Rk. Švindléř, e, m. balamuta, der Schwindler. Vz Švindl. Švindléřský, Schwindel-. Š. dílo. Šp. Švindlice, e, f., eine Putzsüchtige. Cf. Švintlice, Švihlice. Švindlík, a, m. = švihlík. Švindlový, Schwindel-. Š. obchod, ein Schwindelgeschäft. Šp. Švingulace, e, f., lustiger Streich, lustiges Kameradenstückchen. Šm. Švingulant, a, m., lustiger Kamerad, der Spassmacher, ein durchtriebener Mensch, Schelm. Š. Šviňha, y, f., švinka v rebřině, flache Leitersprosse. Vz Švinka. — Š.-, u provaz- níka náčiní železné šavli podobné, jímž se pazdeří z konopí stírá. Us. Z němec, die Schw: nge. Mz. 340. — Š. == příčné dřevo v branách, v němé jsou hřeby připevněny. U Písku. Šg. Vz Švinka. Švink, u, m., die Geläufigkeit, Fertigkeit, Schlagfertigkeit. Nemá toho švinku, aby to hned vyskoumal. Na Ostrav. Té. Šviňk, u, m., šp. z něm. der Schwind = schnutí, schřadnutí. Má š. = schne, chřadne. D. Švinka, y, f. = příční dřevo v řebři- nách, šviňha, mečík, breite Leitersprosse, die Schwinge. Jg. — Svinky nebo mečíky u bran, paprsky, v nichž hřeby jsou, die Schwingen in der Egge. — Š. u pluhu = dřevo to, které sochy váže, hölzerne Pflug- sprossen. Rohn. — Š. (v papírně) == rov- nosť záhy se stoupou, die Schwinge mit dem Stampfe. Nomencl. Švintlice, e, f. = švindlice. U N. Kdyně. Rgl. Švintlík, a, m. == švindlík. U N. Kdyně. Švirák, a, m., osob. jm. Mor. Sd.