sb157-05 0..8296

Červené jabĺčko, teľo sa negúľaj, moje po-
tešenie teľo sa netúlaj. Sl. ps. 156.

Tělo, a, tělce, e, tílko, a, těličko, tě-
líčko, tělinko, tělínko, a, n. Strsl. têlo,
gent. têla, têlese, tentorium (umbra), imago,
corpus; kořen ski, odkudž i stênь, sénь,
tênja. Mkl. B. 96., 321. (Hý. ). Dle Jir. koř.
tě (tě-ju), vynikati, růsti. Vz Mus. 1863. 4.
T. = cokoli hmotného jest, viděti a makati
se může, co pod smysly padá, der Körper,
jede Substanz, die nicht geistig ist. Jg. T.
ve smyslu fysikalním == prostora se všech
stran omezená a hmotou vyplněná. Vz S. N.
Ve smyslu mathematickém = prostora se
všech stran omezená, ale bez hmoty. T. hra-
naté (mnohostěn), kulovité. Vz S. N. Tělo
přirozené, V., nebeské, Troj., fysické. Nej.
Telička útlá a plzká. Kom. T. ústrojné (or-
ganické): t. lidí, zvířat, bylin; bezústrojné,
ku př. kniha, voda, vzduch. Živým tvorům
připisujeme těla, ale neorganickým říkáme
raději tělesa: v nesmírných prostorách ko-
lují tělesa nebeská. Školník. T. strojené, dě-
lané (umělé, Kunstk. ). Nz. T. tekuté (teku-
tina), tuhé, hutné, houbovité, zoubkovaté,
zubovité, měřické; složení, přístroj, sklad,
tvar, tvárnosť, způsob, zevnějšek těla. Šp.
Tělo pravidelné, nepravidelné, samosvitné,
selbstleuchtend; těla rovné pevnosti. Nz.
Tílka belavá či cecíková, corpora candi-
cantia, řasnatá. Nz. lk. Těla hranatá nebo
mnohostěny a těla kulovitá (válec, kužel,
koule, ellipsoid, hyperboloidy a paraboloidy).
Vz S. N. Což hmotné jest, že se móž ho
dotknúti, to tělo jest. Hus II. 147. Těla
i tvaru nabyti. Dch. — T. = zvířecí, živo-
čišné tělo, ein gegliederter, thierischer Kör-
per, ein Leib. Jg. Tělo živočichů: kulaté,
hranaté, cípaté, oblé, ploché, se stran smáč-
knuté, válcovité, dlouhé, kluzké (vz Jhl.
253., Trup), sedmihranné (u mořského ko-
níčka), pětihranné (u vyzy); tělo hmyzů
skládá se z hlavy, z hrudi a břicha nebo
zadku; t. z kroužků, členů složené (u červů)
na koncích zašpičatilé, slizké, útlé. Jhl.
Části těla: kůže, svaly (maso), kosti, cevy
(žíly), čivy (čily, nervy), vnitřnosti; hlava,
trup (dřík) a okončiny (ruce, nohy); vz
Hřbet, Krk, Noha, Prsa, Hlava, Trup. T.
zdravé, neduživé. Us. Zrůst, sklad, složení,
povaha, přirozenost', plnosť, tloušťka, bou-
belatosť, masitosť, kulovatosť, buclatosť,
otylost', držení, čásť, úraz těla. Nz. lk. T.
pěkně rostlé, zrostlé, hrbaté, zpotvořené;
postava těla. Šp. Tělo lidské, V., hovadí.
Ros. Těla našeho spojení z kostí, chrusta-
ček, svazů, nervů, masa atd. Kom. Těla
urostlého. Rkk. Tělo nahrbené. Dch. Ovčá
koža je po zvenku, ale tělo vlčí. Mor. Tč.
Těla omylná, jež duch zlý na se vezma
lidem sě ukazuje, nemohú jiesti, jakož nejsú
živa, ač ďábel je nosí. Hus II. 148. — T. =
osoba, člověk, der Mensch, die Person, der
Körper. Žena není sama svého těla mocna.
Sych. Máte-li pak za mák cti v těle? Sych.
Objal to tělo. Dch. Vzkazujíc od pána svého,
že podával se slavnému království českému
ke službám se vším, což měl i s vlastním
tělem svým. Pal. Děj. III. 3. 94. Muž nemá
moci nad svým tělem, ale žena, jiež sě jest

k placení dluhu zavázal; Žena ta nemá moci
nad svým tělem, aby zapřela dluhu muži
svému. Hus III. 198., 209. — T. = opak
duše, der Leib im Gegensatze zur Seele.
Trestání na tele. V. Větší péče o dušech
a o tělech. K nabytí zdraví těla. V. Kdo
nemůže platiti penězi, nechť platí tělem.
Již ten Čas nastal, aby každý své břeménko
před Kristovu stolici nesl a za to, co do-
brého neb zlého ve svém těle činil, odplatu
bral. BR. II. 112. b. T-em blýskati (svítiti =
otrhaným býti. Vz Chudoba). Č. Povaha,
úraz těla; trest na těle. J. tr. T. prací zmo-
žené. Tělo rouchem pokryti. Na tělo jíti
(tělnatěti). D. To ti bude na zkázu těla
i duše. Ml. Nad to i t. odpočine v naději.
Ž. wit. 15. 9. a j. Člověk drobného tě. a,
leibarm; Dokud duše v těle; Radostí mu
duše v těle skáče. Dch. Jak lidé tělo své
opravují, aby prý neonemocnělo. Vz Mus.
1854. 536. Doketové Krista pána skuteč-
ného těla odsuzovali, napohledné t-lo jemu
toliko přikládajíce; T. zhanobiti, poskvr-
niti, zprzniti, zneuctíti; Kristus podstatu
těla lidského z panny vzal; T. učiněno jest
pro duši a ne naopak, tudy tělo je doplněk
duše; T. pleťské či masité naproti tělu du-
chovnému a oslavenému; T. křehké, pod-
trpné, strádavé, bolesti poddané. Sš. J. 21.,
I. 31., II. 45., 90., 202. (Hý. ). Plynou léta,
tělo stárne. Km. Duch zajisté ochoten, ale
t. slabo. MP. Děj. bibl. II. 163. Tělem býti
v Aegyptě a myslí v zemi svaté; Ve světě
buď tělem, v Bohu srdcem. Št. Povolal lé-
kaře svého těla (osobního lékaře). Rgl. zdr.
Tělu mravy a ctnosti duši vždycky shro-
maždovať sluší; T. zvykne ku bujnosti skrz
dlúhé spávání. Morav. Té. Bolavé rány na
těle denglavo mastíme; Mordár duši ne-
uškodí, kďiž tělo zabije; Tělo ludské ništ
jiného len popel a blato; O tělo ništ, keď
je duša Bohu najmilejša. Slov. Tč. Nehleď
velo (= tolik) na své tělo. Slez. Tč. Libosti
těla; Z těl našich příbytek duchu svému
učinil; Že jste podlé těla z rodu Abraha-
mova pošli; Ani sobě Krista v těle přítom-
ného neměli. BR. II. 1., 8. b., 13. a., 44. b.
Tělo, tělo, tělo hříšné, bývalo jsi v světě
pyšné; chodilo si v stříbře, v zlatě, a já
duše trpím za tě; A to t. hřešilo, věnečky
ve mšu vilo; A když duše z těla vyjde,
přijmi ji pod svůj plášť; Byla jsem vyhnána
a hříchům prodána, hynula sem cele, na
duši na těle; Zostávaj tu tělo s tělem a
dušičky s pánem Bohem; Já mám kyrys
na svém těle, nebojím se nepřítele; Bosýmu
zuli střevíce a nahýmu dvě košule, co jich
neměl na svém těle. Sš. P. 17., 22., 63., 67.,
90., 566., 686. (Tč. ). Jako tělo bez duše.
Bart. Budete dva v jednom těle. ZN. Ani
krůpěje poctivé krve v těle nemá. Pk. Duše
opustila tělo. Byltě muž vysoké postavy a
silného těla. Pal. Dj. III. 3. 268. Duch člo-
věka jest dóstojnejší než tělo jeho; Nižádný
nikdy svého těla v nenávisti neměl, ale
krmí je a chová ho; Aby časem svým
s učedlníky odpočinul vedlé těla; Také se
jim ukázal na těle, kteraký jest u nich byl
v mysli: Řka, by Kristus neměl pravého
těla, jakož člověk má mieti, ale žeby měl