sb157-05 0..8296

jsoucí buď výše neb níže dáti se mohlo,
jsou po stranách ve skřipci dva šrouby
(svory, točenice); na těch připevněno jest
příční úzké prkénko, skrze které šrouby
jdou a které jest matkou šroubu; na pr-
kénku tom jest upevněn válek, na válku na
dvou přes něj jdoucích popruzích visí brdo
i s ostatním náčiním (das Zeug); jak mile
šrouby těmi se zatočí, pohybuje se vše buď
výš buď níž; válek u skřipce jest k tomu,
aby při prošlupování půl brda šlo na horu
a půl dolů; rozporky visí na brdě a pod
ním, a jejich účelem jest, aby brdo všude
stejně se dolů táhlo a všude stejně bylo
rozpiato. Kleviče jsou připevněny na levé
stativě, konce jejich šňůrou na rozporkách
a jsou k tomu, aby brdo stejně chodilo.
Podnožkami tkadlec prošlapuje; on pracuje
nohama i rukama. Tká buď rukama, ruční
tkadlec, aneb na šnorc. Rukama sám člu-
nek sem tam prohazuje. Šnorc jest nástroj,
kterým člunek se ze strany na stranu
rychle posouvá. Jsouť k tomu konci na
obou stranách bidel truhlíky a v nich ko-
žené babky; ty přivázány jsou na špagátě
jdoucím před tkadlce do prostřed, a nahoře
na bidle připevněném; od prostředku visí
kratší špagát silný, jejž drží tkadlec v ruce
a kterým cuká — do babek člunek (na ro-
zích okovaný) vráží a cuknutím zase zpět
žene. S ním zároveň musí i tkadlec prošla-
povati, nebo za každým proběhnutím člunku
musí se prošloupnouti, aby nikdy dvě niti
outku k sobě nepřišly, nýbrž aby vždy
o jedné niti osnova a outek se proplítaly.
Na ruku se dělávala plátna, na šnorc ba-
vlna; rozumí se, že druhým způsobem mno-
hem rychleji se pracuje. Ku protkávání
osnovy outkem potřebí má tkadlec člunku.
Jest pak tento dvojí: na ruční dílo a na
šnorcové. Onen jest štíhlejší a slabší než
tento a jest na rozích poněkud zahnut a
drátem uhlazeným obit, aby příze do dřeva
se nezadírala. Šnorcový člunek jest rovný,
silnější, má rohy celé železné a běhá na
kolečkách. Do člunku se dává cívka, s nížto
niť při tkání se svíjí. Patrno, že, jakož dvojí
jest člunek, též dvojího druhu jsou cívky.
K ručnímu dílu jsou cívky z rákosu, na
nich příze se souká kopečkovitě, cívka sama
se v člunku navléká na tak zvanou duši
(kousek kostice), na které se otáčí a tak
niť při práci svíjí. Jest pak duše tenké vře-
ténko uškrábané z ohebné rybí kosti, které
kdykoli cívka došla a novou navléknouti
třeba, ven se vyndá a novou plnou cívkou
opatří. Cívky na bavlnu jsou dřevěné s krouž-
kem na jedné straně, k němuž se niť pořád
jako do kopce po celé cívce souká. Tato
cívka v člunku se neotáčí, nýbrž na želez-
nou duši nabodne a připevní; niť rozumí
se jde přes háček a při svíjení-se cívku
s jedné strany tak dlouho obíhá, dokud
něco na cívce jest. Aby tkanina v patřičné
šířce se udržela, k tomu slouží tkalci tak
zvané šparežně (z něm. Sperreisen), nástroj
rozpěrací, rozpěrák; skládá se ze dvou částí,
které u prostřed se zdvíhati, vyndati a kdy
třeba, dále posouvati mohou; jsou na kon-
cích širší as 1½ neb 2 palce, a krátkými

mosaznými hřebíčky a žlutou žestí obity;
na hřebíčky se kraj tkaniny nabodá a celá
tkanina as tak roztahuje, jak osnova v pa-
prsku široce rozvedena jest. Aby tkadlec
tkaninu poněkud čistou, bez konců a roz-
ličných přívěsků (fuflíků) udržel, k tomu
má malý rovný nožík (nožík tkadlcovský),
jímž věci takové uřezuje, a tak plátno čistí.
Malé, avšak ku stavu náležející a nevyhnu-
tedlně potřebné náčiní jest tak zvaná ženkle
(die Senkelnadel, der Schnürsenkel), sloužící
k tomu, aby tkadlec utrženou a zase navá-
zanou niť brdem a paprskem provléknouti
mohl. K rozvedení šlichtou spečených nití
slouží šínky umístěné mezi brdem a vrati-
dlem, které před brdem (jest jich obyčejně
5, může jich však i více i méně býti) páry
na jednotlivé niti rozvádějí a tak osnovu
celou na dva co do počtu zcela stejné díly
dělí, které v brdě prošlapováním pak na
horu dolů chodí. Vratidlo musí pevně se-
děti; k tomu na pravé straně stavu a to
na přední kolmé části stativy umístěn jest
popust, který ve stativě na roubíku při-
pevněn jsa dolů těžší částí a dvěma zuby
v tak zvaný věnec sahá a tak vratidlo drží.
Jest pak věnec kolo tvrdé, zubovité, mající
podobu věnce. Kdykoliv kus utkán jest,
popustí tkadlec, an za šňůru na druhém
konci popustu zatáhne a tak dolení konec
vyzdvihne; tím vratidlo se o kus posune
a další čásť osnovy ku tkání podá. Tolik,
kolik jeden zub na věnci obnáší, nazývají
tkadlci popust čili klapku, říkají: Udělal
jsem jeden popust, dvě klapky atd. Též na
kole dole na pravé straně jest věnec, avšak
větší, než u vratidla maje zuby menší; toho
nezadržuje popust, nýbrž dvě klapky ne-
stejně (na půlu toliko zubu kola) dopadající,
aby na menší části tkanina se přitočiti mo-
hla; také nazývají kolem věnec i válec, tak
na př. možno tkadlce se tázati: Kolik máš
již na kole (t. hotovo). Když se dává na
stav, třeba osnovu po vratidle stejně roz-
vésti. K tomu slouží prameny, z nichž se
osnova skládá a na kteréž při snování hned
se rozděluje; kolik cívek v cívečnici, to jest
jeden pramen; pramen může míti 20, 30, až
40 nití či 10, 15 až 20 párů. Na vratidle se
rozvádí či rozkládá stejně po pramenech
osnova takto: Ve vratidle na podél jest
zdraž, do tě se dá bičík, ten se provlékne
na konci obnovy okem čili klící, jakouž tato
činí; na bičíku se prameny stejně rozvedou
v šířce takové, jakou plátno má míti, spíše
o něco větší; pak se dá bičík do zdraže a
roubíčky se v ní připevní; slouží pak bičík
hlavně k tomu, aby osnova co možná stejně
na vratidlo se připevnila. Při dávání na
stav třeba též a to nevyhnutelně tak zva-
ného rejkantu (Reihkamm), lépe řebříčku
tkadlcovského (jsou pak tyto rozličné, hustší
i řidší, dle tloušťky osnovy a mnohosti pra-
menů), jenž slouží k tomu, aby při kladení
na stav osnova stejně široce na vratidle se
rozložila; proto mezi každý roubíček se
klade pramen. Při práci, ku př. při dávání
na stav, při šlichtování a p. vratidlo se otáčí
klikou. Když se niť po niti skrze nové brdo
protahuje, říká se, že se navádí; jeden píchá