sb157-05 0..8296

144

byl, kdo učině. Bl. Gr. 237. Každý, jakž
najtvrze moha, uvěř u vrchnieho Boha. Kat.
2618. A tu již nebyl kdo pomoha ni rady
přidati moha. Alx. A nebyl kdo vysvobodě.
V. Není, tebe kdo zde opatře. Svěd. Proto
že lidé vymřeli, nebyl kdo dědin osévaje.
Háj. 31. Království moravské, když jeho
nebyl kdo bráně, sobě osobili. Háj. 65. Co
chtiece z nich učinímy; Jakž moha král se
bránieše; Mluvi jako nic netbaje; Tu se jal
jich tupiti kdež moha; Kdy chtiece budeme
je bíti. Dal. 8. 20., 85. 21., 39. 56., 92. 28.,
10. 48. Nemeť mi již kdo radě; Nenieť
mi již kdo odtuše v protivných nechutech.
Tkadl. I. 21. A křičiem časem kde věda;
Věz čeho pykaje a oč sobě tesknosti čině;
A také jsouc mezi neznámými tak jest by-
dlila, jako s přátely, zpomienajíc v své
mysli, aby jie nebyl kto v čem potrhna řečí
kterakú. Ib II. 64., I. 46., 54. V tu hodinu
sv. Petr jakž moha prozřel. Pass. 224. Obe-
šel se jakž moha. Arch. I. 29. Vymluvil se
jakž moha. Let. 491. Kde mohouce škodu
činili. Let. 498. Kam kto věda utíkáše. Pass.
336. Kam kto věda sě rozjedechu. Let. 200.
Postarej se, aby tu berni spravil odkud moha.
Žer. L. I. 152. Česť čiňme kudyž mohúc pánu
svému; V komž moha porušil vieru. Št. N.
322., 183. — Pozn. Vedlé p-ku v některých
příčinách užívá se druhdy infinitivu. Vz Infi-
nitiv. — Opakování pravidel p-ku spoji-
tého. Na začátku článku tohoto podotkli jsme,
že z přechodníků vznikly věty; máme-li
naopak z vět zase p-ky určovací dělati —
jako toho ve školách potřebí bývá, řídíme
se hlavně těmito pravidly: 1. Dvě věty (a po-
dobně pak i více vět) mohou se stáhnouti
p-kem, když mají a) společný podmět a
b) když se proti tomu smysl nevzpírá. —
2. Kterým přechodníkem se věty A a B
stáhnouti mají, o tom současnosť nebo
nesoučasnosť jejich dějů rozhoduje. — a)
Jsou-li děje jejich současny, stahují se pře-
chodníkem času přítomného sloves nedoko-
navých, ať se oba děje v minulosti, v pří-
tomnosti nebo v budoucnosti sbíhají: Žili
jsme zpívajíce, žijeme zpívajíce, budeme žíti
zpívajíce. P-kem budiž vysloven ten děj,
který jako určovací vedlé děje druhého
pojat býti může. — b) Pakli jsou děje vět
nesoučasny, tedy poměr nesoučasnosti ze-
vrubněji ohledati se musí; všech možných
případů je tu pět, totiž: 1. A a B jsou ne-
současny v minulosti, oba děje se sběhly
v minulosti, A dříve, B později: vojsko vy-
táhlo do pole a zahnalo nepřítele; 2. A je
minulé, B přítomné: vojsko vytáhlo a za-
hání; 3. A je minulé, B budoucí: vojsko
vytáhlo a zažene; 4. A je přítomné, B bu-
doucí: vojsko táhne a zažene; 5. A a B
jsou nesoučasny v budoucnosti, oba děje se
stanou v budoucnosti, A dříve, B po něm:
vojsko vytáhne a zažene. Tu kdykoli se
stahuje, vyjadřuje se přechodníkem děj dříve
sběhlý a sice stahuje se v prvých třech pří-
padech p-kem minulým: 1. vojsko vytáhši
zahnalo, 2. vojsko vytáhši zahání; 3. vojsko
vytáhši zažene; ve případě čtvrtém věty
(za přičinou nebezpečí dvojsmyslu) se ne-
stahují a v posledním případě stahují se

p-kem času budoucího (sloves dokonavých):
vojsko vytáhnouc zažene. — Že se vazby
přechodníkové mnohdy ani přes formalní
možnosť užiti nemůže, poněvadž se smysl
proti ní vzpírá, toho netřeba dokazovati.
Modle se pracuj nebo pracuje modli se bylo
by něco jiného než: Modli se a pracuj. Vz
více v List. filol. 1875. 136. (Gb. ). — B)
O přechodníků přívlastkovém. P. pří-
vlastkový jest přechodník určitý; maje do
sebe platnosť jména přídavného, obsahuje
přívlastkové určení svého jména, udávaje
stálou vlastnosť jeho. Má tvar adjektiva
slovesného a sklání se dle Dnešní. Zatím
se rozum zjevuje soud o věcech činící, vůle
to neb ono sobě oblibující a po tom dy-
chtící. Kom. D. 7. Dnové naši jsou jako
stín běžící po zemi bez zástavy. Kom. D.
189. To je rtuť vždycky se mektati chtící;
Fortuna na kouli stojecí koruny rozdávala;
Dal se v počítání v slunci létajícího prášku;
Plešícího lidu hluk povstal; Poveďme ho na
hrad teď v prostřed stojící; Hromady uzříme
lidí žebříky dělajících. Kom. L. 29., 79., 45.,
96., 89., 46. Já sem byla osamělá sem i tam
přecházející a odcházející. Br. Tyť jsou věci
poskvrňující člověka. Br. Lidé přes svět
pracující mnozí na cestách mrtví nalezeni
bývali. V. Svět se vší padoucí rozkoší po-
tupili. V. Velikýť jest nebe i zemi ohsahu-
jící svět. Kom. — Poznam. 1. Po slovesech
uznamenání, nalezení a p. stává také místo
p-ku infinitiv. Uzřeli tělo mrtvé ležící
(ležeti) na cestě. Br. A laňku ku porodu
pracující (pracovati) spatřil-lis kdy? Br.
A spatřím některé okolo nich stojící (státi).
Najdu je modlící se. Kom. — Obě vazby
jsou dobry. — Pozn. 2. V pádech nepřímých
stává místo p-ku formy neurčité a znamená
v té příčině čas, příčinu a jiné vztahy vý-
roku hlavního. A porazil nepřátely své zpět
utíkající (když utíkali). V. Vyslýchá je z pa-
měti říkající. Kom. Václav II. císaře Albrechta
chtějícího opanovati Horu, z Čech vyhnal.
V. Aby přijda nenalezl vás spících. V. —
C) O přechodníků zpodstatnělém (sub-
stantivném). P. zpodstatnělý jest p. určitý,
jenž jest buď podmětem buď předmětem
věty aneb i jiné platnosti, jaké každé sub-
stantivum u větě býti může. Tonoucí i slámy
se chytá. Č. M. 178. Chtějícího snadně jest
nutiti. Háj. 93. Vidím jezdícího na koni;
S jedním radujícím všichni se radují, s rmou-
tícím rmoutí; Jiní okolo chodící prchali;
Spatřil jsem nemálo běhajících a prodáva-
jících masti; Plno bylo měřících a vážících;
Diogenes ze sudu vykoukaje všecky mimo-
jdoucí haněl. Kom. L. 51., 122., 19., 14., 46.,
41. Bůh slyší nejen mluvící ale i lkající.
Žal. 136. Žaloval to mimojdoucím. Kom. L.
24 Vzývajícím pomoc dává Maria. Kanc.
I. 108. S radujícími se radovati máme. Jir.
Anth. II. 62. Snáze jest nemíti neměvšímu
než pozbyvšímu. Č. M. 58. Ať se všichni
v tě doufající radují. Br. Každému prosí-
címu tebe dej. Br. — Pozn. 1. P. tento má
do sebe platnosť substantivné věty vztažné,
v niž se druhdy rozvésti může. Jiní, kdož
okolo chodili (chodící) prchali. Kdo chce,
snadno jej nutiti. — Pozn. 2. Dobře se v této