sb157-05 0..8296

240

Podmet činnosti aneb vlastnosti: otázka
králov-ská, blýskání hrom-ové, kvílení dě-
tin-ské, horkosť let-ní. Cf. Král se táže,
děti kvílí, léto horké. — c) Předmět čin-
nosti: spasení lidské, těles-né léčení; cf.
spasiti lid, tělo léčiti. — d) Látku: ko-
runa trn-ová, olej růžový (koruna z trní,
olej z růží). — e) Obsah t. j. co věc v sobě
drží, čím se vyplňuje: den soud-ný (den
soudu), dům rad-ný (dům rady). — f) Ja-
kosť a stupeň její: člověk mrav-ný (s do-
brými mravy), řeka ryb-ná (s mnohými ry-
bami), pokrmy chut-né (dobré chuti). —
g) Účel, nač co je: číše vod-ná (na vodu),
truhla moučná (na mouku). — h) Příčinu
a původ: úraz hrom-ový (od hromu), rána
mor-ová (od moru). — i) Místo, čas, stranu:
trpení kříž-ové (na kříži), rosa jitř-ní (z jitra),
bydliště zem-né (na zemi). Zk. V z Derivace
v S. N. — Jsou pak nejdůležitější přípony
(vz Přípona) I. ku tvoření substantiv
tyto. 1. -a. Před príponou -a stupňují se
obyčejně otevřené kmeny, zřídka zavřené a
tvoří se jí nejvíce podstatná jména ženského
rodu: slu — sláva, tru — tráva, snu —
osnova, vlad — vláda, ved — vojevoda. Vz
A. — 2. a). -e aneb -ě (z ja—je). Před tě-
mito příponami, tvořícími hlavně jména pod-
statná rodu ženského, rozlisují se kořenné
hlásky d a t v z a c, hrdelnice h, ch, k
v ž, š, č, a hlásky r, n, 1, s, sk se obměk-
čují: hráze (hrad-iti), svíce (svíti-ti), mříže
(mřeh), duše (duch), péče (pek), vůně (von-
ím), vůle (vol-iti), záře (zbř ve zř-ím), nůše
(nes, nos-iti). — 2. b). Příponami e, ě m. -et
aneb -ět tvoříme všecka střední jména jimiž
mládata zvířat a. lidí označena jsou: hádě,
holoubě, kozle, kotě, kuře, ptáče, žídě. Vz
E, Ě. —3. Přípona -i n. -ji vnikla docela
do předcházející souhlásky, kteráž tudy jeví
se měkkou (přešla vlastně v nominat. v b):
lež (lh-áti), řeč (řek), seč (sek); jař, chuť,
čerň, modř atd. (m. ležb, řečb, do kteréhož
b přešlo i). Vz 1. — i. Přípona -í (z -ija,
-ije). Tou tvoří se jména hromadná od kmenů
jmen podstatných a odtažná od kmenu jmen
přídavných a přičestných. Jsou pak slova
ta nejvíce rodu středního: bučí (buk), ořeší
(ořech), smrčí (smrk), proutí (prut), vrbí
(vrba); zdraví (zdráv), veselí (vesel), stáří
(stár), svědomí (svědom), spasení (spasen).
Mužská jm.: sudí, září; ženská: lodí, rolí
a j. Vz Í. — 5. Příponou o tvoříme jména
podstatná rodu středního: slu — slovo,
piv — pivo, ok (viděti) — oko, mas-o, čel-o.
Po měkkých souhláskách přešlo o v e: lože
(leh — loh + jo — lože), moře (mr), líce (lik),
pole. Vz O. -- 6. Příponou (j)ej a (j)ěje
tvoří se jména podstatná a) rodu mužského.
Ob-yč-ej (vyk v ob-vyk-nouti), kročej od
krok; obličej od lik (v líčím); ß) rodu žen-
ského: veřeje od vr (točiti se), šlapěje od
šlap v šlapiti, koleje od kol = točiti se. —
7. -m, -ma, -mo. Příponou m pro rod
mužský, -ma pro rod ženský, mo pro rod
střední tvoří se subst: dým (du — duji), trám
(tra = nésti); sláma (m. stláma od stl v stláti),
šelma, krčma; písmo (pis — píši), jař-mo,
pás-mo, běl-mo. — 8. Příponou -men, která
v nominativě rodu středního v -mě pře-

chází, tvoří se jména podstatná rodu muž.:
plamen od pla — hořeti, pramen, kámen,
křemen, ječmen; símě od se v seji (genit.
semen-e), písmě od pis v písati (gt. písmen-e),
plémě, břímě, rámě. Vz -men. — 9) -v pro-
rod mužský, -va pro rod ženský: zpě-v od
pě v pěji, odě-v od odě v oději, stav od
sta v stanu; mrva od mr. lichva od lich
(půjčiti), mluva, želva. — 10. Zvláštní způ-

sob předcházejících jsou přípony -iva, ivo:
kopř-iva, tět-iva, mlez-iva; peč-ivo, stel-ivo,
mel-ivo, pal-ivo. — 11. Přípona -vi, v no-
minative -v, a po souhláskách -ev: ob-u-v
(o-b-u-ji), kon-ev (genit. kon-v-e), krokev,
kotev, pánev, mrkev. — 12. Přípona -ba.
Touto příponou se tvoří subst. a) od kmenů
slovesných: pros-ba od pros v prositi, služba
od sluh (služ) v sloužiti, čižba od čih v čí-
hati, věštba, hanba, hudba, řezba; ß) od
kmenů jmenných: choroba od chorý, chudoba
od chud, mdloba, zloba. Vz -ba. — 13. -t,
(et, ot, -out), -ta (-eta, -uta, -ota, ata),
-to, (-eto, -yto). Vz tyto příp. a) Mužská:
by-t, most (m. mot + t z met), cit, prst;
hřb-et, blek-ot, cvrk-ot, jek-ot, žrout, koh-
out. Uknčená v -et a -ot značívají zvuk. —
ß) Ženská: po-ms-ta (od met = odměřiti)
lho-ta od lho = volno, slepo-ta od slep;
klev-eta, klop-ota, pěch-ota, Jan-ota. — y)
Střední: dlá-to od dla = štípati, sí-to od si=
cediti, zla-to, ús-ta, vrata; řeš-eto, klep-eto,
ten-eto, kor-yto, kop-yto. — 14. -ti (nom.
ť nebo t), -sti (nom. -sť n. st. ), -isti (nom.
-isť n. ist), -eti, -oti, -uti (nom. -et, -ot,
-uť). Jména rodu ženského: v ť. n. t. ukon-
čená; také rodu muž. Mužská: hos-ť od hos,
gos = jísti, hodovati, zeť, kmet. lok-et (gt.
lokte), krapet, drobet. Ženská: ni-ť, sí-ť,
vlasť (m. vlad + ť ve vládnu), pas-ť. smr-ť,
stras-ť; rado-sť, mlado-sť, milo-sť, bole-sť;
kop-isť, koř-isť, čel-isť; peč-eť, hav-ěť, louk-
oť, lab-uť, per-uť. Vz tyto přípony. — 15.
Příponou -tel (-telb) tvoří se od kmenů
časoslovných jména osob mužských, která
to činí, co se v kmeni praví: uči-tel, drži-
tel, hlasa-tel, kaza-tel, ředi-tel, brani-tel,
odporučova-tel, pří-tel. Vz -tel. — 16. Jiné
způsoby přípony předchozí jsou přípony:
-tr, -týř, -tucha, -taj: bra-tr od bra =
zachovati, ví-tr od vě-ji; pas-týř, pas-tucha
od pas-u; ra-taj od ora v orati. — 17. -ka,
-kyně (-telka, -telkyně). Od jmen ukončených
v -tel tvoříme příponami -ka a -kyně jména
osob ženských: učitel-ka, učitel-kyně, oby-
vatelka, obyvatelkyně. — 18 Příponou -ter
(v nom. -ti) tvoří se jména rodu ženského a
obzvláštní způsoby její jsou přípony: -tera,
-tra, =dlí, -dlena: máti, genit. ma-teř-e;

ne-ti, gt. ne-teř-e; dci m. dh-ti, gt. dceře
m. dh-teř-e; ma-tera, dcera, sestra; pra-dlí,
pradlena, šva-dlí, šva-dlena. — 19. Přípo-
nou -tva n. -tba tvoří se jména činnosti od
kmenů časoslovných: bitva od bi-ji, se-tba
od se-ji, past-tva, od pas-u, modli-tba od
modli v modliti, Vz tyto přípony. — 20.
Příponami -stvo a ství (vlastně -bstvo a
-bství) tvoří se a) od kmenů jmen podstat-
ných a) jména hromadná: měštan-stvo, kněž-
stvo, ptactvo m. ptač-stvo, jezdectvo m.
jezdeč-stvo, učitel-stvo; ß) jména odtažná: