sb157-05 0..8296

242

tvoří so také jména: osob, které to činí, co
se v kmeni praví: ber-ce, krád-ce, soud-ce.

— 47, K oběma předcházejícím patří: -enec,
-ěnec, -inec: pt-enec, kol-enec, prv-ěnec,
kot-ěnec; koz-inec, ovč-inec, žab-inec. —
48. Příponami -ic, -ovic, evic (lat. -idius,
řec. -ides) tvoří se jména rodová (patrony-
mica), bož-ic = syn boží, pan-ic =syn pána,
šlecht-ic, děd-ic; Klen-ovic, král-evic. Vz
tyto přípony. — 49. -ice. Ženského rodu:
bolub-ice, orl-ice, osl-ice, medvěd-ice, sam-
ice, poběhl-ice, čep-ice; duš-ice, krup-ice,
truhl-ice; tlačen-ice, pran-ice, sekan-ice. —
50. -nice: panov-nice, pě-nice; služeb-nice,
dluž-nice; štěp-nice, chmel-nice. — 51. -č.
Tou tvoří se subst. a) od kmenů časoslov-
ných: bi-č, nosi-č, mrha-č, saze-č; samo-
hláska před touto příponou se dlouží ve slo-
vech: chtíč, dříč, rýč, dráč, žráč, práč; b)
od kmenů jmenných: hlava-č, truba-č. — 52.
K předcházející patří: -áč, -oč, -ouč: sek-áč,
pek-áč, or-áč: vrk-oč, kot-ouč. — Pozn. Pří-
ponou -áč často označujeme, čím kdo u vyšší
míře se vyznačuje: bradáč, břicháč, hubáč,
roháč, ucháč, vousáč. Bž. 149. — 53. -eš,
-oš, - ouš, -uše, -yš, -ýš: kok-eš; běl-oš,
pan-oš; běl-ouš, hrd-ouš: hejd-uše (pohanka),
Lib-uše; tovar-yš, slep-ýš. — II. Příp. jmen
podstat. zdrobnělých, kterými se věci a
vlastnosti u menší způsobě vynášejí. 1. -ek,
-ka, -ko; -ec, -ce; -eček, -áček, -ečka,
-ečko: děd — dědek — dědeček, chlap —
chlapec — chlapeček, brázda — brázdka —
brázdečka, kádě — kádce — kadečka, zrno

— zrnce — zrnečko, síto — sítko — sí-
tečko, pán — panáček. — 2. -ík, -íček;
-ka, -ice, -ička; -ko, -ičko, -íčko: chlap
— chlapík — chlapiček; duše — dušice —
dušička, tráva — trávka; oko — očko —
očičko, slunce — sluníčko. — 3. -ena, -ina,
-enka, -inka: Mářa — Mařena — Mařenka;
duše — dušina — dušinka. — 4. -oušek,
-uška, -átko: děd — dědoušek, Liduška,
pachole — pacholátko, holoubátko. Vz tyto
přípony. — III. Přípony jmen přídavných.
1. Přípona -a (v rodě žen. ), která v rodě
muž. v němé tvrdé B, v rodě středním v -o
přechází (—, a, o): lich, a, o, bohat, a, o,
zdráv, a, o. — 2. -í. Touto příponou tvoří
se přídavná jména od druhových jmen ži-
votných bytostí. Před ní mění se k v č, h
v ž, ch v š, c v č, d v ď (jen: hovado —
hovězí), t v ť (t v c u pošlých od jmen
středn. rodu ukončených v e, ě: hrabě —
hrabět — hrabětí — hraběcí), n v ň, r v ř:
pták — ptačí, Bůh — boží, moucha — muší,
ovce — ovčí, medvěd — medvědí, kohout —
kohoutí, jelen jelení, tur — tuří. Vz I. —
3. -m, -ma, -mo (-mý, á, é): jména pří-
davná, vlastně příčestí trpná času přítom-
ného: vědom, lakom, vidom, pitom, znám,
a, o; pitomý, lakomý. — 4. -v, -va, -vo
(-vý -vá -vé): pronika-vý, laska-vý, kousa-
vý, slza-vý, modra-vý; moři-vý, chropti-vý,
oceli-vý, ohni-vý, milosti-vý; dubo-vý, chr-
po-vý, březo-vý, peč-li-vý, starost-li-vý; (-ův,
-ova, -ovo): bratrův, a, o, králův, Karlův,
a, o. — Pozn. 1. Z těchto ukončená v -ový
značí majetek, čemu co přísluší, pak látku,
z níž věc jména omezeného jest: chrámový

atd. Vz -ový. — Pozn. 2. Ukončená v -avý,
-ivý, -livý a od jmen podstatných odvozená
znamenají vynikajícího aneb vládnoucího
tím, co kmen jejich značí. Vz tyto přípony.
Na -vý ukončená značí náklonnosť k čin-
nosti kmenem slovesným naznačené: kou-
savý, hravý, naříkavý, zívavý, sedavý, žravý
atd. Bž. 153. — Pozn. 3. Ukončená v -ův,
-ova, -ovo jsou přisvojovací a tvořená od
jmen muž. rodu. Vz tyto přípony. — 5. a).
-tý, -tá, -té: lí-tý, kru-tý, srosti-tý, leža-tý,
á, é. — b) K předcházejícím patří: -utý,
-itý, -atý, -vatý, -natý, -vitý, á, é: tek-
utý, vis-utý, mrz-utý; kamen-itý, let-itý,
pisč-itý, nah-atý, brad-atý, vlas-atý; hlino-
vatý, uhro-vatý; per-natý, skal-natý, rud-
natý; svalo-vitý, praco-vitý. — 7. -tev, -tva,
-tvo, -stev, -stva, -stvo (-tvý, -stvý): mr-
tev — mrtvý, čerstev — čerstvý, celi-stvý,
mlad-i-stvý, plod-i-stvý. — 8. -ný (-Bný).
Vyzvukující slovo na samohlásku přichází
o svůj poslední živel a předcházející hrdel-
nice mění se v č, š a ž, rovněž tak velmi
zhusta c v č: hluk — hlučný, strach —
strašný, měsíc — měsíčný (ale: moc-ný,
ovoc-ný, prac-ný), sluha — služný. Kdyby
připojením přípony neoblíbené skupeniny
souhlásek vznikaly, tam do kmene e se
vsouvá: jehla —jehel-ný, hrdlo — hrdel-ný.
Do pravda a vražda ještě l se vsouvá: spra-
ved-l-ný, vražed-l-ný (vedlé vražedný). Touto
příponou tvoří se jména přídavná od kmenů
a) forem přídavných, ale zřídka: jsouc-ný,
mohut-ný od mohutý, pit-ný od pit, neod-
byt-ný; b) jmen látkových: želez-ný, mas-ný,
vápen-ný, mouč-ný; c) jmen srostitých: ja-
zyč-ný, hrdel-ný, sluneč-ný, vaječ-ný, divá-
del-ný; d)jmen odtažných: běž-ný, směš-ný,
mrav-ný, pokoj-ný, krás-ný, výbor-ný; e)
přípona tato přikládá se také ku kmenům
jmen cizích: real-ný, ideal-ný, material-ný,
formal-ný, normal-ný atd.; f) ku kmenům
jmen obecných zřídka: dědič-ný, vítěz-ný.
Ostatně vz -ný. — 9. -ní (Bní). Také před
-ní hrdelnice se rozlišují a s, c někdy měkčí.
Tato přípona zhusta se nyní klade, kdeby
lépe slušela přípona -ný. Přikládá se nej-
raději ku příslovcím a ku kmenům místa
a času-, spod — spodní, zad-ní, před-ní,
posled-ní, letoš-ní; noč-ní, den-ní, let-ní,
kostel-ní, neděl-ní, církev-ní, důchod-ní.
Ostatně vz -ní. — 10. -ěný, -ovný, -evný,
-telný n. -tedlný. Přípona -ěný připíná
se ku jmenům látky: drátě-ný, slam-ěný,
vln-ěný, dřev-ěný, měd-ěný; boj-ovný, žert-
ovný, dom-ovný, duš-evný; smr-telný, po-
minu-telný, či-telný, vidi-telný. Vz tyto pří-
pony. — 11. Příponami -in, -ina, -ino tvoří
se od jmen ženských jména přídavná přisvo-
jovací: matka—matč-in, nevěst-in, holč-in,
kovářč-in; pastuš-in. — Pozn. Před touto
příponou kmenová samohláska se odsouvá.
Ostatně vz -in, -ina, -ino. — 12. -lý, -lá,
-lé. Od kmenů časoslovných: minu-lý, zsina-
lý, zkysa-lý, zmuži-lý. Tak také: tep-lý,
či-lý, vese-lý. — 13. -rý, -rá, ré: mok-rý,
dob-rý, bod-rý, ost-rý. — 14. -k, -ka, -ko
(-ký, -ká, -ké): ten-ek, -ka, -ko, těž-ek, kro-
tek, hlad-ký, krát-ký, vlh-ký. Vz -ký. —
15. -ik, -ek, -ok -(-iký, -eký, -oký): veliký,