sb157-05 0..8296

367

umřieti. Kat. 3396. U. od nemoci. Háj.
Umřela od jater. U Dobrušky. Vk. Od zá-
střelu zemřel. NB. Tč. 105. Tvá nebožka
vod tvéch rok umřela, take bech já ubohá
musela. Sš. P. 198. Pakliby ten raněný od
tej rány umřel. Arch. II. 99. Na smrti bode
(zbožie), an by nerád ot něho umřel a s sebú
nelze vzieti. Hus II. 77. Až od toho (ude-
ření) umřelo (pastorče). Pč. 35. Umřel král
Václav ot šlaka náhlého. Let. Pomalu sechl
až umřel od toho; Neviem, umřela-li od
Boha či s příčinú zlých lidí. Let. 316., 198.
Od červené nemoci umřel. Kn. Žižka umřel
jest od hlízy u hradu Přibyslavě; Umřel
od bolesti morní. Dač. I. 16., 37. — čím:
hladem, hořem, teskností, bolestí, žalostí,
starostí, náhlou smrtí, V., smrtí přirozenou,
Us., mečem, Jel., jedem, mrtvicí, nákazou,
Kmp., zimou. Us. U. vysílením, an Ent-
kräftung, Altersschwäche. Dch. Má ho živiti
chlebem a vodou, aby hladem neumřel. NB.
Tč. 19. A sám potom zlú smrtí hořem
umřel. Let. 191. U. hořem, Pass. mus, 349.,
náhlou smrtí. Pass. 378. A lidé budou umí-
rati strachem Sš. L. 194. Což tedy tobě
synovství boží prospěje, jestliže hladem
umřeš?; Časnou smrtí u. musejí; Smrtí ná-
silnou umřel. BR. II. 15. b., 112. a., 802.
a. (Šd. ). Ježíš bolestí velikú a smrtí ohavnú
umřel jest; Ktož láti bude otci neb mateři,
smrtí umře; Umři duše má smrtí sprave-
dlivých; Ukrutnú smrtí u. Hus I. 44., 142.,
II. 206., III. 244. (Tč. ). Ulíčen vinú umře
smrtí. BO. U. hladem. GR. Umřel hladnou
smrtí (hladem). Brt, S. 89. Vz Brt. Instr.
90. Ani vůl dvěma smrtmi neumírá. D. Prov.
— na čem. Vyznávají a na tom (z pře-
svědčení) umírají. Štelc. Na čem jsou umřeli.
Bart. 283. 31., 34. 35. Umřel na lakotě (ne-
mocí, když člověk pořád by jenom jedl).
U Rychn. Msk. Tak jest. to v pravé pravdě
a na tom bych chtěla přiséci i umříti. NB.
Tč. 233. Chtěl na tom u. MP., Pal. Dj. III.
2. 146. A na tom umřel, že sou Kopidlan-
ského přechovávali; A na tom umírám, že
tak jest. Let. 291., 316. A teď vám přiepis
toho vyznánie posielám, na čem jest ten
zločinec umřel; A já bych chtěl také na
tom u. Arch. IV. 138., II. 234. (Šd. ). —
v kom, v čem. On mi jich neodložil a
v tom umřel. Půh. II. 593. Umřete v hřiechu
svém; Kristus v těle za nás umřel. Hus I.
9., III. 41. U. v Pánu. Us., BR. II. 873. —
na co: na zimnici, na dnu, Zlob., na rány,
Bk., na vodnatelnosť, D., na hrozné bolesti.
Bs. Na to chci u. (v přesvědčení o pravdě
toho). Zv. U. na červenku. Žer. L. I. 67. —
za koho, za co: smrtí za vlasť. D. U. za
někoho. Alx. 1141., Chč. 444. Kdo umírá
za slobodu, večné méno sebe (sobě) získá.
Na Slov. Tč. U. za svou zem. Kká S. 13.
Kristus časem svým za bezbožné umřel. Sš.
I. 58., 60., II. 165. Rád za spásu lidstva
umírá. Sš. L. 185. (Hý. ). Za své vyvolené
umřel. BR. II. 745. a. U. za česť svého ja-
zyka. Dal. 119. Umřela bych ráda za tě.
Hr. rk. 159. Jáť ten sem, jenž jsem umřel
za vy na kříži; Hotov jest za ně u.; Za
nás umíraje nám věčný život dal; Ten sám
hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřel

jest. Hus II. 146., II. 176., 423., III. 61.,
220. (Tč. ). — s kým, s čím. Žena jeho
s dietětem v krátkých dnech umřela. Arch.
IV. 354. Chci s bratry svými u. Us. Umříti
s hříchy. Vz Hřích, Č., D. Výsady s oso-
bami umírají. Vz Výsada. Pr. Nechať to
umře s tebou (měj to při sobě. Vz Mlče-
livý). Č. — čemu: hříchům (přestati hře-
šiti), Kom., světu. Čili ty mně umřeš?;
O daj, Bože, veliký můr, ať mi umře nělibý
můj; Umřela dneska Trudovi žena a Trud
jí nevěří; Chodí Martin po dědině puača,
umřeua mu Kača. Sš. P. 98.. 154.. 170., 238.
(Tč. ). Smrtí Kristovou umíráme vládě zá-
kona. Sš. I. 75 (Hý. ). Světu umřel a všemu,
což on sobě libuje. BR. II. 660. On umřel
jest hřiechu, že nehřešil jest; U. zemským
věcem. Hus II. 137., III. 62. (Tč. ). — z čeho:
z toku krve. Lk. Pořezal se a z toho umřel.
Ml. U. z mrzutosti. Us. Z toho lid umírá.
T. U. z hladu. Vz Starosť. U. z mdloby.
Výb. I. 274. Hýřil z mladu a pod starosť
umírá z hladu. Mudr., Brt. Z tej nemoci
umřel jest, BN. Té. 108. — kde (kdy).
Vz U. z čeho. U. ve n. na vojně, v boji,
V., v provázku (vz Provázek), Č.. v polohu
(při porodu), Lk., v omladcích (vz Omladky).
Lk. Aby mohl v člověctvu u. Hr. rk. 165.
Kristus umřel na kříži. Hus II. 146., Hr.
rk. 263. Umřel mi na klíně; Podala mu
tvrdý kámen, umři, bratře, umři na něm.
Er. P. 111., 478. Když já tu na zemi budu
umírati; Kdybych byl umřel na svatém ko-
pečku; Už umřela v hospodě; U. ve vězení;
Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole na
tej shnilej slámě. Sš P. 18., 63., 608, 793.
(Tč. ). Umřel jest u věži na hradě pražském;
Ciesař Sigmund umřel ve Znojmě ve čtyři
hodiny v noci Let. 66., 105. Smrtí ohavnú
mezi známými a od svých a v miestě
ohavném umřel; A mrtví t. j. jenž sú byli
smrtelným hřiechem v duši umřeli Hus I.
17, II. 16. (Tč, ). Nemohlo to v něm u. (ne-
mohl toho zamlčeti). Brt. S. 89. — jak
(kdy). Bodaj si, šuhajko, toľko ráz umierau,
koľko si mi rázy pravdy nepovedau. Sl.
ps. 73. Na těle i na duši umřel. Ddk. II.
300. Umřel po čtyrech měsících bez dě-
dicův. Ddk. III. 27. Z dopuštění božieho
umřel; Jestližeby bez dědicuov řádně po-
šlých umřel. Arch. II. 248., 337. (Šd. ). Kdo
umře mládencem (= jako mládenec). Us.
Umřel žebrákem. Vz Co., Brt. S. 3. vyd.
64. b. Chtěl křesťanem býti a u. Har. II.
107. Neznamonitým umřel. Anth. II. 47.
Umřel jest na těle jako i chudý žebrák.
Chč. 632. Jekoniáš bez dětí umřel. BR. II.
6. b. Umřel (Ježíš) právě na těle; Abychom,
ktož sme hřiechem smrtedlným byli na duši
umřeli, vstali; Sstúpil jest do pekla duchem,
umřev vedle těla na kříži; Který jest umřel
dobře a který zle?: On jest byl umřel na
těle, ale oni mrtvi sú byli na duši. Hus 1.
17., II. 142.. 182., 244, 354. (I. 114., II. 142.,
357., 429., 431., III. 271. ). Jedním způsobem
se rodíme a tisícerým umíráme. Č., Pk. —
kdy. Mladzěněčku mlady, maš za raz umřici;
Kačenka umřela, jak byla neděla: Umřela
ti tvá milá dvě hodiny z poledňa; Dybych
já, mamičko, v sobotu umřela, věru bych