sb157-05 0..8296

436

Maulsperre. Šp. Víc ústy než očima se dí-
vati. Dl. Neotvárej velmi ústa, kdiž hledíš
vysoko. Na Slov. Tč. Na kohos Mariško,
na kohos volala, dyž ti ta vodička ústa za-
lévala? Sš P. 126. Přátelé jazyka lživého
podobají se včele, z jejíchž úst plyne med,
an ocas chová jed. Ddk. II. 425. Všecko,
což v ústa jde, v břicho jde a ven vyjde;
ale což z úst pocházie, z srdce pocházie a
to poškvrňuje člověka; Kterak má drahý
poklad, ale v křehkém orudí, v němž ústa
jsú dvéře; A na tu biedu pacholíkové uro-
diece se jakožto silnější, volají řkúc: A, a, a!
a děvčičky jakožto mdlejšie a v ústech uzšie
řkú: E, e, e! A vóně úst tvých jako vóně
jablek. Hus I. 191., 263., III. 88. — Ú. =
nástroj k jedení a pití, der Mund, das Maul
als Werkzeug zum Essen u Trinken. Jídlo
do úst. vzíti, bráti. Dnes jsem ještě ničeho
do úst nevzal (nejedl) Us. S plná ústa
(skýva). V. Vypražená ú. otvierachu (žízní).
Rkk. Vše to sobě do úst, vecpal (projedl).
Kom. Ústům svým utrhnouti; Jest mezi
lžicí a ústy (brzy skončí; jest na něm).
Sych. Ú. mu slinami naběhla na něco. Bern.
Což bych z toho náprstku pil, vína bych
v ústech neučil. Dač. Pán kázal chutně při-
nésti polévky a nalévati mi v ústa a ústa
mi rozvážiti. 1519. Oči by jedly, ale ústa
nemohou; Zle mi, nemohu nic ani do úst
vzíti. Us. Jédla ústám zblížené (přiblížené)
požíval; Žáden nenese své ústa ku práznej
nádobě. Na Slov. Tč. Co vezmete do úst,
matinka od svých úst si utrhne. Us. Tč.
Podruhovina živa byla z ruky do úst (= ži-
vila se prací ruční). Němc. Krem svatej mo-
dlitby nemal som eště dnes nič v ustiech.
Dbš. 37. Pečená kuřata lidem do úst nelí-
tají. Prov. To jídlo mu v ústech roste,
widersteht ihm. Us. Dch. Žádnému pečený
holub do úst nevletí. S ústa chleba (co by
v ústa vzal). Ani s ústa chleba nemá. Us.
K ústům svým vařil = pro sebe. Star. let.
Mažeš mi rty, medem a kydáš mi dehet
v ústa. Mus. Ústa malá dírka a mnoho do
nich vchází; někdy také domy, vinice, za-
hrady i hrady skrze ně prolezou (vz Huba,
Měšec); Kdo chce spořiti, od úst musí za-
číti. Č. — Ú., nástroj mluvy, v ob. mluvě:
řehtačka, vyřídilka, tlampajzna a pod. Vz
Huba. Der Mund, das Maul als Werkzeug
der Sprache. Jedněmi ústy i srdcem; Usta
někomu zacpati; nesmí úst otevříti; sotva
ú. otevříti (málo mluviti); svými ústy hrubě
se chváliti; ú. zlá, hanlivá, nestydatá; ani
abecedou úst neprotáhl. V. Vždy v ústech
míti něco (o tom mluviti). D. Právě jsem
totéž v ústech měl (= říci chtěl). D. Právěs'
mi to vzal z úst. Č. Jehož nic nebylo než
ústa. Pk. Kdo všem lidem u. zacpá? Ne-
může člověk všem ústa a hubu zacpati.
Bern. U. sevříti. Kom. Ústy k ústům s kým
mluviti (osobně). Lom. Z úst do úst mlu-
viti. Z úst jeho jsem slyšel; prst na ústa
položiti (mlčeti); svobodná ú. míti; nic si
nedati od úst vzíti (svobodně mluviti). Bern.
Někým ú. si vyplakovati (pomlouvati). Vz
Hana. Us. Č. Nevidí si do úst (do huby =
mluví zpozdile, neopatrně); Slovo dříve
v ústech obrať, než je vyřkneš; Ústa si na-

parovati (den Mund voll nehmen). Us. Dch.
Bůh mluví ústy dítěte. Žr. Chválí jednou
na přestupný rok a to ještě na polovic úst;
Dali si dobrou noc na půl úst. Sml. Zpíváš
známou píseň, škoda však, že nápěv její
zní ve tvých ústech na licho. Jda. Byly již
v ústech (= lidé o nich mluvili). Us. Ústa
klevetám zacpati; Míti ústa nevymáchaná.
Us. Všk. A já jsem napsal jejie řeč, kteráž
mi ona pověděla ústy svýma a tak jsem já
to z mysla pustil. NB. Tč. 52. Jak mohl
jatému tato slova v ústa položiti? Ddk. II.
425. Slovo plnými ústy se vypovídá. Ler.
Netřeba mi toho psáti široce, neb pan N.
zpraví tě toho z úst (ústně). Arch. II. 443.,
IV. 5. Jméno kacíř za krátkou chvíli šest-
náctkrát z úst jeho vyšlo; Klásti někomu
slova do úst. Pal Dj. III. 3. 84., IV. 2. 163.
Hlasitě mluvil, což tím otevřením úst uká-
zal: Aby Bůh ráčil v srdce jeho vkládati,
co by měl mluviti i ústa k tomu nastrojo-
vati. BR. II. 18., 662. Ústy bývá klaněnie
(modlenie); Přisahání nepřivykajte ústa tvá,
neb mnozí pádové neb příhody o něm;
Chvalé mě ústy modlitbami, ale nemiluji
mne; Já dám vám ú., to jest výmluvnosť
úst; Což pochází z úst, poškvrňuje člověka;
Poňavadž z hojnosti srdcě ústa mluvie, zjevné
jest...; Modlí se ústy a ne srdcem; An
ústy nevolal, ale věrú velikú k Bohu se byl
vzdvihl; To sv. zlatá ústa pravie (= Jan
Zlatoústý); Nesmějie proti ďáblovu kúkoli
úst otevřieti; Jakož jest ústy promluvil,
tak jest duší věřil; Pokora vznie v ústech,
ale...; Některým lakomstvie ústa zacpalo,
některým neuměnie zákona božieho; Lžete,
neb jiné v ústech máte než v úmysle; Ne-
chať mluví se mnú ústy svými, co sě jemu
do mně líbí, a já učiním vóli jeho; Ústy
utrhající a hanějící žádného neuráží; Řeč
zlá z úst vašich nepocházej. Hus I. 73., 108.,
149., 176., 191.. 263., 307., 350., II. 60., 164.;
253., 322., 399, III. 7., 22., 75. (Tč. ). Ú. na
uzdě držeti. Us. Kmp. Bez rady úst nic
nečiniti. Br. Třeba, ústa přivírati (jazyk za
zuby míti). Us. Vezmi ú. sebou; Mlčí, jakoby
mu ú zašil (jakoby mu ú. zamrzla); Ústa
mu zavázali (nesmí s pravdou ven); Před ú.
listu nebrati (svobodně mluviti); Nenechal
úst doma. Vz Mlčení, Mluvení. Č. Však má
ú. sebou (může se ptáti). Mus. Aby všem
ústa zavázal a zašil, musilby mnoho plátna
míti. Vz Pomluva. Jg. Ústa a srdce mu da-
leko od sebe stojí (tlachá, nejde mu to od
srdce); Ústa někomu na podporách držeti
(marnými sliby kojiti. Vz Slib); Ne to hřích,
co jde do úst, ale co z úst vychází; Čím
srdce je přeplněno, tím ú. přetékají; V ústech
med a v srdci jed; V ústech nosí med a
stred a v srdci chová šalby (závisti) jed;
V ústech má med a břitvu za pasem nosí.
Č. Med v ú-ech, slova lahodná, žluč v srdci,
účinlivosť žádná. Sych. Kdož jiné má v ú-ech
a jiné v srdci; Ústy vynášeti med a v srdci
skrývati jed. V. Co v ústech, to v srdci.
Bern. Čím srdce jest nadchnuté, tím ústa
jsou přeplněná. Jg. Co oči vidí, o tom mo-
hou ú. mluviti. Pk. Když zlé slovo z tvých
úst vyňdě, na hlavu ti vletí, celého tě za-
nečistí, na to máš hleděti. Ostrav. Tč. Co