sb157-05 0..8296

568

utrpenie mé, nebť sem já vážil oblúpenie
i raněnie tvé; A všecky věci časné bude
sobě málo vážiti. Hus I. 90., 107., 122., 284.,
289., II. 30., 70., 84., 362., 390, 431., 434.,
III. 144. Velmi sobě váží svého sluhu; Lehce
sobě váží svátky; A tu kletbu málo si vážie.
Hus 1. 60., 137., II. 201. — co, čeho (si)
jak. Své váží nad ono cizí. Št. Má
sobě toho vážiti nad jakékoliv klénoty. Br.
Přátelskou měrou nám to važte. Apol. Každý
vedlé toho se váží (srovnává). Jel. V. něco
podlé něčeho. Kom. Ze své upřímnosti v.
koho (posuzovati). L. V. si někoho před
jiným. J. tr. Dítek sobě s ostýcháním v.
máme. Kom. Kořisť váží přes náklad vý-
pravy, die Beute überwiegt die Kosten des
Feldzuges. Dch. Protož vážíce svědomie
s uobú strun v spravedlnosti za naučení
prosíme. NB. Tč. Vážiti rudu na centnéře.
Dač. I. 344. Tebe nade všecko bohactví chci
sobě vážiti. Us. Šd. Hřiecha velikosť má
býti vážena po osobě, jenž hřeší. Hus II.
277. Úmysly v pilnosti v. máme. Št. N. 270.
Aby nade všechny jiné pány sobě ho vážil.
Hus T. 59. Svět mne sobě nic neváží a já
také na jeho marnosti nic nedbám. BR.
II. 642. b. To si můžeš v. čtvrcí dvacetníků.
Us. u Rychu. Draze váží Boha nade vše
stvořenie. Čr. To páni v. mají vedlé spra-
vedlnosti. 1604. Tč. exc. Páni s pilností svú
v-li, což v těchto knihách psáno stojí. Pal.
Dj. V. 1. 422. V čemkoli váží se kdo nad
jiné sám, hrdť jest. Št. N. 26. 21. — co,
koho zač. Nelíbíš-li se zlým, za velkou
chválu važ to sobě. Št. Múdrý zná šeřed-
stvie smilstva a vážie je za šeředstvie. Št.
Nyní libru masa za 38 kr. váží. Us. Svět
nas za nic neváží. Br. Za nic, za nejmenší
věc nevážiti. V., Bl. Proto váží sobě Buoh
kněžské svátky za hovno, že opúštějí ná-
božnou modlitbu. Hus 1. 130. Nepřítele i nej-
špatnějšího za málo nevaž. Č. M. 235. Zač
mne sobě vážíš? Us. Ktk. A téměř za
nie jako psů sobě jich neváží. Vrat. 116.
Když zlí o tobě mluviti budú, važ to sobě
za chválu. Kš. 2. A to za nic neb málo v-li.
Let. 293. Jako za nic neváže toho přikázánie
i listův nechtěl čísti. Št. Krvavá vůle za
skutek vraždy byla vážena. Sych. — čeho,
co komu (si). Milostivě, zle. těžce někomu
něco vážiti (pokládati). Jg. Jak vysoko si
ten prsten vážíte? D. Jak by si to draze
vážil, kdyby... Jel. Že tíže váženo bývá
od soudu tomu. Skl. I. 47. Že císař váží mn
to velmi. Ib. II. 85. Jsem té jisté naděje,
že i Jeho Milosť císařská takové mé v le-
žení zůstání milostivě by mi v. ráčil. Žer.
Ktož v-li sobě zákon jeho. Chč. P. 62. b.
Vysoce ty váží, jižto... Št. N. 277. Všecko
to sobě vysoce vážím. Abr. z 9. Něco ně-
komu těžce v. U s. Dch. Přešťastný, komu
Bůh hříchu jeho těžce neváží. Kom. Kus
stříbra více si vážil než... Kom. — Háj.
Ros., Solf., Bibl. — si čeho: přízně; Vý-
strahy naší za nic sobě váží. Sych. Lehce
sobě něčeho v.; Čeho si lidé mnoho váži.
V. Zdraví si v. Sych. Kdo si mála neváží,
po mnohu ať nebaží (není mnoha hoden).
Prov. Jg., Šd. Malého něvoží, velkého ne-
zaslúží. Na Ostrav. Tč. Těžce někomu ně-

čeho v. (zle vykládati). Us. Směl-liby pak
přes to kdo poručení toho JM. sobě tak
lehce v. Žer. Mladý ať si staršího váží. Us.
Dch. Svoboda jest ten drahý poklad, jehož
si máme v. nastokrát. Čes. mor. ps. 88.
Dobře jsem mu radil a nevážil si toho slova.
Us. Šd. Važte si svobody, zlatá pouta zů-
stanou jen pouta. Krup. Čech. 142. Přátelství
vysoce sobě važ. Ib. 116. Poláci králuov
svých nehrabe sobě v. navykli. Dač. 1. 160.
Nenič toho sobě lehce v. Arch. II. 39. Vaší
Msti nálezu jest sobě velmi lehce vážil. NB.
Tč. 245. Turci všech žen lehce a málo sobě
váží. V. Nevaž sobě té práce a pouč mne.
Abr. z G. I. 456. Mnozí sobě věže, sprave-
dlivě v ni vsazeni jsúce vedlé práva, ani
hanby nic nevážie a řiekajie: Však pro kozy
nenie. Vš. Jir. 289. Té kaply a místa okol-
ního pohané hrubě sobě váží. Har. I. 196.
Važte si, děvčátka, svoji poctivosti, jako ta
travěnka svoji zelenosti. Sš. P. 398. Takť
bezbožný svět, více sviní než svého spasení
sobě váží; Více sobě lotra Barnabbáše nežli
jeho vážili; Aby učili se darů božích i malých
sobě v.; Dětinský jest to obyčej více sobě
v. blata nežli zlata. BR. 11. 38. a., 49. b.,
65. b., 573. b. By lidé řeč kupovali, ne tak
mnoho by mluvili, řeči by sobě vážili. Us.
Hš. Važ si času, chop se práce, zahálky se
střež co zrádce. Tč. Své přátely množ a
otcových si važ. Č. M. 229. Své přátely
množ a otcových si vož. Na Ostrav. Tč.
Vážím ho sobě jako oka svého. Č. M. 522.
Kdo si neváží cuzého, ten nědbá ani svo-
jého. Ve Slez. Šd. — čeho. Vážíť ho jako
prachu v očích (nic si ho neváží). Prov.
Pokudž se soudcím nevidělo jeho (půhonu)
vážiti (v úvahu bráti). Žer. Zp. 1. 15. Daruov
božích vážíc lehce. Dač. I. 1. (Lidé hrubí)
málo vážie dobroděnství Kristova. Hus 1.
58. — se čeho = odvážiti se. Že jest pro
malou lahodu, nechtěla se vážiti lopoty těžké.
Št. Již se musím v. jeho hněvu. Exc. V-žím
se toho. GR. Než mohloby býti na týden,
žeťby se vážil příjezdy do Prahy. Arch. II.
428., Pal. Dj. IV. 1. 98. A to učiním proti
právu, vážiec se smrti i zlé příhody. BO.
— co, se na koho, nač. Ušel z obce, kdež
naň nevážili (ho nenáviděli). V. Nevážili na
Aristobula pro jeho ukrutenství. Plác. Na
farizee nevážili. Ib. Lituji, že tak lehce vážíš
na něho svého mladého života. Tč. exc. Jen
se na takové věci nevaž (nevěř jim). U
Rych. Msk. Neboť vždycky proti nim čelil
a proto i oni naň vážili. Let. 125. Opisius
Macrinus tak hrubě nevážil na cizoložníky,
že je ohněm páliti rozkázal. Bdž. 188. Ne-
váží na něho (nedbá). Ros. Vážím to na
pravdomluvnosť jeho (srovnávám). Kom. V.
náklad na něco (vynaložiti). Us. On na to
své hrdlo vážil (nasadil). Ros. Na obě strany
se v. (v pochybnosti býti). V. Život na něco
v. Rk. — co s čím, s kým. S sebou ať to
váží (o tom myslí). Jel. Hříchy s ctnostmi
v. (srovnávati). Jel. Váže prospěch svůj v ži-
dovství s pronásledováním církve. Sš. II 13.
co, se kde (na čem, v čem, u koho,
před kým, při kom): na váze, na ruce
(potěžkávati). Jg., Kom. Pták váží se na
křídlách v povětří. L. Na vážkách něco v.