sb157-05 0..8296

638

dy sem sobě nasela maděranečke do zahra-
dečke, abe se mně ujala; Buďte panny ve-
selý, mládenci só lacení, pět a dvacet za
půl jabka a padesát za celý. Sš. P. 73.,
629., 689. (Tč. ). Zřídka v-lý se smutným
se vespolek snese. Na Slov. Tč. Nic nenie
lepšieho nežli veselu byti. Jir. exc. Pakli
se dopustil hřiechu a již sě kál, tehdy opět
jest vesel, že jest ho ostal. Hus I. 247. Na
lékaře nemyslí, kdo jest veselé mysli. Č. M.
Veselá mysl půl zdraví, celé tele půl krávy.
Prov. Č. Proč bych neměl vesel býti, když
mi jasné slunko svítí. Us. Šd. Mezi vese-
lými zakrnělý nebuď, aniž však rozsápaně
(rozpustile, nemírně) veselý. Kom. Když se
pán směje, celý dvůr veselý. Koll. Ne každý
vesel, kdo zpívá. Ros. Veselý na cestě to-
vařiš za dobrý kočár stojí. Č. — čeho.
Ižádný neby veseleji jeho příště nežli Voli-
van. St. skl. — z čeho. Jel. Z vítězství.
Háj. My jsme z toho v-li. Brt. Ps. 196. Jest
v. z vítězství. Dch. Veselý je z vína člo-
věk, nišť na bídu nedbá. Na Slov. Tč. —
čím. Tkadl. Tím hrdinú možem veseli býti.
Dal. 79. Vesel tiem budu, když se zlým
nebudeš. Kšch. 1. Vesel tiem buď. Št. Bra-
čislav tú válkú poče vesel býti. Dal. 106.
Že Tristram přišel, tím byl vesel. St. skl.

IV. 44. (Alexandr) tiem poče vesel býti.
Alx. V. 363. Pokušením synové boží mají
v-li býti; Vesel jest hřiechem svým i ci-
ziem. Hus I. 377., II. 311. III. 248. — v čem.
V marnosti. Št. kn. š. 36. Aby si také byli
veseli v duchu byvše zamúceni pro své
hřiechy. Hus II. 108. — čemu. Téj řeči
běchu všichni veseli. St. skl. — přes ně-
koho: šp. místo: posmívati, vysmívati se
komu; vz Smích. Kmp. — V. = veselosť
ukazující, äusserlich lustig, heiter, fröhlich.

V. vzhled, pohled, D., obyčej, Bern., tvář,
povaha, hlas, křik, dobytek, osení. Us. V.
nálada. Dch. Zpíval si veselou (písničku).
Brt. Veselú, mamičko, veselú jizbu máš,
pokad mne, mamičko, doma máš. Sš. P.
481., Sl. ps. 363. V-lými šprýmy zakrýval
úmysly své. Pal. Dj. IV. 2. 506. Na plném
břichu veselá hlava. Prov. Tč. — V. = ve-
selosť činící, libý, příjemný, erlustigend, er-
freuend, lustig, fröhlich, angenehm, lieblich.
V. hra, háj, poselství, den (šťastný), V., ná-
pitek, Kom., hudba, veselou zahráti, léto,
Us., hody, život, Ros., trávníky. Jel. Ne-
pochybuji, že vás rovně tak veselo jako
mne. Brt. S. 3. vd. 35. Vesela buď jemu
mluva má. Ž. wit. 103. 34. V-lo, bydliti
v hromadie. Ž. wit. 105. 1. V. neděle, vz
Neděle. Mládí se rádo strojí do vesela (do
jasných barev); Veselé kousky provozo-
vati; Býti ve veselé míře. Dch. Je zde tak
v-lo, že by tu mohli mrtvi tancovať. Sk.
U mamičky býval život veseličký, jak sem
se vydala, starosť mi nastala. Na Ostrav.
Tč.

2. Veselý, ého, m., osob. jm. V. Fab.,
kazatel a spis. Vz S. N., Jir. H. 1. II. 316. —
V. Eng., básník. Vz S. N. — V. J. Vz Tf.
H. 1. 137. — V. Jos. Vz Tf. H. 1. 186. —
V. kopec, Wesely Kopetz, ves u Hlinska.

Věsenec, nce, m., der hängt o. gehangen
werden soll. Zlob.

Věsení, n., vz Věsiti.

Věsenka, y, f., prenanthes. V. nachová,
p. purpurea, rostl. FB. 40., Slb. 469., Čl.
Kv. 179.

Vesenný, Frühlings-. V. rostlina, planta
vernalis: violka podivná. Rst. 513.

Věsený; -en, a, o, vz Věsiti.

Vesera n. Visera, řeka v Německu, We-
ser, lat. Visurgis. Vz S. N.

Veseřice, dle Budějovice, Weseritz, mě.
v Chebsku. PL.

Veserské pohoří. Vz S. N.

Vesika, y, f., die Blase. Nz. lk.

Vesikator, u, m., z lat., v obec. mluvě
fisikátor = přílep zpryšťovací, das Spaniseh-
fliegenpflaster. Rk., Nz. lk.

Věsiti, il, sen a šen, ení; věšeti, 3. os.
pl. -šejí, věšej, V., el, en, ení = činiti, aby
viselo, hängen, aufhängen. — co, koho:
uši, hlavu, hubu, Us., křídla. Sych. Kat
lidi věší a rdousí. V. V. loupežníky. Kom.
Věšeti prádlo, zloděje. Us. Šd. Je tu kúřu
(kouře), že može pantoky věšat. Mor. Brt.
Věší nos = hněvá se. Us. Kšá. Hneď sa
urobily prípravy, že ho pôjdú věšat. Dbš.
Sl. pov. I. 197. Mnoho práti, málo věšeti
(o tlachalovi, který mnoho mluví a málo
koná). Prov. Má veľa prať a málo vešať.
Mt. S. I. 122. Dyž němožetě dělati, jditě se
do lesa věšati. Sš. P. 118. Malé zloděje vě-
šejí, velké pouštějí. Prov. — kde (na čem):
na kříži. V. Já bych jich věšela na hed-
vábnej šňoře, na hedvábnej šňoře v císař-
skej komoře. Sš. P. 88. A zůstal tež po ni
klineček, na kerem věšala věneček. Ib. 450.
(Tč. ). Maso vysoko přede mnou věsíš. Rd.
zv. — za co. Mateře za prsy věšeli. Vrat.
— co, se komu kam. Prádlo na provazy.
Us. Maso do komína věšeti. Us. Šp. V. se
někomu na hrdlo. V. V tem břeclavském
poli šibeničky, budú na né věšat sestřičky.
Brt. P. 51. Druhý věší jim ne bez posměchu
na nos listy ty a zápisy, jimiž Vendy vy-
tvírali z cechů. Koll. 1. 315. Prádlo na
půdu, na žerď v. Us. Tč. Věšá se vám na
vůz! Us. Šd. Nevěšejte mne na duby, ob-
jedli by mě holubi. Sš. P. 91. Hlavu k zemi
v. Us. Dch. — proč. Věšeli je pro krádeže.
Us. Ti kradú také přemnoho, avšak jich
nevěšie z toho. Hr. rk. 331. — se komu
jak. Ostýchavosť se jí olovem věšela na
paty. Šml. Vz V. co kam.

Véska, y, f., Dörfel, ves u Oder; Weska,
ves u Sezemic; Wiska, ves u Bělé. — V.
malá, Klein-Wiska. ves u Hořovic. PL., Tf.
287. — V. u kostela n. velká, Gross-Wiska,
ves u Hořovic. Vz S. N. — V. malá, das
Dörfchen. Arch. II. 158., IV. 46.

Vesklad, u, m. = hlína, která při orání
na stranu padá a brázdu zakrývá. Us. Jg.,
Šmd.

Vesko, a, n., das flache Land. Rk.

Veskov, a, m. = Beskov, Weskau, ves
u Znojma. Tč.

Veskrz, durchgehends, vollends, durchaus,
durch, durch die Bank, durchgängig. Všichni
v., alle durch die Bank. Dch. Vychování mělo
na sobě v. ráz církevní. Ddk. IV. 245. V.
mokrý; v. promoknouti, hnáti. D,



	638

	dy sem sobě nasela maděranečke do zahra- dečke, abe se mně ujala; Buďte panny ve- selý, mládenci só lacení, pět a dvacet za půl jabka a padesát za celý. Sš. P. 73., 629., 689. (Tč. ). Zřídka v-lý se smutným se vespolek snese. Na Slov. Tč. Nic nenie lepšieho nežli veselu byti. Jir. exc. Pakli se dopustil hřiechu a již sě kál, tehdy opět jest vesel, že jest ho ostal. Hus I. 247. Na lékaře nemyslí, kdo jest veselé mysli. Č. M. Veselá mysl půl zdraví, celé tele půl krávy. Prov. Č. Proč bych neměl vesel býti, když mi jasné slunko svítí. Us. Šd. Mezi vese- lými zakrnělý nebuď, aniž však rozsápaně (rozpustile, nemírně) veselý. Kom. Když se pán směje, celý dvůr veselý. Koll. Ne každý vesel, kdo zpívá. Ros. Veselý na cestě to- vařiš za dobrý kočár stojí. Č. — čeho. Ižádný neby veseleji jeho příště nežli Voli- van. St. skl. — z čeho. Jel. Z vítězství. Háj. My jsme z toho v-li. Brt. Ps. 196. Jest v. z vítězství. Dch. Veselý je z vína člo- věk, nišť na bídu nedbá. Na Slov. Tč. — čím. Tkadl. Tím hrdinú možem veseli býti. Dal. 79. Vesel tiem budu, když se zlým nebudeš. Kšch. 1. Vesel tiem buď. Št. Bra- čislav tú válkú poče vesel býti. Dal. 106. Že Tristram přišel, tím byl vesel. St. skl. IV. 44. (Alexandr) tiem poče vesel býti. Alx. V. 363. Pokušením synové boží mají v-li býti; Vesel jest hřiechem svým i ci- ziem. Hus I. 377., II. 311. III. 248. — v čem. V marnosti. Št. kn. š. 36. Aby si také byli veseli v duchu byvše zamúceni pro své hřiechy. Hus II. 108. — čemu. Téj řeči běchu všichni veseli. St. skl. — přes ně- koho: šp. místo: posmívati, vysmívati se komu; vz Smích. Kmp. — V. = veselosť ukazující, äusserlich lustig, heiter, fröhlich. V. vzhled, pohled, D., obyčej, Bern., tvář, povaha, hlas, křik, dobytek, osení. Us. V. nálada. Dch. Zpíval si veselou (písničku). Brt. Veselú, mamičko, veselú jizbu máš, pokad mne, mamičko, doma máš. Sš. P. 481., Sl. ps. 363. V-lými šprýmy zakrýval úmysly své. Pal. Dj. IV. 2. 506. Na plném břichu veselá hlava. Prov. Tč. — V. = ve- selosť činící, libý, příjemný, erlustigend, er- freuend, lustig, fröhlich, angenehm, lieblich. V. hra, háj, poselství, den (šťastný), V., ná- pitek, Kom., hudba, veselou zahráti, léto, Us., hody, život, Ros., trávníky. Jel. Ne- pochybuji, že vás rovně tak veselo jako mne. Brt. S. 3. vd. 35. Vesela buď jemu mluva má. Ž. wit. 103. 34. V-lo, bydliti v hromadie. Ž. wit. 105. 1. V. neděle, vz Neděle. Mládí se rádo strojí do vesela (do jasných barev); Veselé kousky provozo- vati; Býti ve veselé míře. Dch. Je zde tak v-lo, že by tu mohli mrtvi tancovať. Sk. U mamičky býval život veseličký, jak sem se vydala, starosť mi nastala. Na Ostrav. Tč. 2. Veselý, ého, m., osob. jm. V. Fab., kazatel a spis. Vz S. N., Jir. H. 1. II. 316. — V. Eng., básník. Vz S. N. — V. J. Vz Tf. H. 1. 137. — V. Jos. Vz Tf. H. 1. 186. — V. kopec, Wesely Kopetz, ves u Hlinska. Věsenec, nce, m., der hängt o. gehangen werden soll. Zlob.	Věsení, n., vz Věsiti. Věsenka, y, f., prenanthes. V. nachová, p. purpurea, rostl. FB. 40., Slb. 469., Čl. Kv. 179. Vesenný, Frühlings-. V. rostlina, planta vernalis: violka podivná. Rst. 513. Věsený; -en, a, o, vz Věsiti. Vesera n. Visera, řeka v Německu, We- ser, lat. Visurgis. Vz S. N. Veseřice, dle Budějovice, Weseritz, mě. v Chebsku. PL. Veserské pohoří. Vz S. N. Vesika, y, f., die Blase. Nz. lk. Vesikator, u, m., z lat., v obec. mluvě fisikátor = přílep zpryšťovací, das Spaniseh- fliegenpflaster. Rk., Nz. lk. Věsiti, il, sen a šen, ení; věšeti, 3. os. pl. -šejí, věšej, V., el, en, ení = činiti, aby viselo, hängen, aufhängen. — co, koho: uši, hlavu, hubu, Us., křídla. Sych. Kat lidi věší a rdousí. V. V. loupežníky. Kom. Věšeti prádlo, zloděje. Us. Šd. Je tu kúřu (kouře), že može pantoky věšat. Mor. Brt. Věší nos = hněvá se. Us. Kšá. Hneď sa urobily prípravy, že ho pôjdú věšat. Dbš. Sl. pov. I. 197. Mnoho práti, málo věšeti (o tlachalovi, který mnoho mluví a málo koná). Prov. Má veľa prať a málo vešať. Mt. S. I. 122. Dyž němožetě dělati, jditě se do lesa věšati. Sš. P. 118. Malé zloděje vě- šejí, velké pouštějí. Prov. — kde (na čem): na kříži. V. Já bych jich věšela na hed- vábnej šňoře, na hedvábnej šňoře v císař- skej komoře. Sš. P. 88. A zůstal tež po ni klineček, na kerem věšala věneček. Ib. 450. (Tč. ). Maso vysoko přede mnou věsíš. Rd. zv. — za co. Mateře za prsy věšeli. Vrat. — co, se komu kam. Prádlo na provazy. Us. Maso do komína věšeti. Us. Šp. V. se někomu na hrdlo. V. V tem břeclavském poli šibeničky, budú na né věšat sestřičky. Brt. P. 51. Druhý věší jim ne bez posměchu na nos listy ty a zápisy, jimiž Vendy vy- tvírali z cechů. Koll. 1. 315. Prádlo na půdu, na žerď v. Us. Tč. Věšá se vám na vůz! Us. Šd. Nevěšejte mne na duby, ob- jedli by mě holubi. Sš. P. 91. Hlavu k zemi v. Us. Dch. — proč. Věšeli je pro krádeže. Us. Ti kradú také přemnoho, avšak jich nevěšie z toho. Hr. rk. 331. — se komu jak. Ostýchavosť se jí olovem věšela na paty. Šml. Vz V. co kam. Véska, y, f., Dörfel, ves u Oder; Weska, ves u Sezemic; Wiska, ves u Bělé. — V. malá, Klein-Wiska. ves u Hořovic. PL., Tf. 287. — V. u kostela n. velká, Gross-Wiska, ves u Hořovic. Vz S. N. — V. malá, das Dörfchen. Arch. II. 158., IV. 46. Vesklad, u, m. = hlína, která při orání na stranu padá a brázdu zakrývá. Us. Jg., Šmd. Vesko, a, n., das flache Land. Rk. Veskov, a, m. = Beskov, Weskau, ves u Znojma. Tč. Veskrz, durchgehends, vollends, durchaus, durch, durch die Bank, durchgängig. Všichni v., alle durch die Bank. Dch. Vychování mělo na sobě v. ráz církevní. Ddk. IV. 245. V. mokrý; v. promoknouti, hnáti. D,