sb157-05 0..8296

680

od peca valila mne přes pleca. Ps. Slez. Šd.
V. v horn., die Bohrgabel. Hrk. V-ce u voje,
die Deichselgabel. Čsk. V-ce olovičná v prakt.
geometrii, die Lothgabel, Nz., ve fysice, der
Wagebalken. Nz. V-čka kotvičná, die Anker-
gabel. Šp. V-ce na kolečko vroubkovací, die
Rändelradgabel. Šp. V-ce ku kyvadlu, die
Pendelgabel. V. nese, vede kyvadlo. Šp.
V-ce k vytahování průpalnice, Zündröhrchen-
ausziehgabel, přístroj dělostřelecký. 8. N.
XV. 228. = Vidličky, -ček, pl., f. v obec.
mluvě a na Slov. také vidlička, y, f., (sg. ) =
malé vidlice na stůl k jedení masa, atd., die
Fleisch-, Essgabel. V., Kom. Polívky lží-
cemi, jiná jídla nožem aneb vidličkami berou
se. Kom. V. dvojné, dvourohé, trojné, tré-
rohé. Us. V. předkládací, Vorleggabel, na
ústřice, na hlemýždě. Dch., Nf. Bral ho na;
vidličku = domlouval mu. U Rychn. Dhn.
Křičí (bříská, vříská) jakoby ho na v-ky
brali. Us. Zas tě na. v. berou (zase křičíš)?
Us. Cf. Nůž. Co že ? Vidličky nože! Us. Sní-
daní na vidličku, vz Snídaní. Také by se
snad mohlo říci: snídaní dopolední, naproti
snídaní ranímu. — Vidlička, vidlice ladicí,
Stimmgabel. Mus., Rk. Vz. KP. II. 281., 287.
— Vidličky jako znamení potupy n. ku
dráždění koho vztáhnuté dva prsty (ukazatel
a prostřední. Vidliček někomu podávati
(drážditi ho, posmívati se. Vz Posměch).
BR. II. 22. b., Č., Br., Kom., Dl. Nepodávej
psu vidliček (zlého nedráždi). Mus., Č. V-ček
a špiček nasbírati. Vz Hana. Pam. Kut., Č. —
V-čky = první lístky u řepy. Slepice rády
v-čky zobají. U Kr. Hrad. Kšť. — V-čka,
plavuň, lycopodium, der Bärlapp. Šp.

Vidlice, vz Vidle.
Vidlický, ého, m.. osob. jm. Šd.

Vidlicovitý, gabelförmig. V-té buňky,
g. Zellen. Šp.

Vidličák, a. m. = vidlák, der Gabelhirsch.
U N. Bydž. Kšť. Vz Vidlák.

Vidličatěti, ěl, ění, gabelig, zackig werden.
Vaň. Hosp. 115.

Vidličatosť, i, f., die Zackigkeit, Jg.

Vidličatý, vidličitý, gabelig, gabel-
förmig, spiessig. V. dub. Zlob.

Vidlička, y, f., vz Vidle.

Vidličkář, e, m., der Gabelschmied, -händ-
ler.

Vidličkářka, y, f., die Gabelschmiedin,
-händlerin.

Vidličkatý, gabelförmig. V-tá dutohlavka,
cladonia furcata, lišejník. Let. Mt. sl. VIII.
1. 11.

Vidličkovadlo, a, n., u nožíře, der Gabel-
richter. Šm.

Vidličkovati, gabeln. — kde. Větve

u některých keřů vidličkují, rasochují, do
rasoch vyrůstají. Na Ostrav. Tč.

Vidličkovitý = vidličnatý. Tč.

Vidličkový, Gabel-. V. kolíček. (Stift. )
Šp.

Vidličky, vz Vidle.

Vidličnatý, gabelästig, gabelförmig, ga-
belspaltig. Slb. Jemela má větvičky v-té.
Us. Tč. V-tá haluz, bylina. Us. Tč.

Vidličný = vidličatý. Kosť v. (vidlice).
Sal., kůl, V., míra, Um. les, rozsochatka.

Nz. V. plachta, das Gaffelsegel, ráhno, Gaffel-
raa. Dch.

Vidlík, a, m., nebalia, korýš. Krok II.
248.

Vidlinka, y, f., u soustruž., die Pinne
(der spitzige, eiserne Zapfen in den Pfeilern
der Drehbank). Šm.

Vidlisko, a, n. = násada u vidlí; špatné
vidle. (Čím jich přikryjeme ? Čapatého v-skem,
Jeníčka hrabiskem, Františka měkkou pe-
řinkou. Slez. koled. Šd.

Vidlitý, Gabel-, gabelförmig, V. bidlo,
die Gabeistange. Čsk.

Vidlok, a, m., tubulo, ssavec jelenovitý.
Ssav. 335.

Vidloň, ě, m. = Neptun. Víd. list.

Vidlonoš, e, m. = kdo vidle nosí, fur-
carius. Lex. vet.

Vidlonožec, žce, m. V-cí, schizopoda,
die Špaltfüsser, členovci, malí korýši mořští
měkkého těla, V. sledový, mysis spinulosus.
Frč. 104.

Vidloroh, a, m., diseranoecrus, sajka.
Ssav. 337.

Vidloš, e, m. = vidlák, vůl s vidlovýma
rohama, ein Ochs mit gabelförmigen Hörnern.
Dbš. Obyč. 51.

Vidlovati, gabeln. — co: snopy (na vidle
strkati, napichovati a dále podávati). Tč. —
se. Stromky se vidlují (rozdělují se na dvé,
tak že vidle činí). Když se snopky k sušení
postavují, též se vidlují t. j. sláma se na
dvé rozdělí a snop se se zrním na vrch po-
staví. Na Ostrav. Tč. — se s čím, sich
abplagen, abrackern. Co by se člověk dycky
v-val s tú robotú. Na Ostrav. Tč.

Vidlovitý, vidlovatý, gabelförmig. Dch.

Vidlový, Gabel-, V. páka u vozu. Šp.

Vidlozubec, bce, m. V. priezračný, dicho-
dontium pellueidum, mech na kamení a v hor-
ských potocích. Let. Mt. sl. VIII.. 1. 13.

Vidložka, y, f., die Kapuze (am weltlichen
Kleide). Šm.

Vidly, vz Vidle.

Vidma, vz Vědma.

Vidmený = nepohledný, na oko, Schein-,
Trug-. V. přítel. Lex. vet.

Vidmo, vidno, a, n. = den, světlo, das
Licht. Na Slov. —V., die Lichtgestalt, das
Farbenbild. V. rozličných plamenu, slunečné,
s čarami Frauenhofrovými, sodíku, rubidia
atd. Vz KP. II. 140. —143., III. 530., S. N.
Vidmo duhové, prismatisches Farbenbild.
Nz. — V. = vidění, přízrak, das Gesicht,
Vidění v-a; Ovšem se Pavel netáhne tuto
ani k nálezům sněmu jerusalemského ani
k vidinu Petrovi danému. Sš. J. 301., II. 17.

Vidmojev, u, m., das Spektroskop. Ck.

Vidmuchov, a, m., Widmuchau, osada
u Frýštatu ve Slez. Tč.

Vidna (Vidnava), y, f., Weidenau, mě.
ve Slez. Šd.

Vídňan, a, m. = Vídeňan. Vz Vídeň. Pal.
IV. 1. 364.
Vidnava, y, f., vz Vidna.

Vidnavsé vojtství, Vogtei Weidenau,
osada ve Slez. Tč.

Vidniti se, Tag, hell Werden. Mor. Tč.

Vidno, Vz Vidný. — V., subst., adv. =

jasno, světlo, Licht, hell. Již jest v. = den.