sb157-05 0..8296

692

říme: vin-ný, z toho odvržením ý a vlo-
žením c pro snadnější vyslovení: vinen,
z toho: povinen. Os. Cf. Víra — věrný —
věren, rna, rno; moc — mocný — mocen,
cna, cno. V rodě žen. a střed. a v ostatních
pádech rodu muž. vsuvného e není třeba.
Mk. Cf. Brs. 2. vyd. 251. — abs. Kdo jest
vinen? D. Nejsme nic vinni, proto že hřeší
proti Hospodinu. Br. Dáváme se vinni. Br.,
Sych. Víno není vinno, že se lidé ožírají.
Prov. Kdo vinen jest, na tomť se i sukně
třese. Reš. Kteréž vinné našli (shledali).
Br. Za vinného uznati. Tíže vinen, kdo
k zlému radí. Hkš. Jednou chycen, stokrát
vinen, semel captus centies reus. Dch. Kdo
za vinna uznán bude, ten budiž trestem
stížen. Ddk. IV. 222. K němu ižádné viny
ani příčiny vinné pro ten úřad nemáme.
Arch. I. 216. Jsi-li vinen, smluv se raději
a v čas rovné přijmi. Vš. II. 17. Vinného
škoda a pokuta stíhá. Rb. Ale ty protiv
tomu dieš: Abych já mu dal nejsa vinen?
Hus I. 107. Vinnému Bůh odpouští a car
spravedlivému milosť dává. Us. Šd. Vinen
medvěd, že krávu snědl, vinna i kráva, že
do lesa, šla. Pk. — čím. Jest tím vinen.
D. V. hříchem, V., něčí smrtí, Ros., svou
smrtí, Br., cizoložstvím. Jel. Nevinen jest
vším. Št. A proto jsem škodu vzal na pe-
nězích a na....., tím mi jest vším vinen.
O. z D. Ničím vinna nebudeš; Ty jsi, můj
milej, tím vinen. Er. P. 203., 400. Nebudem
tým vinna. Ht. Sl. ml. 236. Přece jsi tím,
dušičko, přece jsi tím vinna. Sš. P. 43. On
tím vinen nenie. Svěd. 1569. Zavržením
svojím ale sami židé vinni jsou; Že ovšem
vinen jest zbrodni nějakou. Sš. I. 17., Sk.
250. (Hý. ). Činiti se něčím vinna. Bart. I.
31. Činiti se vinným zlodějstvím. Výb. I.
758., hříchem. Háj. 65. Jiřík slíbil sě se
mnú zdáti a s tiem táhl mne do trní a on
mnú jest vinen (hat sich an mir verschul-
det); Tím účinkem že vinni nejsú; Tu sě
jest ta žena klnula a přísahala, že tiem
vinna nenie; Že ona tú škodú vinna nenie;
Také-lis ty tiem vinen, že sukni z tvé ženy
vzali? NB. Tč. 92., 105., 115., 180., 240.
A přec ničím není vinno. Er. P. 20. Ti jsú
vším vinni. Pč 2. Vinný zlým; Ty mú krví
vinen budeš. Hr. rk 157., 233. V. svádou,
Dch., vraždou. BO. Že žádnou měrou ničímž
vinen není prokázal. Prot. 236. Já jemu
ničím vinen nebyl; Čímž mě Jan Puška viní,
tím jsem jemu nevinen. Půh. II. 203., I. 263
(Tč. ). Dobří lidé ohledají, že tiem vinen
nejsem; Shledáš, žeť já tiem, čímž mě vinie,
vinen nejsem; Žeť tu bohdá shledáno býti
má, kdoť čím vinen i také nevinen jest; Teď
na vás praví, že jste vinni tiem rúchem, že
ste je pobrali; Ty jsi vinen všemi těmi bú-
řemi; Myť tú krví vinni nejsme. Arch. II.
33., 42., 268., III. 37., 238., IV. 144. (Šd. ).
Přestúpiv jedno přikázánie jest všemi vinen;
Ktož chcě právě prozřieti, spatří, že světští
jsú velmě kněžským neřádem vinni; Byl
vinen krví rytieře svého; Adama, ač jest
mými hřiechy vinen, ponechám, neb káv sě
již jest svatý; Opět by byl jeho smrtí vinen;
Vyznal, čím jest vinen; Jest vinen hřiechem
Šimonovým; Klne člověka věda, an nenie

hřiechem smrtelným vinen; Moha staviti
smilstvie a nestaví, ten jest vinen smilstvím.
Hus I. 120., 134., 173., 184.. 189., 422., 436.,

II. 204., 258. (I. 274., 285., 456., II. 162.,

III. 108. — Tč. ). Nebude vinen krví. Zlomek
strčes. exodu 22. 2. (Listy filol. 1880. 131. ).
Kdo je čím zlým vinen. Št. Jest nalezen za
vinna zločinem. Všeliký, kdož krade, zlo-
dějstvím jest vinen. — čím proti komu.
Že těmi haněními neměli jsú se haněti, aniž
těmi věcmi proti sobě byli jsú vinni. Arch.
II. 288. — čím kdy. Hřích ten, jímž po
pádu rajském všecken svět jest vinen. BR.
II. 301. — čeho. Když by póvod utonul,
tehdy pohnaný má se vrátiti a toho nevinen
býti. Řád. (Dle Rozpr. br. Jirečků ve Vídni
1860. str. 92. ). Nejsem já ti toho vinna,
jenom ta tvoja furia. Sš. P. 596. Ty sám
jsi toho vinen, my toho nejsme vinni. Us.
na Mor. Šd. Poněvadž ti jistí svědkové ne-
svědčí, by oni toho účinku vinni nebyli,
nemohú takovým svědomím pře své proti
žalobnici obdržeti; I prosíme za naučenie,
čí počátek a kto čeho vinen. NB. Tč. 105.,
106. On jest vinen tím, toho, tomu. Us. na
Mor. Brt. Ktož v jednom jest vinen učiněn,
jest všech vinen. (jak. 2. ) Hus II. 74. — Tato
vazba jest ve starších spisech řídká. Jiný
příklad v Ht. Brs. 234. z Kat. uvedený ne-
hodí se sem, poněvadž gt. muky nevisí na
nevinný, nýbrž na došly. Vz Nevinný. —
na čem, špatně m.: čím. Jg., Bs., Pk.,
Šr., Pal. Rdh. I. 192. — v čem. My pak
židů v ničemž jsme vinných neuznali. Ben.
V. V tom kusu páni svými nálezy ničímž
nejsú vinni. O. z D. V čem se vinni dali.
Bl. Živ. Aug. 59. I v jiných věcech jsou
nám vinni. Pal Dj. IV. 1. 121. On pravil,
že v tom vinen nenie, a že toho jest ne-
mluvil. NB. Tě. 250. I tento žaluje a jsa
snad ně v čěm (= v něčem) vinen. Jir. Nkr.
§. 386. Ktož sú vinni byli v úmrti kněze
svatého. Dal. 52. Neznal jsem, by v čem
velmi vinen byl: Jáť jsem tobě to psal ja-
kožto přieteli, ižádného v tom vinna nečině.
Protož zdáliť se, že bych já s jinými pány
a přátely v tom tobě vinen byl. Arch. I. 78..
II. 32., IV. 3. (Šd. ). Ktož v jednom jest
vinen učiněn, jest všech vinen (Jak. 2. ): Ale
zjevný hřiešník, ten sě tiše a pokorně v hřie-
šiech vinen dal. Hus II. 74., 315. (Tč. ). Jestli
v čem Bohu člověk vinen. Pass. mus. 332. —
(v čem) o čem. Poněvadž svědkové vy-
znají, že Hošek o té vraždě ničím vinen
nenie, tehdy své nevinny požiti jmá; Že
tento pacholek v ničem vinen nebyl o těch
koniech. NB. Tč. 107., 120. — (z čeho)
kde. Z té tvrdosti jest před Bohem vinen.
Št. Dával se vinen před úřadem (vyznal se).
1531. Pr. Nemají škoditi těm, ješto před
Bohem nevinni jsú. Pass. 776. — Br. — od
čeho. Nevinný já jsem od krve spravedlivého
tohoto. Pref. — komu. Trpím těžkosť rád,
neb jsem příliš vinen pánu svému. Solf.
Ctitelé boží musejí bezbožným vždycky vinni
býti, jako onen beránek vlku. Br. Tuť by
JM. sám sobě vinen byl, ale ne my JMsti.
Hol. Vinen bude ohni pekelnému. O 7 vstup.
Št. Každý říká, že Marie je všem těm pletkám
vinna. Us. u Dobrušky. Můj milý, tys tomu