sb157-05 0..8296

698

rk. 153. — se odkud: s cesty (uchylovati
se). Us. Proto žalosť veliká z tvoru všech
se vine. Sš. Bs. 57. — co z čeho. Děvuška
trhá kvítečka a vine z nich věnečky. Slez.
Šd. — se kudy. Chmel se po tyčkách
vine. D. Reka kvítím se vine. Jbl. 330. Pla-
men po zemi hadem se vine. Brt. Instr. 16.
Potůčkové údolím se vinou. Hlas.

Vinovať, i, f. = jinovať, der Reif. Na
stromech, když se chytne v., přijdou str-
nadli. Na Ostrav. Tč. Dy je v advent na
stromách v. a větr, to se urodí ovoce. Ve
Slez. Šd.
Vinovatosť, i, f., die Schuldigkeit. Koll.
Vinovatý; -vat, a, o = dlužen, vinen,
povinen, schuldig. Na Mor. posud tohoto
slova užívají. Vck. — abs. Právo jest od
předkóv nalezeno i těm k obrané, kteříž
nic v-ti nejsúce od nezbedných k súdu při-
taženi bývají. Vš. Jir. 133. — komu. Byl-
liby kto komu co v-vat. Arch. I. 251., IV.
12. Má mi platiti, což mi v-vat. Půh. II.
344., 425., 603. Ten jest v-vat perkmistru
5 gr. bílých. Vš. Pakli by jemu syn muoj
co p-vat byl. Hlc, Ps. o záští. — v čem
komu. Tkad. — čím. Jest mu dluhem vi-
novat. Ms. pr. kut., Vš. Věru pánu p-vat
jsi. Arch. I. 17. On těmi škodami p. není.
Dsky I. 157. Aby dluhové, jimiž jsem vino-
vat zuostal, napřed byli zaplaceni. Výb. II.
360. 32. — čím čeho. Tedy on takovú
řečí žadnej pokuty v-vat nenie. — s inft.
V-ti budú jemu sami odpovídati; V. jest
žalobníka z toho rukojemstvie vyvaditi. NB.
Tč. 148., 149. (5., 23., 40., 108., 132. 144.,
164., 175., 176., 225., 262., 275., 281. ).
Vinověda, y, f., die Weinkunde. Dch.
Vinovědec, dce, m., der Vinolog. Dch.
Vinověř, e, m. = barvínek, zimostráz,
die Waldrebe.

Vinoves, vsi, f., Weisskirchen, ves v Če-
chách. Berg. exc.

Vínovice, e, f. = vínovka. Rk.
Vínovitý, vínovatý = jakosť vína ma-
jící, weinig. V. nápoj. Rostl.

Vínovka, y, f. = vínovice, der Franz-
branntwein; Cognac, Rk. — V. = kyselina
vinná, die Weinsteinsäure. Šp. — V. =
vinná krčma, die Weinschenke. D.
Vínovlk, a, m. = vinodus.
Vínovna, y, f., die Weinstube. Dch.
Vínovník, a, m., der Weinschänker. Rk.
Vínový = vinný, Wein-. V. dříví, D., ky-
selina. Chym. V. jablka =vinná. Vck. V.
sklenky. Us. Šd. Na vínovej ratolesti muo-
žeš sladkno hrozno jesti. Sl. pov. Šf. II.
132. Naši vás vzkázali pozdravovat, abyste
jim darovali v-ho listí do zelé. Slez. Šd.
Azda jej vínová zmútila sklenica oči, že
naopak spatruje predmety. Lipa II. 243.
Vinozelený, weingrün. D.
Vinoznalec, lce, m., der Weinkenner.
Vinoznalství, n., die Weinkunde. Dch.
Vinš, e, m., z něm. Wunsch = žádosť,
přání, želání, kyžba, der Wunsch, das Ver-
langen. Kom. L. 19., D., St. skl. — V. =
vyjevení žádosti té slovy, der Wunsch, die
Anwünschung. V. dobré cesty. Kom. J. 154.
V. svůj přidati. Kom.

Vinšováček, čka, m., der Wünschler. D.
Vinšování, n. = žádání, přání, das Wün-
schen. V. komu čeho, k čemu. D. V. všech
nejlepších věcí. Žer. 1591. Vz Vinš.

Vinšovaný; -án, a, o, erwünscht. V-ho
konce dojíti. V.

Vinšovati, vinšovávati. Vz Vinš. V. =
žádáti, přáti, wünschen. — komu čeho od
koho: zlého od Boha. V., Br. — co: dobré
zdraví a dobrého zdraví. Ros. Budeme se
rádi mjať, dobré všetkym v. U Rožn. Tč.
Co si to v-ješ? Sš. P. 783. — čeho kdy.
V bídách smrti si v. Br. — s inft. S tímť
se dobře míti vinšujem. Žer. 213.
Vinšovnice, e, f., die Gratulantin.
Vinšovník, a, m., der Gratulant.
Vinštajn, u, m., šp. z něm. Weinstein,
vinný kámen. Ms. Alch. 5. a.

Vinštíř, e, m., šp. z něm. Weinstein,
vinný kámen. Aqu.

Vint, u, m. = šroub, točenice, závitek =
jednotlivé oběhy dílu skrouceného (Rst. 514. ),
der Schraubengang, z něm. Gewinde. Mz.
309. — V. = barva, die Farbe. V.
Vintera, y, m., osob. jm.
Vintíř, e, m., Günther. Vz S. N. — V.
Jos., rada a čes. spisovatel, † 1869. Vz S. N.,
Tf. H. 1. 178., Šb. H. 1. 305.

Vintířov, a, m., Winteritz, ves v Ka-
daňsku. Vz S. N. — V., Wintiřow, ves u Tá-
bora. PL.

Vintovka, y, f., rus., gezogenes Rohr.
Rk.

Vintovník, u, m. Vz Vint. V. = nástroj,
nebozez, kterým se vinty provrtávají, der
Schraubenbohrer. Us.

Vintuška, hyntuška, y, f. = druh ko-
lébky, která se dělá z loktuše uvázané na
blízké dva stromy nebo koly, aby tam dítě
spalo v čas práce na poli, eine Art Feld-
bett. Na Mor. Tč. Vdova nemeškala, březu
ohýbala, v-ku vázala, syna do ní kladla;
Máti nemeškala, bučí zohýbala, v-šek vá-
zala, synačka tam dala. Sš. P. 140., 142.

Vinutí, n. (vz Vinouti) = čin vinoucího,
das Wickeln, Winden, Rollen. — V. = něco
vinutého, vinty v šroubu ku př., das Ge-
winde. — V. = dílo tkadlcovské (plátno,
ubrusy) ještě nerozvinuté, nenastříhané, das
Gewebe, die Leinwebe. Us. — V. = prádlo
do výbavy. Na Policku. Kšá.

Vinutice, e, f. V-ce, volutina, měkkýši
břichonožci, mají vejčitou úlitu s patrnými
závitky s ústím štěrbinatým. V. blamatá, vo-
luta vespertilio, ethiopská, cymbium aethio-
picum. Vz Frč. 236., Schd. II. 536.

Vinutina, y, f. = něco vinutého ku př.
cesta, údolí, die Windung Krümmung. Us.
Dch.

Vinutka, y, f., peneroplis planata, ko-
řenonožec. V z Frč. 9. — V., das Gewinde.
Ssk.

Vinutý; vinut, a, o, gewunden, gewickelt.
V. V. šaty (vinutí). Faukn. Rukama v. (bě-
dujíce). Tkad. V. skrýše lišky. Dch. V. pe-
nízek, numularia. Byl. 359.
Viny, pl., f., die Poenalgelder. Vz Vina.
Vinýš, e, m. V-ši, cirrhopoda, živočiši
krve studené s mnohými chapadly rohovi-
ými, svinutelnými. Krok. I. b. 71.