sb157-05 0..8296

700

v ní neztratili; Apoštolé měli se svízely
svými ve víře utužovati; Ale v. ta se měla
spolu účinlivě projevovati; Stálosť a ne-
vrtkavosť u víře; Živou a horlivou vírou
se před jinými vynaznačoval Štěpán a víru
tu skutky v životě dokazoval; V. jeho byla
vněšná a nepronikla až ku podmanění sobě
rozumu jeho, tím méně prostoupila hloub
žádostí a tužeb jeho; Důvěra z víry počá-
tečné vzešlá; Měli zajisté zavitou víru v pro-
středníka, ač ještě rozvita nebyla; Z čehož
viděti, že sami divové nestačí k zarození
víry v srdcích lidských, nýbrž že k tomu
zvláštní milosti boží třeba; Ke stupni víry
člověka hleděl; V. zárodná, vz Zárodný.
Sš. I. 25., 26, 38., 46., 48., 54., 57, 110,
133., J. 41, Gl, 217, 249, 230, II. 238,
Sk. 69, 97, 168, 171., Ms. 35, 42. (Hý. ).
Víru něčí podvrátiti. Us. Dch. V. hory pře-
náší. Na Mor. Tč. V. uzdravuje. Us. Z bab-
ských povídaček nejde člověku víra. Šml.
v Osv. 1880. 141. Víra jest dar boží. Dač.
I. 288. Sv. Pavla na víru obrácení. Us. Šd.
Otčenáš a apoštolské vyznání víry mají lidu
vštípeny býti v jazyku latinském i zem-
ském. Ddk. IV. 281. Bojíte se, snad malé
víry jste? Sš. P. 16. Drží (hřebík, uzel)
jako helvetská víra, jako stará víra, jako
židovská víra. Us. Kfk, Sd. Zachová to,
jako žid víru. Vz Sliboval. Lb. Ale skut-
kem a pravdou musí každý víry a pokání
dokazovati; Odpuštění hříchů by nebyl do-
šel, kdyby sám byl víry pravé neměl; V tom
záleží, aby člověk z víry pravé přikázání
boží ostříhal; Bude k věčnému životu při-
veden a to ne pro svou víru ale skrze víru.
BR. II. 13. a, 39. a, 112. a, 631. a. U víře
své tvrdě stojí. Pass. mus. 365. Božská
podstata lépe věrou dosažena a poznána
býti může, nežli hlubokým a bedlivým zpy-
továním. V. Viera jest základ a kořen všeho
dobrého. Št. Kn. š. 7. V. jest založenie věcí
nadějných a neviděných; Jenž blúdi u vieře
o těch věcech; Vieru měj živú, milováním
omaštěnú; Učenie sě od viery počíná; Pro
hřiechóv rozmnoženie lidé ho (Krista) ne-
vidie živú věrú; I vece jim: Co blázniví
jste malé viery?; Vedlé miery viery člo-
věka bývá milosť božie dána; Hřeší-li tak,
tehdy viery nemá aneb u vieře vrtlá; Viera
bez skutkóv mrtva jest; Kněžie a zákon-
níci majíce velikú péči o platy a o tělestné
potřeby, jsú malé viery; Pane, přimnož
nám viery; Zaslúžil jest sobě, že ho Ježíš
naučil i o svém božství vieře; V. a ústy
vyznanie viery člověka nespasí bez napl-
nění vóle božie; S pravú věrú na naději
čaká jeho v nebi požívati po tomto životě;
V. jest první ctnosť od Boha vlitá, na níž
jako na dně neb krumfeštu má každá ctnosť
založena býti; V. jest o těch věcech, jichž
nyní nevidíš, neb by (bys) viděl, již by
viery z toho neměl; V. jest založení věcí,
o kterýchž naději máme, duovod věcí ne-
viditelných; Kořen vyznání jest víra srdce;
Všelijaké přijímá (Bóh), jenž k němu živú
věrú jdú; V. jest o minulých i o budúcich
věcech; Také naděje jest toliko o dobrých
věcech, ale v. o dobrých i o zlých; Z toho
dóvodu viery a poznánie vezmi, že té viery

živé zlí nemají a cožkoli mají, mrtvú vieru
mají; Od pravé viery odstoupiti. Hus I. 4,
86, 332, 383, II. 10, 48, 49., 50, 230,
296, III. 26, 153, 155, 156, 159, 292,
301. (Tč. ). Víra naději nic nepůjčuje. Pk. —

V. = náboženství, der Glaube, die Religion.
Pravá v. obecná křesťanská; od pravého
vyznání víry odstoupiti, odpadnouti. V. Obrá-
til se na katolickou víru. Sych. V té víře
do smrti setrvám. St. skl. K víře nějaké se
přiznávati. Mus. 1880. 457. Článek víry. Sych.
Kolik děr, tolik věr, kolik mlynářův, tolik
měr. Prov. Kolik mlynářů, tolik měr, kolik
farářů, tolik věr. Vz Mínění. Bl. 296. Víru
vyznávati; k víře nutiti; vyznávatel víry,
vyznání víry. J. tr. K víře a ke křtu nemá
nikdo nucen býti. Rb. Víry otců svých od-
stoupiti, se odříci. Zk. Dal se na jinou víru.
Sych, Jg. Přejíti na jinou víru, lépe: dáti
se, obrátiti se na jinou víru. Jv. Není naší
víry; Oba jsou rozdílné víry. Šd. Víry ru-
šitel. Reš. Přednesli-li co ve článcích svých,
ježto by bylo proti víře a pravdě; Kážete
to, co z víry není. Pal. Dj. III. 3. 80, V. 1.
202. Nepotřeboval on nějakého ve víře do-
plňování; Hluboké vnikání v podstatu víry;
Hlavitý článek křesťanské víry; Ochotné
přijetí víry jejich; Tudy musili apoštolé
především v hlavitých městech ohniska víry
založiti; Tou naukou podvracovali celou
víru křesťanskou; Víru čistu, přesnu a ne-
pokálenu zachovati. Sš. I. 3, 21, 24, 28,
143., II. 9, L. 121. Křesťanské víry veliký
protivník. Pass. 31. Kacieř jest dnes, co
dieš, když zajtra bade držeti obecnú vieru?
Také hlúpým a sprostným vieru tvú zvě-
stujme. Hus II. 232, III. 90. — (Tč. ). V. =
dověrnosť, das Zutrauen, Vertrauen. Tak v.
a láska se tvrdí. Har. Nejsme do nich té
víry, žeby závazkem svým věrně stáli; Zmr-
hali si víru. Sych. Víra v moc; Mějte víru,
že....; pevné víry býti, že... Us. Dch.
Společná v. vaše a moje. Sš. I. 23. Víru a
přízeň ke mně ukázal. Us. Víru někomu
v něčem míti. Alx. Však jmě vieru k voje-
vodě. Rkk. 10. Kristus věrou v srdce přijat
bývá. BR. II. 10. a. Nejsú viery a naděje
veliké k Bohu, aby jim dal hodného vla-
daře duchovnieho; Ukázal, že ta žena jest
věččie viery než to knieže. Hus I. 460, II.
404. Vieru živou k Bohu míti. Chč. 302.
Kde není lásky, tu není víry. Prov. Šd.
Vsěch sto jmieše mocná paže, k Výhoňu
v utrobách statnú vieru. Rkk. 30. — V. =
hodnosť víry, kredit. Svědek víry hodný.
Solf. Tuto poslední vůli pro lepší víru
i váhu vlastní rukou podpisuji. L. K větší
víře toho. Zlob. Kdo mluví bez míry, ne-
dávej mu víry (ten má málo víry); Oby-
čajné málo víry, kde je mnoho řeči. Na
Mor. Tč. V mnohých vecách víra sa k vě-
rení zmenšuje. Na Slov. Tč. Bůh vie, čím
to oni vám zaplatia, nebo je chudoba, neb
i ty koze na víru (na úvěr) vzali. Sl. let.

VI. 341. Kdyby hned měl za víru (kdyby
mu věřili), nevyhrál by. Us. Vk. Naše víra
je nyní velmi nízko vzata (málo vážena).
U Rychnova. Já bych mohla dělat všecko
možné, nemám víry. Us. Vk. Ten jest znal
pod svú dobrú vierú, že jest jich Jakub