sb157-05 0..8296

742

řezaného, žida křtěného, vlka doma cho-
vaného, přítele třikrát mířeného, řídko
z toho bývá co dobrého. Kým. Beran vlku
kalí vodu. Zkazil vlku vodu (pod ním
stoje;. Mus. Co kůň a vlk zkousají, vůbec
říkají, že se potom nerádo hojí. Vlk leže
netyje (málo vyzahálíš). Vz Pracovitosť.
Mus. V. tu nebéře, kde má mladé (tak lotři
někteří mimo bydliště kradou). Prosí zaň
Boha co vlk za kraví ocas. Leze co vlk
(pes) po břiše. Vz Lstivý. Vlka po chodu
(po srsti) poznáš. Vlk po srsti a beran po
rounu poznán bývá, pták po peří a liška,
že dlouhý ocas mívá. Rým. Známť vlka po
rounu a po pazouřích. Ptáka po peří, vlka
po srsti, člověka po řeči poznáš. Č. Sobo-
lem vlka krýti (zlobu krýti lahodností). Viděl
vlka (když kdo chřapí n. ochřapěl). Proto
vlčka bijí, aby se starý vtípil (vz Mládí).
Žid křestěný, vlk skrocený, to je nepřítel
smířený; Každý v. jest šerý; Mol v drahém
rouše, živá ryba na suše, vlci mezi kozami,
žák mezi pannami, kozel v zahradě, Němec
v české radě, muž to každý rozuměti, že ty
věci bez škody nemohou býti. Šp. — V. =
nesytý, obžerný, lakomý člověk, ein gefräs-
siger o. geiziger Mensch. Ros. — V. = po-
krytec, der Heuchler. To je v. v rouše be-
ránčím. Kal. — V., vlky, pl. = kožich vlčí,
der Wolfspelz. Kožich vlky podšitý. Reg.
zd. — V. = šamrha dutá, která spagátem
zatočená po zemi se točí hučíc, zastr. czyha
(Mz. 135. ), der Kreisel. — V. = osní sto-
lice, na níž bednáři douhy a obruče ostru-
hují, die Schnitzbank. D., Kom. = V. u var-
han, der Wolf. — V. u provazníka = kus
dřeva homolovitého, jež na oblině má ně-
kolik žlábků, do nichž niti se vkládají a
s nímž pak k běhounu se postupuje; za ním
se niti stáčejí, před ním, jsouce ještě od
sebe odděleny, se pouze skrucují. S. N. VI.
1016. Vz Mrcmrc. Die Lehre. Aby stočo-
vání stejněji se dělo, dává se mezi šňůry
vlk. Techn. — V. = nástroj k tlučení vlny,
aby vlákna lépe byla rozdělena, der Wolf.
Techn. — V. = hák k vytahování něčeho
ze studny, der Wolf. — V. = kolo mlýnské
na svrchní vodě, na něž voda shůry nepadá,
nýbrž jen do půl n. ještě do menšího dílu
kola, das Sackschaufelrad, Kopfrad. Mlýn
s takovým kolem slove také vlk. — V. =
jáma v dolech, na vody, der Wassersumpf,
-sack. Šp., Pam. kut. Tůně, požerák, topidlo,
žump, žumpa, žumpník. Vys. — V. moř-
ský = ryba, lupus marinus, canis carcharias,
der Seewolf. — V. = lupenný řepík, die
Klette. — V. = neužitečná, planá ratolesť
na stromu, omlaď, vlček, panoha, stolo, der
Schössling, Nebentrieb. V. suchý, vedlé
kterého se kůra zelená a pak zarůstá; ta
zarostlina se také zove suchý v., dürrer
Knorren. Na Ostrav. Tč. — V. u svíce, zlo-
děj = nerovný knot na svíci a vůbec kde
co nějaké věci darmo užírá. Us. V. = kou-
sek knotu, který do loje spadl a svíčku
plaví, der Räuber. — V. = choroba ro-
stlinná, sideratio. — V. řitní n. na zadku
= zapálení od šoustání zadku chozením n.
jezděním na koni, opruzení, der Wolf, in-
tertrigo. Nz. lk., Reš., Kom. Chůzí vlka

dostati. Us. Bkř. Tu má vlka. Bern. — V.
= žravý vřed, rak, der Wolf, ein fressendes
Geschwür, das Krebsgeschwür, ulcus exe-
dens. V., Ras., Ja. — V. = kvas, červ, ne-
moc dobytčí (ocas upadá), der Sterz- Quas-
wurm. — V. břišní = vřed ohnivý, pryskýř
lítý, oheň sv. Antonína, der Gürtel, die
Blatterrose. — V. = krtice u koně od kolen
až do kopyta. Db. — V. = počasná osu-
tina na nose a na lících, lišej žravý. Vlk
červeňovitý = počasná osutina mající tvar
motýla a jevící se pouze ve tváři, lupus
erythemados. Šel. — V. = dvojzub železný
zahnutý, kterým se dřevo zachycuje, když
se má na šindel přiříznouti. Hk. — V. =

vlčí zub, špičák, der Schieferzahn. D. =
V. = spousta železa na půdě peci. — V.,
souhvězdí. Stč. Zmp. 24. — Vz Vlček. —V.,
osob. jm. V. z Konecchlumí, V. z Kvítkova.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 1449. — V. Jos., spis.
Vz Tf. H. 1. 195. O jiných V. vz Tk. (v rej-
střících). — V., a, m., něm. Wlk, samota
u Milevska. PL.

Vlkančice, dle Budějovice, Wlkantschitz,
ves u Sázavy. PL.

Vlkanec, nce, m., jm. místní. Vz Arch.
III. 490.

Vlkanec, nče, m., ves v Habersku v Čásl.
Vz S. N.

Vlkanka, y, f., Wlkanow, ves u Mile-
tína. PL.

Vlkanov, a, m., Wilkenau, ves u Ronš-
perka; Wlkanow, ves u Haber. Tf. 260. —
Z V-va, rodina patricijská. Vz S. N., Sbn.
920.. 928., 938. Cf. Blk. Kfsk. 1449.

Vlkanovský, ého, m., osob. jm. Vz Blk.
Kfsk. 1449.

Vlkava, y, f., ves u Nymburka. Vz S. N.
Vz Blk. Kfsk. 1449. — V., y, m., osob. jm.
Pal. Rdh. I. 127.

Vlkobijce, e, m,, ivsm/. tovu, -. V. Apollo.
Ndr.

Vlkoč, e, m., lupis (languor), zastr. Rozk.

Vlkodav, a, m. = pes hafan, canis fami-
liaris molussus, der Bullen-, Bärenbeisser.
Ssav. Vz S. N.

Vlkodlačka, y, f., satirium, die Faun-
blume, Bocksgeile, der Stendel. Šm.

Vlkodlak (na Slov. vlkolák, vrkolák), a,
m. = chlupatý člověk, Haariger Mensch. Us.
V. z vlk + dlak (tlak), jenž značí chlup,
srsť. Jir. v Mus. 1863. 15. — V. = člověk,
který jistým časem do vlka se proměniti a
po čase opět člověkem býti uměl, der Wer-
wolt, Wärwolf, Wehrwolf. D. V. = osoba,
z níž v noci duch ve způsobe vlčí obchá-
zel. Vz Jir. v Mus. 1863. 11. — V. = bůh
polní, Faunus. MV. — V = strašidlo, larva
pekelná, mrtvý z hrobu vstávající, u Srbů =
upír, der Vampyr. Vz Jg., S. N. — V. = jisté
zvíře, der Vielfrass. — V. = hltoň, žrout,
der Vielfrass, grosser Esser. Jg. — V. =
lakomec, lichevník, der Geizhals, Wucherer.
U Místka. Škd. Na Slov. Plk. V Opavsku
nadávka: Ty v-ku (=nezbedo)! Zkl., Klš.

Vlkohryzený; -en, a, o, vom Wolfe an-
gefressen. V. maso. 1357.

Vlkojed, u, m. = rak vůkol sebe lepta-
jící, vlk, vřed rozjedlý, pajed, červ, das
Krebsgeschwür. Ja.