sb157-05 0..8296

750

Vmysliti se, il, šlení se, sich hinein-
denken. — se kam (do čeho). Hlas. V.
se do něčího stavu. Us. Tč. Neníť snadno
v. se náležitě do příběhův od Kozmy tuto
vypravovaných. Ddk. II. 443. — v co. Hank.

Vmýti, vmývati se, sich einwaschen. Voda
se vmyje do břeha a potom ho vymyje. Na
Ostrav. Tč.

Vmýtiti. — co jak. Dohadem jiní beze
vší potřeby čtení Libyjanů v. usilovali. Sš.
Sk. 72. (Hý. ).

Vn. Z této skupeniny souhlásek vysouvá
se v: kynúti (kynouti) m. kyvnúti. Vz Vy-
souvání souhlásek. Kt.

Vnače, Vnačky, Natschung, ves u Jir-
kova. PL. Vz S. N.

Vnad, u, m. = vnada, návěští, naučení.
Neb ot jeho řeči vnadu často měla utěšenie.
Kat. 416. Vz Vnada.

1. Vnada, y, f. = nástraha, pokrm, kte-
rýž se zvěři, ptákům a rybám nastrahuje,
aby polapeny byly, esca, die Lockspeise,
der Köder, Anbiss, das Geätz, Geäss. V.
V., též zvířatům lesním, die Schleife, Wit-
terung (bei Jägern). D. V. = vnadidlo, ná-
straha, újeď. Pt. Udicí, na niž se vnada
dává, ryby chytá rybář. Kom. V. ptákům.
D. V-du nastražiti. Reš, Sych. V-du zasa-
diti. Šp. V. v železech a pasti; jehla na
vnadu. Šp. Lišku na újeď, na vnadu při-
vésti; lišku na vnadě, na újedi chytiti;
bouda při újedi, při vnadě; přivnaditi, při-
vábiti, navnaditi na újeď, na nástrahu, na
vnadu. Šp. Co v. na udici jsou statky a
rozkoše světa. Hlkš. Chytrosť svou divně
přihrazují jako jámu a osidla na zvěř a
ptáky vnadou. Bls. 109. — V. = choutka,
das Gelüste. Prostřed Sas přijide kněziu
detinná vnada, i je sě se panici v řecě chla-
diti. Dal. 87. (50 28. ). — V. přenes. = pů-
vab, vab, der Lockreiz, Reiz, Anreiz, die
Lockung. Vnady Rozkošného kraje jsou nad
vyobrazení, übertreffen die Darstellung. Lum.
1855. 1094. An je lásky mocná jala vnada.
Sš. Bs. 185. Všecky řeči a vnady k tomuto
cíli strojené míjely se s účinkem. Pal. Dj.
III. 3. 88. Čertovy vnady; v. hříchu; vnady
a rozkoše těla rozehnati. V. Vnadu (dary)
někomu poslati. Haj. Zlému vnadu dává.
Kom. Tanec jest ďáblova v. Boč, Dvůr pro
mne vnady nemá. Č. Vnadu někomu polo-
žiti (nástrahy činiti). Č. Vnady ženy bujné,
svěží. Šb. Stř. I. 488. Jeť hádankou to
místo, proto v něm ta v.; Její lesk i vnada
všech jaly zrak. Kká. Td. 22., 30. — V. =
návěští, poučení, die Nachricht, Belehrung,
zastr. Dá mu vnadu, kadyby ven z lesa
vyjel. Výb. I. 189. Dětem vnadu dáti. Výb.
I. 902. Sv. Prokop dá mu vnadu. Hr. rk.
21. Dámť mu čistou v-du. Dh. 114. Cf. Gb.
v List. filolog. 1882. 114. — Kom., Dal.,
Har. — V. = obyčej, způsob, die Sitte, Ge-
wohnheit, zastr. Po své velebné vnadě za
stůl sěsti. Výb. I. 863., Kat, 1212. Dvůr
po kněžskej vnadě. Výb. I. 1096. 29., Alx.
V. v. 204. (HP. 5. ). Kak byl milostivý za
mladu, doňadž nevzě horší vnadu. Alx. V.
v. 1923. (HP. 46. ). —Dal. — V. = dráha,
cesta, die Bahn. Slunce pošed v svej vnadě.
Výb. 1. 157.

2. Vnada, y, m., osob. jm. Tč.

Vňáda = vnada. Na Slov. Tč.

Vnadec, dce, m., amphithoë, kývoš. Krok.
II. 245.

Vnadění, n., die Köderung.

Vnaděný, geködert.

Vnadící, anreizend. Dch.

Vnadidlo, a, n. = vnada. Mus. XI. 287.
Otakar přiměřenými v-dly snažil se získati
v Německu Jindřicha. Ddk. VI. 181.

Vnadiště, ě, n,, v obec. mluvě chybně:
mladiště = místo, kde vnada zvěři se klade,
die Witterung auf Thiere. Jg.

Vnaditi, 3. pl. -dí, -vnaď, -dě (íc), il,
ěn, ění; vnadívati = na vnadu chytati, ko-
dern, locken, körnen, körren, kirren, ätzen,
ein Aas legen. — co, koho; ryby. Rohn.,
Dbš. Pov. VII. 42. Aby mu každý rok že-
leza vnadil. Slov. let. V. 244. Zas bys novou
oběť vnadil. Kká. Td. 237. — čím. Vnaď
krále vynášením jí, chval ctnosti její a vnady.
Shakesp. Tč. Apoštolé zbožím nevnadili.
Hus I. 429. — koho k čemu: k milosti.
V. Bohatství vnadí k nešlechetnosti. V.,
Kom. — koho kam. Pořád ho k sobě
vnadí (= vábí). Us. Aby Němců do Čech
nevnadil. Háj. S pánem se nevaď, psa proti
srsti nehlaď a frejíře do domu nevnaď; pán
tě upéře, pes tě zžíře a frejíř ženu zlíže.
Rým. — V. v svůj dům. Rad. zv. Dci na
otce vnadieše = vnadila, nástrahy činila.
Výb. I. 95., Dal. 18. — co kudy jak.
Národ římský po rozlehlých svých krajinách
ji (lásku) všemi způsoby podpíral a vnadil.
Puchm. — se = učiti se po vnadě jíti, cvičiti
se, sich üben, lernen. Cf. Vnada. Trn se
z mladu ostře pučí, sám se vnadí štěnec
rúčí. Alx. V. v. 309. (HP. 8. ).

Vnadivec, vce, m., brosimum, rostl. ko-
přivovitá. Rostl. I. 260. b.

Vnadnosť, i, f. = vnada, der Reiz (Eigen-
schaft). V. zpěvu. Sych. V. mladistvé po-
stavy. Hš.

Vnadný = vábný, vábivý, plný vnady,
reizend. V. bohatství, zvuky. Ráj. Tato věc
má cosi vnadného do sebe. Us. Dch. Stret-
něm milú, ju polúbím, stisněm jej ruky
vnadné. Sl. ps. Šf. II. 152. V spanilosti
plyne vnadná celá její postava. Č. V. tělo.
Vrch. V čistou náruč vnadnou zemi jímá.
Kká. Td. 220. — V. (zastr. ) = cvičený, způ-
sobný, obvyklý, známý, geübt, kundig. V. pes,
slídník. St. skl., Alx. V. v. 2314. (HP. 56. ). —
kde: v některém domu. Výb. I. 1094.

Vnadoplný, reizvoll, charmant. V. kráska.
Chmelen.

Vnáhle, plötzlich. Bž. 216., Aqu. Neb
mohlyby nám tak vnáhle ty smyšlené věci
ukázány býti. Arch. IV. 117.

Vnárodnění, n. = vtělení do národu, die
Aufnahme in die Nation. Hý. Obřízkou se
vsynění a v., vdětění do lidu božího dálo.
Sš. L. 26. (Hý. ).

Vnárodniti se u koho, nationalisiren.
Mus.

Vnarov, a, m., Urowitz, ves u Vimberka.
PL.

Vnášeč, e, m., der Einträger (dělník ve
skelních hutěch). Šm.



	750

	Vmysliti se, il, šlení se, sich hinein- denken. — se kam (do čeho). Hlas. V. se do něčího stavu. Us. Tč. Neníť snadno v. se náležitě do příběhův od Kozmy tuto vypravovaných. Ddk. II. 443. — v co. Hank. Vmýti, vmývati se, sich einwaschen. Voda se vmyje do břeha a potom ho vymyje. Na Ostrav. Tč. Vmýtiti. — co jak. Dohadem jiní beze vší potřeby čtení Libyjanů v. usilovali. Sš. Sk. 72. (Hý. ). Vn. Z této skupeniny souhlásek vysouvá se v: kynúti (kynouti) m. kyvnúti. Vz Vy- souvání souhlásek. Kt. Vnače, Vnačky, Natschung, ves u Jir- kova. PL. Vz S. N. Vnad, u, m. = vnada, návěští, naučení. Neb ot jeho řeči vnadu často měla utěšenie. Kat. 416. Vz Vnada. 1. Vnada, y, f. = nástraha, pokrm, kte- rýž se zvěři, ptákům a rybám nastrahuje, aby polapeny byly, esca, die Lockspeise, der Köder, Anbiss, das Geätz, Geäss. V. V., též zvířatům lesním, die Schleife, Wit- terung (bei Jägern). D. V. = vnadidlo, ná- straha, újeď. Pt. Udicí, na niž se vnada dává, ryby chytá rybář. Kom. V. ptákům. D. V-du nastražiti. Reš, Sych. V-du zasa- diti. Šp. V. v železech a pasti; jehla na vnadu. Šp. Lišku na újeď, na vnadu při- vésti; lišku na vnadě, na újedi chytiti; bouda při újedi, při vnadě; přivnaditi, při- vábiti, navnaditi na újeď, na nástrahu, na vnadu. Šp. Co v. na udici jsou statky a rozkoše světa. Hlkš. Chytrosť svou divně přihrazují jako jámu a osidla na zvěř a ptáky vnadou. Bls. 109. — V. = choutka, das Gelüste. Prostřed Sas přijide kněziu detinná vnada, i je sě se panici v řecě chla- diti. Dal. 87. (50 28. ). — V. přenes. = pů- vab, vab, der Lockreiz, Reiz, Anreiz, die Lockung. Vnady Rozkošného kraje jsou nad vyobrazení, übertreffen die Darstellung. Lum. 1855. 1094. An je lásky mocná jala vnada. Sš. Bs. 185. Všecky řeči a vnady k tomuto cíli strojené míjely se s účinkem. Pal. Dj. III. 3. 88. Čertovy vnady; v. hříchu; vnady a rozkoše těla rozehnati. V. Vnadu (dary) někomu poslati. Haj. Zlému vnadu dává. Kom. Tanec jest ďáblova v. Boč, Dvůr pro mne vnady nemá. Č. Vnadu někomu polo- žiti (nástrahy činiti). Č. Vnady ženy bujné, svěží. Šb. Stř. I. 488. Jeť hádankou to místo, proto v něm ta v.; Její lesk i vnada všech jaly zrak. Kká. Td. 22., 30. — V. = návěští, poučení, die Nachricht, Belehrung, zastr. Dá mu vnadu, kadyby ven z lesa vyjel. Výb. I. 189. Dětem vnadu dáti. Výb. I. 902. Sv. Prokop dá mu vnadu. Hr. rk. 21. Dámť mu čistou v-du. Dh. 114. Cf. Gb. v List. filolog. 1882. 114. — Kom., Dal., Har. — V. = obyčej, způsob, die Sitte, Ge- wohnheit, zastr. Po své velebné vnadě za stůl sěsti. Výb. I. 863., Kat, 1212. Dvůr po kněžskej vnadě. Výb. I. 1096. 29., Alx. V. v. 204. (HP. 5. ). Kak byl milostivý za mladu, doňadž nevzě horší vnadu. Alx. V. v. 1923. (HP. 46. ). —Dal. — V. = dráha, cesta, die Bahn. Slunce pošed v svej vnadě. Výb. 1. 157.	2. Vnada, y, m., osob. jm. Tč. Vňáda = vnada. Na Slov. Tč. Vnadec, dce, m., amphithoë, kývoš. Krok. II. 245. Vnadění, n., die Köderung. Vnaděný, geködert. Vnadící, anreizend. Dch. Vnadidlo, a, n. = vnada. Mus. XI. 287. Otakar přiměřenými v-dly snažil se získati v Německu Jindřicha. Ddk. VI. 181. Vnadiště, ě, n,, v obec. mluvě chybně: mladiště = místo, kde vnada zvěři se klade, die Witterung auf Thiere. Jg. Vnaditi, 3. pl. -dí, -vnaď, -dě (íc), il, ěn, ění; vnadívati = na vnadu chytati, ko- dern, locken, körnen, körren, kirren, ätzen, ein Aas legen. — co, koho; ryby. Rohn., Dbš. Pov. VII. 42. Aby mu každý rok že- leza vnadil. Slov. let. V. 244. Zas bys novou oběť vnadil. Kká. Td. 237. — čím. Vnaď krále vynášením jí, chval ctnosti její a vnady. Shakesp. Tč. Apoštolé zbožím nevnadili. Hus I. 429. — koho k čemu: k milosti. V. Bohatství vnadí k nešlechetnosti. V., Kom. — koho kam. Pořád ho k sobě vnadí (= vábí). Us. Aby Němců do Čech nevnadil. Háj. S pánem se nevaď, psa proti srsti nehlaď a frejíře do domu nevnaď; pán tě upéře, pes tě zžíře a frejíř ženu zlíže. Rým. — V. v svůj dům. Rad. zv. Dci na otce vnadieše = vnadila, nástrahy činila. Výb. I. 95., Dal. 18. — co kudy jak. Národ římský po rozlehlých svých krajinách ji (lásku) všemi způsoby podpíral a vnadil. Puchm. — se = učiti se po vnadě jíti, cvičiti se, sich üben, lernen. Cf. Vnada. Trn se z mladu ostře pučí, sám se vnadí štěnec rúčí. Alx. V. v. 309. (HP. 8. ). Vnadivec, vce, m., brosimum, rostl. ko- přivovitá. Rostl. I. 260. b. Vnadnosť, i, f. = vnada, der Reiz (Eigen- schaft). V. zpěvu. Sych. V. mladistvé po- stavy. Hš. Vnadný = vábný, vábivý, plný vnady, reizend. V. bohatství, zvuky. Ráj. Tato věc má cosi vnadného do sebe. Us. Dch. Stret- něm milú, ju polúbím, stisněm jej ruky vnadné. Sl. ps. Šf. II. 152. V spanilosti plyne vnadná celá její postava. Č. V. tělo. Vrch. V čistou náruč vnadnou zemi jímá. Kká. Td. 220. — V. (zastr. ) = cvičený, způ- sobný, obvyklý, známý, geübt, kundig. V. pes, slídník. St. skl., Alx. V. v. 2314. (HP. 56. ). — kde: v některém domu. Výb. I. 1094. Vnadoplný, reizvoll, charmant. V. kráska. Chmelen. Vnáhle, plötzlich. Bž. 216., Aqu. Neb mohlyby nám tak vnáhle ty smyšlené věci ukázány býti. Arch. IV. 117. Vnárodnění, n. = vtělení do národu, die Aufnahme in die Nation. Hý. Obřízkou se vsynění a v., vdětění do lidu božího dálo. Sš. L. 26. (Hý. ). Vnárodniti se u koho, nationalisiren. Mus. Vnarov, a, m., Urowitz, ves u Vimberka. PL. Vnášeč, e, m., der Einträger (dělník ve skelních hutěch). Šm.