sb157-05 0..8296

814

kde: na cestě, v ulici. Us. Což v-la zde
při hranicích vojska spolčenců císařských na
nepřítele zbraňujícího jim východu ze země.
Ddk. II. 86. — kam proč. Zapověděl vrá-
žeti do obydlí pro kořisti. Pal. Dj. IV. 2.
557. — kam jak. Budě lepšej, čím sa hlbšej
do pamati vrazí. Na Slov. Tč. Uhodil so-
chorem tak tuze, až na píď zhloubí jej do
skály vrazil. Tč. exc. V lesklé své zbroji
vrazil Vladislav v čele svých věrných do
středu nepřátel. Ddk. III. 235. Že nás svět
ten klada v povrhel vráží na nás pořád
s horší sápí. Sš. Bs. 184. Matyáš uherský
rychle vrazil se po druhé do země české.
Let. 202. Dobré či zlé noviny, že tak sem
vrážíš prudkým způsobem? Shakesp. Tč.
Samo sobě osten neb ostruhu hloubě vráží.
BR. II. 419. a.

Vráziti se, il, ení = často ze světnice
vycházeti a zase do ní se vraceti. Mor. Také
u N. Kdyně. Rgl. Nevraz se pořád. Proč
se pořád vrázíš (= vrzáš)? U Fryšt. na
Mor. Džl. — čím (po kom). Ta celý den
hubou vrází (křičí). Nevraz po mně pořád
hubou (nevaď, nehádej se pořád se mnou).
Ib. Džl.

Vrazny, Brohsen, ves u Jevička. Cf.
Vražná.

Vrazný, anprallend. Us. Dch. V. vlna,
die Stosswolle. Us. Dch.

Vraž, e, Vraže, e, f., Wraž (od Vraha.
Pal. Rdh. I. 132. ), ves u Benešova; Vraž,
Wraž n. Wrasch, vsi a) u Lodenice, b) u Písku,
c) u Nov. Kdyně; samota u Dobřichovic; V.,
nádraží u Písku; V. nová a stará, vsi u Písku.
PL., Arch. II 450. V., Heinriehshof, dvůr
u Jamnice. Tč. O Vraži v Pís. v Blk. Kfsk.
650.

1. Vráž, e, m. = zsinalosť, modřina, jizva,
šrám, blaue Strieme. Na Mor. a Slov. D.
Neuzřím-li v rukou jeho vráže hřebu. Sš.
J. 298.

2. Vráž, e, f. = věštba, hádání, die Wahr-
sagung, das Loos, die Hexerei. Z. wit.

Vraža, dle Káča. Dal Petr na Matěje
vražu (= volil ho losem za apoštola na
místo apoštola Jidáše. V. Cisiol. z 13. stol.
Vz více v Gl. 368. Cf. Nevražiíi, Vráž, 2.,
Vraže.

Vráža, e, f. = vražení, vsek, vseknutí.
Dávne písmo bolo striami, črtami a vrážkami
vyrývano na kamenných, kovových a dre-
vených, často i voskom natieraných daskách,
jako sú nám ku pr. ešte podnes známe tak
rečené rováše, rúbaše, vrúbaše. Jako prvotné
písanie t. j. dlabanie a vyrývanie strií, čiar
a vrážok bolo zriedkým, tak ešte zriedka-
vejší boli tí, ktorí z nich znali vyčítat smysel
ními naznačený. Lud teda obdivoval ich
i pre vyrývanie i pre vy čítanie smyslu z na-
kopených strií, čiar a vrážok, a následkem
toho pripisoval im i dáku tajnú nadprirod-
zenú silu. Lahko sa dá uveriť, že takí znalci
písma hľadeli i vykoristiť túto mienku spro-
stého ľudu, a to tým viac, že chcejúe omámiť,
použili k obdivuhodným účinkom sebe známe,
sprostému ale neznáme sily prírody. S figli-
arstvom takým najviac zaoberaly sa potom
ženské, tak že mena strig, čarodejnic a
vráždejnic všeobecnejšími sa staly, nežli

strigúňov, čarodejníkov a vrážodejníkov,
Sasínek. Sl. Letopis I. 91.

1. Vražba, y, f. = čáry, kouzla, Zauberei,
ť. Na Slov. Plk. V. hviezdných očí. Sldk. 68.

2. Vražba, y, f. = vražda, der Mord,
zastr., ale na Ostrav. a ve Slez. posud. Té.
Sami vražbu nad sobú spáchámy. Rkk. 53.
Cf. Vražebný, Vražda.

Vražbiti, il, en, ení = vražditi. Na Slov.

1. Vražda, y, f. V. z vrah-da, vz H (před
-da). Ht. V. znamená vlastně nepřátelství
(vz Vrah), die Feindseligkeit; nyní obyč. =
ubití, zabití, die Ermordung, Mordthat, Blut-
schuld, der Mord, Todtschlag. Vz také Vraž-
diti. Jg. V. = zločin, jehož se dopustí, kdo
proti někomu v úmyslu, aby jej usmrtil, tak
činí, že z toho smrť jeho skutečně pojde.
S. N. Toto slovo se ve Slez. a na Ostravsku

Šm.; v. nad otcem, V., nad matkou, nad
bratrem, nad králem, nad sebou spáchaná.
D. Pokus vraždy. Šm. Pán tu na mysli má
veškeru řadu vražed. Sš. J. 152. Vraždy se
staly. BO. Sv. Petr vraždu trojí pokládá a
pomstu těch vražd rovnú nazývá. Hus I.
157. Že někdo jen jednou zabil, neospravedlní
vraždu. Hnš. Krvavá vůle za skutek vraždy
byla vážena. Sych. V-du spáchati, vraždy
se dopustiti, dočiniti. V. Z nenadání, z ne-
dopatření v-dy se dopustiti. D. V-du nad
někým spáchati, V., provésti. Eus., J. tr.
Spáchal stárek v-du oškrdem. Sych. Účastník
n. společník v-dy. D. V. nemůže býti dlouho
skryla. Tč. Vz Vražba 2., Zabití, Rb. 274. —
V., scandalum. Ta cesta jich vrazda jim.
Ž. wit. 48. 14. Cf. Vraže.

2. Vražda, y, m., osob. jm. V. z Kun-
valdu. Vz S. N, Blk. Kfsk. 1454.
Vražda Lhotice, Wražda-Lhotitz, ves

u Dol. Kralovic.

Vraždění, n., das Morden, die Mörderei.
Rk.

Vražditel, e, m., der Morder. Pcht.

1. Vražditi, il, ěn, ění, znamená: vrahem
(=nepřítelem) činiti, verfeinden; význam:
zabíjeti, usmrcovati, morden, jest novější.
Jg. koho čím: nožem. Us. — koho
proč. Ruka ta, kterážto z lásky k tobě
vraždila tvou lásku. Shakesp. R. III. Tč. —
nad kým (tato vazba zdá se lepší býti než
vazba: v. koho). — koho kde kdy. Syn
vraždí za nepřítomnosti otcovy milce jeho
v komnatě macešině. Ddk. III. 279.

2. Vražditi = prositi, doprošovati se úsi-
lovně, betteln, dringend bitten. — oč. Ten
se o to navraždil. Na Hané. Bkř.

Vraždivosť, i, f.. die Mordsucht. Us. Dch.
Horoucí v-stí rozpálený. Us. Dch

Vraždivý, mordsüchtig. V. zrak. Shakesp.
R. III. 12. Tč.
Vraždnictví, n. = vražda. Na Slov. Baiz.
Vraždný = vražedlný, mörderisch. Na
Slov. Zlob. V. dělo, meč. Dch.
Vraždychtivosť, die Mordbegierde,
Mordgier.

Vraždychtivý, mordgierig, -begierig.
V. vojín, S. N. V. 138., šik. Hdk. L. kv.

112.