sb157-05 0..8296

878

V. Chce, aby se stala jeho v. Dějž se vůle
boží (co Bůh chce). Buď v. tvá jako v nebi
tak i na zemi. Hus I. 324. V jednu vůli
sjednocení. Zlob. Vůli něčí plniti. Kat. 2028.
V nich nebeský král kraluje milostí, že vóli
jeho plní; Když přikazují, což není proti
boží voli, aby to zachovali a činili; Skutky
pokúšieme Boha, když bez nůze božie vóle
chceme jisti býti; Vóli boží protiví se, kteří
přikázánie božieho neplnie; Každý, ktož
činí vóli otcě mého, ten mátě má, sestra
má i bratr mój jest; Neb on jest věděl do-
bře, že má utrpěti a že vóle své otec Bóh
neproměnie; Tak svú vuoli vznáší před
vuoli boží zlým skutkem. Hus I. 323., 453.,
354., 384., II. 76., 190., III. 160. (Tč. ). — V.
= úmysl, záměr, zámysl, chuť, die Absicht,
Lust, der Vorsatz, das Vorhaben. Činiti
něco z něčí vůle. J. tr. Vůli k něčemu míti.
Us. Dch. Keby ma počuls, čvo je k mojej
vôli; Čvo mi je po mladej, keď nemám vôli
v nej! Veru si mi k vóli, ale si nie k vóli
tej mojej materi; My sa něhneváme, ale do
spievánia vôličky němáme. Sl. ps. 14., 15.,
123., 385. Ťažko je mně umřit, kaď mia nic
nebolí, šohajička si vzít, keď mej vůle néní;
To je mně, mamulko, to je mně k vůli; Co
je po tej frajirce, keď k ní vůla není. Sš.
P. 354., 405., 782., Brt. P. 59. Prišla mu
vôľa poznovu sa oženiť. Ht. Sl. ml. 240.
Bude-li vaše v., tož přijde za to 1 zl. Slez.
a mor. Šd. Bratia aj mali (měli) aj nemali
vôľu do nich streliť; Pozorúval on to za
istý čas a keď to neprestávalo, napadla ho
veľka vôla prezvedieť sa o tom. Dbš. Pov.
I. 2., III, 88. No či ste rozmyslely sa už?
Odpověď: Ach nuž ako božia vôla!; Spie-
vajme si na vôlu (= do vůle). Dbš. Obyč.
14., 157. (Šd. ). Kdo vôlu má k jakej zlosti,
poznáš ho z příležitosti; Jedna práca k dru-
hej vôlu napravuje. Na Slov. Tč. Nedal si
vůli zlomiti (přemluviti). Němc. Kdo svú
vůli k práci přidá, také práce mnoho vydá;
Práce bez vůle nejde ke konci. Na Mor.
Tč. Dříve než bych o vaší konečné vůli
vyzvěděl. Žer. 346. Vůle má průchod. Bart.
3. 5. Vóle jeho na něm ptáš; Nižádný ne-
móž se vymluviti zde v světě člověk, by
nemohl mieti vôle, jíž by žádal pomoci bied-
nému z biedy; Člověk má svú voli podob-
niti k vóli boží ve všech věcech; V jich
rozumiech a výkladiech jeho vóli poznáme;
Konečně každý hřiech koná se volí a má
hniezdo u voli; Nižádný nebývá zlý bez
vóle. Hus II. 84., 268., 369., III. 36., 112.,
113. (Pč. ). V. Z dobré, z čisté dobré vůle;
ne ze zlé vůle; té vůle a žádosti býti; tu
vůli míti; v. měnitelná; jiné vůle býti. V.
Byla má v. to učiniti. Us. Pakli tvá vůle
v tom nebyla, nic to mně ani tobě ke škodě
nebuď. Háj. Z dobré v. někomu něco uči-
niti. J. tr. Ne jednostejní, než rozliční a
mnozí sú póhonové a tak nesčíslní, jak ne-
sčíslné sú křivdy a škody, kteréž se jedněm
od druhých radů, řečí, skutkem nebo úkla-
dem dějí; nebo by pak k skutku dovedeny
nebyly, dieti si minie volí nebo radú, jako
vražda, zrada a jiné k tomu podobné; A z té
každé křivdy, škody myslí umíněné nebo
skutečně dovedené, kteráž by se stala nebo

státi měla, můž pohoněno býti; neb mnohé
sú nepravosti, na kterýchž se netoliko účinek
skutečně dokonaný a dovedený pomstú práv
popravuje, ale také sám úmysl a sama vóle
přísností se práv mstí a káže. Nešlechet-
nosti, na kterýchž netoliko skutečná zlo-
činnosť, ale také úmyslem uložená a umí-
něná, by pak nebyla k skutku dovedena,
vedlé světských práv tak přísně, jako sku-
tečně páchaná, kázána bývá, poněvadž vóle
a mysl jest, kteráž hřešie... Vš. Však to
při vůli vaší buď. Břez. 205. — V. = vlastní
vůle, dobrá, volná, svobodná, svá vůle, der
Wille, freie Wille, eigener Wille. Z dobré,
vlastní v. (rád, chtě); z čisté dobré vůle;
s plnou, čistou, dobrou volí; podlé mé v.
a libosti; Vůli někomu pustiti (povoliti). V.
Mládenec má vůlu, on si volit může, co mu
srdce káže. Sš. P. 474. Ješče jednu dceru
má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala;
kam sem se dostala? Sš. P. 23. S dobrou
a svobodnou vůlí. Na vůli mu to zanechá-
vám (zustavuji). Us. Celé město po své vůli
spravoval. Smrž. Vše podlé své v. činí. D.
Zůstaviti někomu volbu svobodnou, frase
dle Brs. 3. vyd. 259. nová a nečeská. Míti
svou vůli, na vůli. Dch. Hostinské děvčátka,
malú vůlu máte, to je vaša vůla, co si za-
zpíváte. Sš. P. 555. Aby v tom vůli dal.
Er. P. 286. V tom aby vůli měl (odvolati
se). A ti lidé mladí i také sirotci vkročíce
ve statky sobě náležející budou potom vůli
míti takové půjčky splatiti aneb jich tak
nechati. Kld. Zanechal ho při jeho vůli svo-
bodné. Br. Zanechali jim toho na jich svo-
bodné vůli. Skl. II. 106. Svou vůličku pro-
vésti. Skl. II. 263. Pracovati po vůli. Brt.
Na vůli míti; někomu na vůli nechati. D.
Dáti komu vůli. Reš. Já jim v tom vůle
nedám. Č. Ale tím neruší se svobodná v.
člověkova. Sš. J. 109. Jež (nauka) poměru
svobodné vůle a milosti boží se týká. Sš.
II. 168. A chtěl-liby kdy v městech praž-
ských býti a se osaditi, toho má vůli a
svobodu tu všecku má míti a jí užiti, jako
jest kdy prve měl a jí užíval. List z r. 1532.
Mus. 1880. 497. Když by otec byl chtěl
dáti macoše penieze, měl toho vuoli; Že se
ten trh před nimi stal tak, když jest pro-
dávatel duom ten prodával, že jest ženu
svú k tomu zavolal ptaje se jí, také-li vůle
její jest k tomu prodaji. NB. Tč. 199., 258.
Avšak chtěl-liby který ze sirotkův aneb
vdova dobrovolně u pána svého sloužiti,
ten každý vůli toho míti bude. List z r. 1595.
(Šd. ). Kovářům pak dědičným, kteříž druhdy
zisk měi jsú, ale nyní již že zisk přestal,
i chtěli by k své vůli práva kování vydati,
tohoť nedopúštíme; Jinak zleť by se dálo
v naší obci a obecném dobrém, kdyžby
jedenkaždý díl svůj k svej vůli dělal. CJB.
313., 355. Pán má vuoli statek jemu pro-
pustiti. Žer. L. I. 137. Protož die sv. Ber-
nart, že svá vole jest zatracenie t. j. pro
vóli zlú; A tak jest Ježíš ne své vóle, ale
Boha otcě vóle poslúchal; Hřiech tak jest
k vóli přiměřený, že, není-li volen, tehdy
nenie hřiech; Jestliže vuole k tomu nepřidá
úplně, nenie manželstvie. Hus I. 191., II.
32., III. 113., 201. (Tč. ). Tvůj dům tvá vůle.