Předchozí (1172)  Strana:1173  Další (1174) |
|
|||
1173
|
|||
|
|||
Bůh slovem svým veškerenstvo z ničeho
vyvedl. Sš. Sk. 155., II. 199. (Hý. ). Když kto z dědictvie kúpeného, králem daného, zápisem neb spolkem naň přišlého jest prá- vem kterýmžkoli vyveden. Vš. Jir. 197. A z toho statku že žádným právem vyveden není. Arch. IV. 320. Ten to krásně vyvedl! Us. Dch. Výjevy způsobem umělým vyvo- diti. Mj. 3. A vyvedli mne mocí bez práva z mého dědictví, ježto jsem od svého otce držel spravedlivě; Jest sestra jeho mocí vy- vedena z její věna; Na posudku svú nemoc vyvedl podlé obyčeje zemského; Kteříž hranice přisahúc vyvedú, na tom má dosti býti. Půh. I. 164., II. 202., 572., 576. (Tč. ). Druhé dobré v manželstvie jest plod, aby tak bydléce v bázni božie Bohu ke cti a chvále plod vyvedli. Hus III. 209 — co, se komu. Ten mu vyváděl (nadával)! Us. Sá. Staňte hore, vyvedú vám krávu. Us. na Mor. Šd. Ale mu ja vyvediem, kade sa ja s ním sídem (sejdu). Sl. ps. 228. Však já mu vyvedu, co jenom se s ním sejdu. Mor. Šd. Mamince se housata dobře vyvedla (po- dařila). Us. Ntk. A když bylo v noci, vy- vedli jí zloději koně ven. NB. Tč. 6. Aby mi hranice vyvedl, jakož mi slíbil. Půh. II. 427. Však on si něco vyvede (ublíží si). Na Mor. Vck. — koho (gt), špatně ve vý- znamu: ven vésti, hinausführten. Katilina vy- vedl svých s sebou (m.: své). Brt. — koho, se čeho = zbaviti. Svého zboží byl vy- veden. Výb. I. 159. Toho se chci v. těmi úředníky. Půh. II. 381. Svého zboží jsa vy- veden (zbaven, o ně oloupen). Alx. BM. v. 329. (HP. 89. ). — kdy. Který by mě v ne- děli nevyvedl. Němc. Zlosynný skutek měl na zpáteční cestě z Kladska do Moravy vyveden býti. Ddk. III. 30. Z kterýchžkoli příčin zpanošeli a za krále Jiřího teprv své rody vyvedli. Arch. V. 401. Ta paní vy- vedla na posudku dva mlatce; Pan Boček má své držení té lúky na posudku v. do- brými panošemi. Půh. II. 76., 517. Zdali vyvodíš dennici svým časem? BO. — (kam, odkud) proč. Domaslava svázali a na po- pravu ven vyvedli. Ddk. II. 404. Poněvadž se z toho skrze tu příčinu svrchupsanú v nemuož. NB. Tč. 288. Smlouvou ty lidi z užívání toho pastviska, kteréž slove Volší. pro obecný užitek města Hradiště vyvedli. List hrad. 1581. Tč. Vyvedli mi hynst (hřebce) z jeho maštaly k jeho potřebě. Půh. I. 376 Královú vyvedú před město na popravu Kat. 3014. (3013. ). — co s čím, s kým Nevím, co s tím vyvedou, was sie damit zuwege bringen. Dch. Ten s tím vyvádí, der macht Wesens damit! Dch. Ten s ním nic ne vyvede. Us. Měla strach, že by si s ní něco vyvedla. Sá. v Osv. I. 181. Něco s sebou v Lpř. Sl. I. 44. — kudy. Vody, smrady štolou vyváděti. Vys. Nestaraj sa, môj milý, vyve- diem ťa za humny, poza humny chodníčkom. Mt. S. I. 15. Vyvedem tě ven humny, vy- vedem tě humničkem. Sl. ps. Šf. I. 60. Ne- staraj sa, můj milý, vyvedu ťa ven humny. Sš. P. 338. Ja bych cě vyvedla ba i přez celučký (celičký) les, ale se cě, synku, bo- jím, bo jsi je malučký. Sš. P. 381. — s kým oč. Jsem s jeho otcem rozdělen o meze |
i vyveden. Půh. II. 467. — si. Ten si vy-
vádí (pyšně, nadutě)! Us. Kd. Jen si tak nevyvádějte! Us. A ten malý Honzíček, jak on si vyvádí. Mor. Kol. ván. — se. Ptáci se vyvedli = mladí ptáci z hnízda vyletěli. Us. Brt. Ktož jest shaněn, nevyvede-li se, hanbu trpí. Vl. zř. 440. Vyber vrabce, než se vyvedou. Us. Kšť. Bezecná mrcho, ještos plátno pokradla v Šumicích, vyveď se. NB. Tč. 240. Jsem hotov, z čehožby mi vinu dali, v. se. Arch. III. 7. Kdož jest nařčen a tak se vyvede. Gl. — že. Z toho lze v., že opustil císaře. Ddk. III. 259. Vyvěstiti, il, štěn, ení; vyvěšťovati =
vyjeviti, völlig bekannt machen, andeuten, auserzählen. Jg., Dbš. Sl. pov. 1. 334. Vyvěšadlo, a, n., der Ausrucker. Šp. Vývěšek, šku, m., das Aushängezeichen, Aushängeschild, das Plakat. Vz Vývěsa, Vý- věsek. Us. Tč. Vyvěšený; -en, a, o, ausgehängt. V. okno,
kyvadlo. Us. Šp. Vyvěšovací, Aushänge-. V. svítilna (fran-
couzská, s okrasami zinkovými). Šp. Vyvěšování, n., das wiederholte Aus-
hängen. Lep. Dj. I. 15. V-vání oken jest pracné. Vyvěšovati, vz Vyvěsiti.
Vyvěšťovati, vz Vyvěstiti. Vývět, u, m., vz Výkaz. Vývěta, y, f., der Folgesatz. Slov. Ssk. Vyvětiti, il, těn, ění, vyvětovati = vy- mluviti, vymoci, vyvésti, vyvléci, vysekati, vybaviti, vyprostiti, vysvoboditi, vymaniti, zbaviti, aus-, herausreden, losmachen, be- freien. Us. u Chrud. aj. Kd. U Vys. mýta. Hrt. — koho, se odkud: z soudu a jiných pletek. Ten se z toho vyvětil. Us. Lonského roku drahně sme se dlužiti musili a tím na sebe a živnostky své veliké závady uvedli, že z nich mnozí do smrti se nevyvětíme. 1625. Nách. 171. V. se od vojny. Us. Z po- mluv se v.; Jak bychom se z těch kleští slušně v-li. Ehr. V-til se z tlačenice. Herloš. V. Ráda by se z toho v-la. U Rychn. Msk. To je práce, nemohu se z ní ani v-tiť. Ib. Panáčka tvého těm hloupým divochům z ru- kou chytře v-til. Tyl. Přivedl jej do zjev- ného odporu proti církvi římské, z něhož se více nevyvětil. Ddk. VI. 114. To je člo- věk prohnaný, ten se vyvětí ze všeho i ze šibenice. — co. V. směnku, einen Wechsel durch eine Bank einlösen lassen (tak slova toho užívají záložny a spořitelny, ale Jg. má vyvaditi). Ťalský. — V. = vyvoditi, fol- gern. — co (proti komu) odkud. Vizme, co apoštol vyvětuje proti židům z výroků svojich předešlých; Což tedy, jaký vývodek z toho vyvětíme; Tuto apoštol některá na- pomenuti z předestřených nauk vyvětuje. Sš. I. 48., 72., 86. (Hý. ). — V. = vystačiti, vyživiti se, auskommen. — čím. Tak, tak, že jsme tou kapinkou (mléka od jedné krávy) v-li. Mor. Knrz. Vývětnice = kvitance (poprvé užito od
c. k. okres. úřadu v Chrastavě — Kratzau — v odpovědi na český dopis jednoho pražského úřadu). Mš. Vyvetovati = sázkou vyhráti, wettend
gewinnen. Ros. |
||
|
|||
Předchozí (1172)  Strana:1173  Další (1174) |