sb157-05 0..8296

1211

pevnosti, práva, D., úřadu, V., díků. Ojíř.
V. země, die Landespreisgebung; v se věci,
das Hintangeben einer Sache. Dch. V. se
důstojnosti, die Quittirung. čsk. Úpis na v.
se důstojnosti, der Quittirungsrevers. Čsk.
Po v. (ukončení) soudu neb prve, když by
svou věc toho času k místu přivedl jakým-
koli způsobem, aby v Praze nebýval přes
tři dni. Bart. 319. 8. Ot zahájení až do v.
soudu. Vš. Jir. 158. Vždycky jest sobě po
v. soudu do druhých suchých dní rok ve
dvú nedělí k témuž súdu opraviti musil
k budúcim suchým dnóm najprve příštím.
Ib. 449. Po súdu vzdání chtějí se súditi.
Půh. II. 225. (228). Oznámeno mu, že, nebu-
de-li pan sudí státi před vzdáním soudu,
že ví, co za pořádek (am Schluss des Ge-
richtes). Žer. Poněvadž toliko dva neb tři
dni do v. soudu pozůstávají (zum Schluss
der Gerichtssitzung). Ib. Společným statků
v-ním (Uibertragung der Gütergemeinschaft)
věnní i obvěněná spravedlnosť se přetrhuje
a míjí, neb se jím manželky k rovnému
s dětmi dílu připouštějí. Kol. 45. A protož
kdyžby jim nechtěli vzdáti, tehdá ze všech
škod, kteréž by vzali pro nevzdání (Uiber-
gabe), mohúť před súdcí pohoněni býti.
CJB. 367. O v. soudu vz Žer. Zp. I. 41.,
81., 192., 270., 273., S. N. V. prstenem. Vz
Dal. Jir. 133., Vzdáti.

Vzdaný; -án, a, o, vz Vzdáti. Láska tiše
vzdaná. Kká. K sl. m. 80. — čemu: bolu,
smrti, hingegeben, preisgegeben, geweiht.
Dch. — čím. Dítě opuštěním vzdané, preis-
gegebenes Kind. Dch.

Vzdáti, vzdám, vzdej, je (íc), al, án, ání;
vzdávati = od sebe dáti, dáti podáním, pře-
nesením na druhého, übertragen, übergeben,
überliefern, abliefern; s sebe složiti atd.,
aufgeben, niederlegen. Jg. — abs. Komužby
sě pak to nelíbilo, ale prodaj neb vzdaj.
Arch. III. 294. Doniž súd nebyl vzdán; Již
by posudek vzdán. Půh. I. 391., II. 350.
Vzdada beř se jinam. Hus I 445. — co:
úřad, povinnosť (složiti), J. tr., Pr. měst.,
soud (rozpustiti), biskupství, chválu (chvá-
liti), otázku (udělati), díky, V., ducha
(umříti), Ros., zdraví (přáti). Dal. 51. Pán
vzdal-liby úřad karlštejnský, nemá po
něm... Er. Dokudž páni a vládyky soudu
nevzdali, die Gerichtssitzung nicht aufge-
geben haben. Vl. zř. 19. Kovářům pak dě-
dičným, kteříž druhdy zisk měli jsú, ale
nyní již že zisk přestal i chtěliby k své
vůli práva kování vzdáti, toho nedopúštíme.
CJB. 313. Aby manžel vzdal dům svůj man-
želce své k jmění, abtreten. Kol. 45. Vzdáti
úřad dobrovolně. Zř. zem. A. XXXI. Chtiec
prázdni býti, úřady vzdávali. Št. V. právo,
výsadu, J. tr., pevnosť, Čsk., oběť, úctu,
chválu. Dch. Lékařové nemocného vzdali
(gaben ihn auf). Posp. To fojtstvie Mikuláš
vzdával, tak jako země za právo jmá. NB.
Tč. 289. Vzdali soud zemský a odložili k ji-
nému času. Čr. Sbožie opustili, vzdavše
hrady i domy Bohu slúžili. Výb. I. 19., Dr.
v. 18. Že úřad ten vzdáti chce. Zř. F. I. B.
XXXI. Soukenník dobrý den vzdá. Hr. rk.
331. Vzdej chválu. Háj. Má to v. a seznati,
že k tomu žádného práva nemá; Má Filipp

Bohuši právo činiti, doniž páni súdu ne-
vzdadí. Půh. II. 448., 548. (Tč. ). Přikazujem
všem úředníkóm, aby z obojích měst všecky
úřady vzdali. Arch. I. 211. Páni súd vzdá-
die; Dokudž král a páni súdu nevzdadie.
Vš. Jir. 41., 142., 182. Ktož kolivěk nevzdá
všeho jmění, což má. Pass. z 14. stol. Boje
se službu vzdáváš (= služby se vzdáváš).
Pass. 984. V. dóstojenstvie; A vzdali jemu
dieku a chválu. Hus I. 424., II. 342. Když
kto chce sedliště vzdáti a opustiti. Vz
Vzdajné. Št, N. 89. — koho: manžele (od-
dati). MM. — co, se komu: manství pánu
v. Ms. pr. m. A protož kdyžby jim nechtěli
vzdáti, tehdá ze všech škod, kteréž by vzali
pro nevzdání, mohúť před súdcí pohoněni
býti. CJB. 367. V. někomu knížectví, Háj.,
Bohu díky, Sych., Bohu chválu, Kat. 218.,
Ros., V., někomu česť, Ps. br., statek (po-
stoupiti), Ros., pevnosť, D., vroucí díky.
Ml. V. Bohu oběť. Us. Šd. V. se neřestem.
Us. Hů. Službu někomu v. Dch. V-ti věc
tomu, kdo nejvíce podal. Šp. Lidské vzdal
je moci; Osud vzdá se ( = podá se) mysli
stálé. Kká. Š. 10, 17. Chci se nebes vůli
v. Kká. Td. 327. Ten purkrecht, na kterémž
sedí a kterýž jemu fojtem vaším vzdán jest,
po vzdání držel bez naříkání a opovídání
těchto žalobníků. NB. Tč. 5. Tuto krásnou
chválu vzdává mu mnich. Ddk. III. 191.
Vzdejme česť Bohu samému, Bohu otci ne-
beskému. Sš. P. 74. Císař Karel vzdal správu
císařství bratru svému. Dač. I. 80. Protož
prošiu, by v tom stáli, v čemž byšte se
Bohu vzdali; V. Bohu chválu, oběť. Výb. II.
6., 7., 9., 17., 22. (Pdl. ). Poličky jemu (Je-
žíšovi) vzdávachu. Hr. rk. 239. Vzdajte se
nám a život radšej zachovajte. Hol. 302.
Prahu mu vzdali, zemiu. Dal. Jir. 100., 131.
Že to království spravovati nebude, ale
Bohu otci svému je vzdá. BR. II. 657. a.
Vzdámy-li (sě) mečem našich vrahóv; V.
Bohóm oběť. Rkk. 53., 54. Bohu modlitbu
v. Hus I. 303., Žvt. otc. 51. a., BO. Své
zboží vzdává svým rukojmím: Vzdal p. Vo-
kovi to všecko své právo. Půh. I. 402., II
252. (Tč. ). Učí je otci dieky vzdávati; Vzdá-
vám vám zase faru a p. (= vracím); Aby-
chom dieku jeho milosti vzdali velikú; Aby
padl na svoji koleně k Ježíšovi a jemu
chválu vzdal a ne sobě. Hus I. 319., 435.,
II. 24., 281. (Tč. ). Svůj úřad Římanóm vzdav
slúžil v chudobě Jesu Kristu; Oběť Bohům
v. Pass. mus. 282., 347. Král své královstvo
synovi vzdal. Pas-. 802. — co komu jak:
království poručenstvím. Ddk. III. 248, Troj.
A ústa má veselými rty vzdadie chválu. Št.
V. poctu ručnicí. Čsk. Ráda vzdávám ti
syna v lokty. Kká. K sl. j. 90. Po Bohu
máš rodičům najprv milosť vzdávať. Na Slov.
Tč. Vzdal jest manželce své všechen statek
svůj k dědičnému vladařství. Mus. 1880.
491. Mocí tohoto listu dávám a vzdávám
po své smrti manželce svej milej všecko
sbožie své. Arch. II. 58. P. Krištof vzdal
p. Heřmanovi všecek svůj statek pod šos;
Hrabě z Renneburku vzdal zradou město
Gröningen; Rakušan Turkuom pevnosť vzdal
smlouvou. Dač. 1. 123., 154., 199., 275. Tehdy
tě městě ciesař k dědině jemu da, před

287*