sb157-05 0..8296

T. T.

T článkuje se podobným způsobem jako
d. Při obou totiž zepře se pokrají předního
jazyka tak o přední patro, hořejší čelisť a
zuby, že se průlina z hrdla a skrze ústa
vedoucí úplně zatarasí a proud vzduchu
z plic a hrdla se řinoucího na tom místě
zastaví; proud vzduchu musí pak tuto hráz
násilně prolomiti a tím prolomením povstává
zvuk, jejž slyšíme při článkovaných hlás-
kách dat. Ten pak jest rozdíl mezi dat,
že při onom jest nával proudu vzduchového
mírnější a slabší, při t pak prudší a silnější;
tentýž rozdíl, který se vůbec mezi sounále-
žitými hláskami jasnými a temnými shle-
dává: í jest hláska temná, d jest sounále-
žitá jasná a proto jmenuje se t zubnicí
temnou. Gb. v S N. Na jiném místě: Při
zubném t zavírá se průlina ústní vztýčením
konce a předního okraje jazyka k patru a
otvírá se proudem prudkým (při d proudem
mírným). Cf. Gb. Uv. 17. Při ť zahrazuje se
průchod ústní prostředkem jazyka vztýče-
ným k podnebí a toto zahrazení protrhuje
se při t prudkým, při ď mírným proudem.
Vz Gb. Uv. 16. Cf. Hláska, Gb. Hl. 20. Kromě
toho jest t souhláskou okamžitou, poně-
vadž se okamžitým přerytím proudu člán-
kuje a vzhledem k složitosti jest t souhl.
nesložená či jednoduchá. Vz Gb. III. 21.
Vzhledem ku měkkosti a vlivu měkčícímu
jest t tvrdou, ť měkkou souhláskou. Vz
Souhláska, Gb. Hl. 22. — T povstává spo-
dobněním d před souhláskou temnou a na
konci slov n. př. tchoř m. dchoř (dbch) a
mení se taktéž spodobněním v d: svadba
m. svatba. Gb. v S. N. — T se střídá a
přestrojuje (vz Střídání, Přestrojování): 1.
s d (vz D): tchoř m. dchoř (d-bch); svadba
m. svatba, v Krkonš. kladba m. kletba; dele-
graf m.: telegraf, na morav. Zlínsku, Brt.,
u Roudn.; drkati — trkati, nuditi — nutiti,
labuď(slov. ) — labuť, Gb. Hl. 105.; kto, někto
již ve 14. věku v kdo, někdo se proměnila (vz
o tom v Gb. Hl. 105). — 2. S ď v ob. mluvě
středních a jihozáp. Čech v imperat.: pot,
potte, nechot m. pojď, pojďte, nechoď, Šb.
svaďba (Sš. P. 467. ) — svatba. — 3. S k:
krůta vedle trůta (z Truthahn), Ht, třešně
z cerasus (Dubrovčané podnes: kriješva;
v Příbrs., sr. strsl. črěšbnja. Prk. ), trátora
m. krákora, Jir., v Krkonš. třepelka m. kře-
pelka. Kb., v jižních Čechách tratiknot m.
kratiknot, v Krkon. hejkman m. hejtman,
Kb., v obec. ml.: klustý, klouct m. tlustý,
tlouci, Hš., octnouti se — ocknouti se, svět-
nice — svěknice, kluče (tluče) na dvéře (Sš.

P. 128. ). Vz K. — 4. S 1 ve východ. Čech.,
vz L. — 5. S p: -tipec — pipec, plampač
m. tlampač, tiplati — piplati, topol z lat.
populus, trpati místo krpati (vz Trpaslík);
v obec. mluvě východ. Cech: perpetin m.
terpentin, tekná četyce m. pěkná čepice. Šb.,
Jir. Vz P — 6. S r v obec. mluvě svarba
m. svatba, kartoun — cotton (Gb. Hl. 107. ),
vz R. — 7. S th v cizích slovech: Ateny
m. Athény (ale toto jest lepší). Hš. — 8.
S č: šmytec m. smyčec, řítice a ríčice, vz
Č-9. S c, na Ostravici tesař, otec, přítel
vyslovují: césar, oćeć, priacel, co vše k pol-
ské výrečnosti ukazuje. Hš. Na Moravě:
tíhla, tihlička, cicvar m.: cihla, cihlička,
citvar. Brt. Ucěcha, užívaci (infinit. ), cěličko,
lecal, Šf. Poč. 22., 23.; na Mor.: tacinek.
Sš. P. 453. — 10. S j: vraťte — vrajte (jiho-
české). Gb. Hl. 107. Prk. v Arch. f. slav. Phil.
II. 701. praví, že j jest zde vsuvkou: vrajtte
(cf. majf, vajď m. mať, vaď), po níž k po-
hodlí střední ť se vysulo. — 11. S ť v ob. ml.:
břečťan, šťopka m. břečtan, stopka. Brt.
Mor. slováčtina t změkčuje před příponou:
-ba: klaťba, svaťba; po různu: balamuťa,
žluťá sa; v příponě -krát: pětkrát; ve slo-
vech: pěťák, šesťák; naopak promeňují se
tam měkké hlásky ve tvrdé: tech, tem, ře-
tazek m.: těch, těm, řetízek. Brt. Tych,
tym na Plzeňsku = těch, těm. Prk. — T se
měkčí na prvním stupni měkkosti v ť, na
druhém v c (vz Gl. H1. 105. ). V ť před: i,
i, ě. Před i: Háta — Hátin, v irnper. metu —
meť (m.: meti); před ě ku př. v příslovcích:
hbitý — hbitě; v komparat. před přípoou
-ějsí: tlustý — tlustější; v lokale: plat —
platě; v přechod, platě; kate —slov. katě;
před í: před příponou í: kohout — kohoutí
(péro), knížecí; nom. pl. adjektiv: bohatý
bohatí (mužové; ale v ob. ml. ne: bohatý muži.
Šb. ); kosť (-tb). — Mimo to se přestrojuje (na
2. stupni měkčí) a) v c před měkkými samo
hláskami (vz Tvořeni slov), Ht.; před samo
hláskou jotovanou při tvoření jmen podstat-
ných (v tj změní se j v ś a tedy tj v ts = c,
Gb. Hl. 105. ): svit — svitja — svíce, pratja —
práce, pitja— píce; v 1. os. sg. praes.: mútiti
mutiu — mutju — můcu (strč. m. nyn.
moutím), metiu — metju, mecu — přehl.
meči, meceš, meče atd. (Gb. III. 106. ), šep-
tám — šeptji — šepci, trestám — tresci,
chlemtám — chlemci; při tvoření sloves opě-
tovacích; tratiti — ztráceti, platiti — splá-
ceti, vrátiti — vraceti; ale v západní Mor.
t se nemění: utrátět, kátěť, vyplátět (děl-
níky) m.: utráceti, káceti, vypláceti; před -en