sb157-05 0..8296

Tabuleční, tabellarisch. T. přehled. J. tr.

Tabulík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Tabulka, y, f. = malá tabule zvi. psací
n. početní, školská, dřevěná n. kamenná,
das Täíélchen, Schreib-, Rechen-, Schiefer-
täfelchen. Ros. Ještě se na t-ce učil (do
školy chodil). T. psací. V. Do t-lek něco si
poznamenati. T. vosková, abecední. Kniha
s t-kami (s rytinami). Jg. T. na domích,
ve zdi, v kameně, křidlicová (vz Prm. III.
č. 18. ), pergamenová, papírová, plechová,
Š. a Ž., sčítací; násobiči (násobilka, mno-
žilka), das Einmaleins, odčítací, die Sub-
traktionstafel, Nz., zvodní (k redukování).
J. tr. —T. (táflička) čokolady, skla, perníku.
Š. a Ž. T. kakaová, korková na hmyz (pod
špendlíky). Kh. T-ky lékořicové, žluté ta-
bulky pro prsa, pasta liquiritíae flava, Süss-
holztäfelchen, Brustzeltchen. Nz. Ik.

Tabulkář, e, m. = abecedář, der Abc-
schüler. Bern.

Tabulkářka, y, f., die Abcschülerin.
Bern.

Tabulné, ého, n., das Tafelgeld. D.

Tabulní, -ný, Tafel-. T. pokoj, nářadí.

Tabulnice, e, f. — síň, kde se stoluje,
das Tafelzimmer. Us. u Kvasin.

Tabulník, a, m., ve skelních hutích, der
Tafelstrecker. Sm.

Tabulování, n., deskování, das Tafel-
werk. Nz.

Tabulovati s kým = stolovati, tafeln.
D.

Tabulový = tabulní, Tafel-. T. obraz,
dílo, práce. Šp. T. sklo, svíčky, D., hora,
tisk, barva. Nz. T. řez diamantu. Vz KP.
III. 206.

Tabuna, y, f. = hejno, stádo koní, eine
Pferdeheerde. Mor. Bkř.

Taburet, u, m., z fr. tabouret = sesle
s polštářem bez lenochu. S. N.

1. Tác, u, tácek, cku, tácíček, čku, m.,
na Slov. a pol. táca, původu onentalského,
vz Mz. 341., 345. Ť. = náčiní, na kterém
se něco roznáší, die Tasse, ku př. sklenice.
Tác chladicí (plechový ku chlazení piva),
der Kühlteller. Suk. — Vz Hrátky.

2. Tác, u, m. = desátek (z latin, decem,
něm. der Tätz), der Zehente. — T. = daň
z nápoje, das Tazgeld. O původu vz Mz.
341. T. pivní.

1. Tacel, cle, taclík, u, m. = krajky nebo
okruží u rukávů, die Manchette. Košile
s taclemi. Us. Spáliti si tacle. Dvorsk.

2. Tacel, cla, m., osob. jm.

Táceti se, el, ení = potáceti se, taumeln.
— kde: po moři. Troj.

Tacík, a, tacíček, čka, m. = tatík, ta-
tíček, der Vater, das Väterchen. Matka jeho
jemu laje a tacík mu něda, žech (že sem)
ja dla (pro) něho dzěvucha chudobná;
Z jednej strany věterenko povjévá, z druhej
strany moj tacičko pozjérá; Kedz by moj
tacik prišeu, moje kravičky najšeu, ma (mě)
z hájka ven vy vjedu (vyvedl). Sš. P. 388,
443., 784. (Té. ). Vz Sesekati (konec).

Taciturn-us, a, m. T. Jiří Hájský. 1616.
Vz Jg. H. 1. 639., Jir. H. 1. 285.

Tacit-us, a, m., slavný římský dějepisec,
nar. se okolo r. 50. —-55. po Kr. Vz S. N.

Táckati se, na Slov. = potáceti se, tau
mein. Bern.

Taclový, taclíkový, Manchetten-. T-vá
košile. Vz Tacel.

Tacoun, a, m., osob. jm. Šd.

1. Tác, ve frasi: Tác jíti, na tác jíti
(k někomu) — na tácky = s dětmi na pro-
cházku. Us. V Čásl. Kal. U Rychn. Pouze:
tác jíti, býti us. na Plašte. Prk. Vz Tácky.

2. Táč, e, m. = dlouhý kus látky na cho-
vání dětí, chůvka (mor. ), das Wickeltuch,
Cf. Tačovka. Us. Zkr.

Tačas, a, m., osob. jm. Vz Tk. V. 81.

Táce, ete, n. = ptáče Ej hešo, hešo (huš,
pryč!) ťáčata, už je má hlava načata. Sš.
P. 92.

Táčenec, nce, m. = pták. Slov.

Táčeti, el, en, ení = obraceti, drehen,
wenden. — se kde. Ajax táčeje se mezi
Trojanskými. Troj. T. se po moři. Troj. —
abs. Voda se táčí. Tamtéž.

Tácín, a, m. = Děčín. U Loun. Kšá.

Tačka, y, f., das Wickeltuch. Vz Táč.

1. Táčka, y, pi. tácky, f., také tácka,
pi., n. = kolečko, trakař, kotouč, radvanec,
der Karren, Schubkarren. Strsl. takati —
tačati, schieben. Pk. Vypřah ju z tačky,
záprah ju do brany (Egge). Sš. P. 677. —
Kom., D., Šp., Brt, Kld., Mtl, Dík., Šd.,
Vek. Na táckach kameny atd. voziti. Us.
Hř.

2. Tácky, f., pi., cť. Táč. T. = procházka
s dětmi, návštěva. Jde na tácky. Jest na
táckach. Us. Půjdu k mamince na tácky
(zabalím tam dítě do táče a pochovám je).
Hk., Zkr. Cf. Přástva,

Tačkář, e, m. = kolečkář, der Schub-
karrenschieber.

Tačkářka, y, f., die Schubkarrenschie-
berin. Bern.

Táčkovati = po táckach choditi, spa-
zieren gehen (von Kindern). Us. — T. =
táčkami voziti, auf Karren befördern. —
co: rudu. Hř. — T. = len vázati a potom
staviti, binden und aufstellen. U Vyzovic.
Mtl.

Táčkový. T. střída, die Karrenstrecke,
v horn. Hř.

Táčník, a, m., v horn. = kolečník, der
Schlepper, Karrenlaufer. Hr.

Tačovati se. T-val se, nechte o zdravie
přijíti. ZN. (Jir. exc).

Tačovka, y, f., das Wickeltuch. Vz Táč.
U Rychn. Ntk.

Tadě = tady. Morav, a Slov. Vz Tady,
Tudy.

Tadial = tady. Slov. T. prisieu, t. odi-
šieu. Er. SI. čít. 69.

Tádink, taidink, u, m., z strněm. tage-
dinc, taiding, vz Mz. 413. T. znamenalo 1.
rok, der Termin; 2. co se jedná na roku,
smlouva, der Vergleich; 3. řeč u soudu
k obhájení své věci, die Rede vor Gericht;
4. žvaní, marné mluvení. Jg. T. = 1. jed-
nání, rokování. St. let. Neb pójdeliť tak,
nebudůť se tomu lidé dívati, aniť se dále
dadí na tajdincích držeti. Arch. II. 5. Na
t-cích počali. 1448. Pal. Rdh. I. 187. Der
Teiding, Vergleich. — 2. Nedůvodné řeči,
das Geschwätz. Jel., Ctib.