Předchozí (5)  Strana:6  Další (7) |
|
|||
6
|
|||
|
|||
Tabuleční, tabellarisch. T. přehled. J. tr.
Tabulík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Tabulka, y, f. = malá tabule zvi. psací
n. početní, školská, dřevěná n. kamenná, das Täíélchen, Schreib-, Rechen-, Schiefer- täfelchen. Ros. Ještě se na t-ce učil (do školy chodil). T. psací. V. Do t-lek něco si poznamenati. T. vosková, abecední. Kniha s t-kami (s rytinami). Jg. T. na domích, ve zdi, v kameně, křidlicová (vz Prm. III. č. 18. ), pergamenová, papírová, plechová, Š. a Ž., sčítací; násobiči (násobilka, mno- žilka), das Einmaleins, odčítací, die Sub- traktionstafel, Nz., zvodní (k redukování). J. tr. —T. (táflička) čokolady, skla, perníku. Š. a Ž. T. kakaová, korková na hmyz (pod špendlíky). Kh. T-ky lékořicové, žluté ta- bulky pro prsa, pasta liquiritíae flava, Süss- holztäfelchen, Brustzeltchen. Nz. Ik. Tabulkář, e, m. = abecedář, der Abc-
schüler. Bern. Tabulkářka, y, f., die Abcschülerin.
Bern. Tabulné, ého, n., das Tafelgeld. D.
Tabulní, -ný, Tafel-. T. pokoj, nářadí.
Tabulnice, e, f. — síň, kde se stoluje,
das Tafelzimmer. Us. u Kvasin. Tabulník, a, m., ve skelních hutích, der
Tafelstrecker. Sm. Tabulování, n., deskování, das Tafel-
werk. Nz. Tabulovati s kým = stolovati, tafeln.
D. Tabulový = tabulní, Tafel-. T. obraz,
dílo, práce. Šp. T. sklo, svíčky, D., hora, tisk, barva. Nz. T. řez diamantu. Vz KP. III. 206. Tabuna, y, f. = hejno, stádo koní, eine
Pferdeheerde. Mor. Bkř. Taburet, u, m., z fr. tabouret = sesle
s polštářem bez lenochu. S. N. 1. Tác, u, tácek, cku, tácíček, čku, m.,
na Slov. a pol. táca, původu onentalského, vz Mz. 341., 345. Ť. = náčiní, na kterém se něco roznáší, die Tasse, ku př. sklenice. Tác chladicí (plechový ku chlazení piva), der Kühlteller. Suk. — Vz Hrátky. 2. Tác, u, m. = desátek (z latin, decem,
něm. der Tätz), der Zehente. — T. = daň z nápoje, das Tazgeld. O původu vz Mz. 341. T. pivní. 1. Tacel, cle, taclík, u, m. = krajky nebo
okruží u rukávů, die Manchette. Košile s taclemi. Us. Spáliti si tacle. Dvorsk. 2. Tacel, cla, m., osob. jm.
Táceti se, el, ení = potáceti se, taumeln.
— kde: po moři. Troj. Tacík, a, tacíček, čka, m. = tatík, ta-
tíček, der Vater, das Väterchen. Matka jeho jemu laje a tacík mu něda, žech (že sem) ja dla (pro) něho dzěvucha chudobná; Z jednej strany věterenko povjévá, z druhej strany moj tacičko pozjérá; Kedz by moj tacik prišeu, moje kravičky najšeu, ma (mě) z hájka ven vy vjedu (vyvedl). Sš. P. 388, 443., 784. (Té. ). Vz Sesekati (konec). Taciturn-us, a, m. T. Jiří Hájský. 1616.
Vz Jg. H. 1. 639., Jir. H. 1. 285. Tacit-us, a, m., slavný římský dějepisec,
nar. se okolo r. 50. —-55. po Kr. Vz S. N. |
Táckati se, na Slov. = potáceti se, tau
mein. Bern. Taclový, taclíkový, Manchetten-. T-vá
košile. Vz Tacel. Tacoun, a, m., osob. jm. Šd.
1. Tác, ve frasi: Tác jíti, na tác jíti
(k někomu) — na tácky = s dětmi na pro- cházku. Us. V Čásl. Kal. U Rychn. Pouze: tác jíti, býti us. na Plašte. Prk. Vz Tácky. 2. Táč, e, m. = dlouhý kus látky na cho-
vání dětí, chůvka (mor. ), das Wickeltuch, Cf. Tačovka. Us. Zkr. Tačas, a, m., osob. jm. Vz Tk. V. 81.
Táce, ete, n. = ptáče Ej hešo, hešo (huš,
pryč!) ťáčata, už je má hlava načata. Sš. P. 92. Táčenec, nce, m. = pták. Slov.
Táčeti, el, en, ení = obraceti, drehen,
wenden. — se kde. Ajax táčeje se mezi Trojanskými. Troj. T. se po moři. Troj. — abs. Voda se táčí. Tamtéž. Tácín, a, m. = Děčín. U Loun. Kšá.
Tačka, y, f., das Wickeltuch. Vz Táč.
1. Táčka, y, pi. tácky, f., také tácka,
pi., n. = kolečko, trakař, kotouč, radvanec, der Karren, Schubkarren. Strsl. takati — tačati, schieben. Pk. Vypřah ju z tačky, záprah ju do brany (Egge). Sš. P. 677. — Kom., D., Šp., Brt, Kld., Mtl, Dík., Šd., Vek. Na táckach kameny atd. voziti. Us. Hř. 2. Tácky, f., pi., cť. Táč. T. = procházka
s dětmi, návštěva. Jde na tácky. Jest na táckach. Us. Půjdu k mamince na tácky (zabalím tam dítě do táče a pochovám je). Hk., Zkr. Cf. Přástva, Tačkář, e, m. = kolečkář, der Schub-
karrenschieber. Tačkářka, y, f., die Schubkarrenschie-
berin. Bern. Táčkovati = po táckach choditi, spa-
zieren gehen (von Kindern). Us. — T. = táčkami voziti, auf Karren befördern. — co: rudu. Hř. — T. = len vázati a potom staviti, binden und aufstellen. U Vyzovic. Mtl. Táčkový. T. střída, die Karrenstrecke,
v horn. Hř. Táčník, a, m., v horn. = kolečník, der
Schlepper, Karrenlaufer. Hr. Tačovati se. T-val se, nechte o zdravie
přijíti. ZN. (Jir. exc). Tačovka, y, f., das Wickeltuch. Vz Táč.
U Rychn. Ntk. Tadě = tady. Morav, a Slov. Vz Tady,
Tudy. Tadial = tady. Slov. T. prisieu, t. odi-
šieu. Er. SI. čít. 69. Tádink, taidink, u, m., z strněm. tage-
dinc, taiding, vz Mz. 413. T. znamenalo 1. rok, der Termin; 2. co se jedná na roku, smlouva, der Vergleich; 3. řeč u soudu k obhájení své věci, die Rede vor Gericht; 4. žvaní, marné mluvení. Jg. T. = 1. jed- nání, rokování. St. let. Neb pójdeliť tak, nebudůť se tomu lidé dívati, aniť se dále dadí na tajdincích držeti. Arch. II. 5. Na t-cích počali. 1448. Pal. Rdh. I. 187. Der Teiding, Vergleich. — 2. Nedůvodné řeči, das Geschwätz. Jel., Ctib. |
||
|
|||
Předchozí (5)  Strana:6  Další (7) |