sb157-05 0..8296

aby brzy byli bohati; Opustí pomoc, jíž by
mohl táhnuti ho od zatracenie k spasenie;
Aby (ústa) k životu věčnému vedla a od
smrti véčné táhla; Že je krmie, z hřiechóv
táhnu a v dobrém učí; Ktož jsa dobře živ
bližnieho táhne od hriechu radú, napomíná-
ním atd., ten jest jeho věrný přítel; Od ne-
beských věcí sě k nebeským táhnu; Kohož-
koli bázeň od hriechu táhne, není dokonalý
v lásce, neb dokonalá láska vyhání bázeň;
Milosť božie tielme člověka od zemských
věcí vzhuoni k nebeským, ale milosť tělestná
zase táhne od nebeských věcí k zemským.
Hus I. 200., 219., 222., 232, II. 132., 334.,
III. 47., 64., 145. (Tč. ). Spasitel túto sv.
řečí své verné tiehne od zlého milovanie
zemských věcí a k milování nebeských věcí
je tiehne. Hus II. 345. Protož i pohanští
mudrci táhli lid od neřádu ku šlechetno-
stem. Kšch. 2. Úzká ta krajina náramně
lidná, potravu, žito a věci podobné táhla
ze země palaestinské. Sš. Sk. 146. — Ben.
V. — co, se kudy: šňůru po drnu táhnouti.
Vys. Vůz kolej mi t. Vodu splavem t. Us.
Táhni svou cestou. Us. Vojáci polem táhli.
Sych. Vše tou cestou táhne. Har. Větry tá-
hnou šachtou. Vys. T. šat po zemi. Sp.
Bídně po světě se tahati. Th. Táhne se od
nich ten obyčej po veškeré zemi (rozšiřuje
se). Plk. Vodu skrze alembík t. Vys. — se.
Vojna se táhla (trvala). Hlas. Dny se táhly.
Us. Mléko, zlato se táhne. D. Ložiště se
táhlo blíže vsi. Vys. Tahati se (často ze svět-
nice vycházeti a zase se vraceti). Táhne se
jako rtuť (pomalu, hlavně jako děvče, když
jde nastrojené do kostela, aby je každý viděl).
ľ Žan. b. Dbv. Táhne se jako milostivé léto
(o ženských s vlečkou). Ib. Kde se kdo zlíhne,
tam se i tíhne. Č. M. 226. Táhne se jako smůla,
jako mlezivo. Hý., Pk. — se kde: podél
hranic. Ml. — se čeho kam (nač). K niežto
dědině má lepšie právo nežli on a toho se
táhne na dsky zemské. O. z D. Tohoť se
na Tvú milosť táhnu, že jest mi Tvá milosť
o tom prímerie nic neřekla. Ps. o záští.
Arnošt odepřel, že jest stál na soudu zem-
ském a toho se táhl na pány. Dsky I. 139.
A toho se táhne na raj stra fojtova, kdež
psáno stálo, že...; Toho sč táhne_va od-
volává na rajstra židovská; Toho sě Šojcar
táhne na svedomie; Ze katem nenie a toho
se táhne na obec; Toho se táhne na úřed-
níky naše. NB. Té. 25., 30., 31., 62., 70.,
115., 190., 243. Toho se na dsky táhne;
Táhnu sě toho na dsky, že to ve dskách
mám; Nad to z obé strany táhnu sě toho
n. i dsky; Toho sě táhnem na pohonné knihy
olomúcké; Toho sě táhnu nalandfrid; Táhne
sě toho na markrabino vvznání. Půh. I. 121.,
147., 202., 229., II. 50., 115. (Té. ). Na mar-
krabími milosť se toho tiehnem; Ale tíhnu
se toho na ten list, ješto ode mne má; Toho
se tíhnu na ty listy, ješto i dnes mám;
A toho se tíhna na ty úředníky. Půh. I.
133., 225., 300., II. 254. — kudy. Polem
řady ovocných stromu se táhnou. Brt. Ta-
hají se po světě. Us. Šd. Vzpomínky na
šťastné dni mladosti táhly jeho hlavou. Us.
Táhnou roty polem, táhnou roklemi. Č.
Tudy táže Zábojevým slovem hlubinami le-

sov k modru vrchu. Rkk. 10. T. horami.
Rkk. 18. K tomu životu a tú cestu a pravdu
chtí jíti a jiné t. Hus I. 473. Z dálky do dálky
života proud osudnou cestou tíhne. Kká. —
kdy. Za tmy k městu t. Troj. 60. Po těch vi-
děních táhne milovanie. Hus I. 61. I tažechu
před sluncem (před východem slunce) záhe.
Rkk. 17. Všecky ostatní (bouře) táhnou po
ní (po první). Er. P. 53. Čirou tmou t. (instr.
času). Hlk. A v tom éasi dávném žádný se
na purkrecht netáhl; A táhnu se po smrti
přítele Bvého aa ten jeho statek odemřelý;
Jestliže byste věděli, v kterú chvíli že by
hodina má táhla, abyste penieze z truhlice
vzali a u tebe hospodáře aby byly. NB. Té.
168., 194., 198. Proto se k výroku tomu
táhli svědci v půtce s Pelagiany. Sš. J. 109.

— jak dlouho. I tažechu přes ves deň
i po slunci tamo k pachrbu. Rkk. 17. —
proč. Uslyševše to Pražané a Žižka táhli
Chvalovi na retuňk. Let. 44. Pro vyrov-
nání toho odporu táhnou se k němu^ Sš.
Sk. 76. (Hý. ). Táhli ku Praze na pomoc
Pražanuom proti králi Zikmundovi. Dač. I.
33. Aby z lásky a ze skrovnosti pokorně
najprve táhl k míru nepřietele, móž-li býti.
Hus I. 160. Pro velikú bolesť počala k smrti
táhnuti. BO. — před kým. Že po meči
pacholíci před děvečkami táhnu (prednosť
mají). Tov. 85. — komu nač. Táhne mu na
třetí rok. Us. u Solnice, u Rychn. Ptř. Táhne
mi na 56. rok. Us. Zhůru chaso, zhůru, hody
už nám táhnou. Sš. P. 716. — aby. V té
židovské kapitole jest mnoho nynějších
kněží, jenž táhnu, aby jim radějše dávali
než otcóm, materám, dietkám a chudým
přátelóm. Hus I. 149. Apoštolé vždy táhli
sú lid na to, aby věřili v otce. Hus 1. 51.

— přes koho = nehezky o něm mluviti,
german., über einen herziehen m.: přetře-
pati, přemítati, na zub bráti. — s inft. =
prodlévati. Tehda netáhl se sv. Leonardus
Bohu pomodliti, až králová jest vzkříšena.
Pass. — s adv. Něco vzhůru, dále, Us.,
pořád, D., napřed t. V. Ratolesti palmové
vzhuoru sě táhnu. Hus III. 65. Táhl vojensky
na Zikmunda. Dač. I. 188. Dobrý kůň dva-
krát táhne. V Kunv. Msk. T. se zpět. Dch.
Své slovo zpět t. (ač dle Kom., vz T. co,
přece) lépe: ve slově nestáti, slova svého
nedržeti, svým slovům dosti nečiniti, víru
zrušiti. Ve smyslu sein Wort widerrufen
správno jen: slovo své, slib svůj odvolati.
Brs. 2. vd. 242.

Tahnutelnosť, i, f. = tasnost, die Zieh-,
Dehnbarkeit. Ros.

Tahnutelný = tažný, ziehbar, dehnbar.
Ros.

Táhnutí, n., vz Táhnouti, Tažení.

Táhnutý; -ut, a, o, vz Táhnouti, Tažený.

Tahoměch, u, m., der Schlauche Sm.

Tahoun, a, m. == který táhne, člověk i zvíře,
der Zieher. T. = kůň n. vůl tažný, das Zug-
pferd, der Zugochs. V. — Příp. -uns.. Mkl.
B. 142. — T. — zdlouhavý člověka ein lang-
samer Mensch. Koli. U Místka. Škd. — T.,
u, m. = provázek, jímž se hází člunek. U Ry-
chnova. Msk. — T. = tahlík, die Struppe.
Utrhl se mi t. u boty. Us. na mor. Drahan-
sku. Hý. T. šroubový, der Schraubonzug.