Předchozí (11)  Strana:12  Další (13) |
|
|||
12
|
|||
|
|||
aby brzy byli bohati; Opustí pomoc, jíž by
mohl táhnuti ho od zatracenie k spasenie; Aby (ústa) k životu věčnému vedla a od smrti véčné táhla; Že je krmie, z hřiechóv táhnu a v dobrém učí; Ktož jsa dobře živ bližnieho táhne od hriechu radú, napomíná- ním atd., ten jest jeho věrný přítel; Od ne- beských věcí sě k nebeským táhnu; Kohož- koli bázeň od hriechu táhne, není dokonalý v lásce, neb dokonalá láska vyhání bázeň; Milosť božie tielme člověka od zemských věcí vzhuoni k nebeským, ale milosť tělestná zase táhne od nebeských věcí k zemským. Hus I. 200., 219., 222., 232, II. 132., 334., III. 47., 64., 145. (Tč. ). Spasitel túto sv. řečí své verné tiehne od zlého milovanie zemských věcí a k milování nebeských věcí je tiehne. Hus II. 345. Protož i pohanští mudrci táhli lid od neřádu ku šlechetno- stem. Kšch. 2. Úzká ta krajina náramně lidná, potravu, žito a věci podobné táhla ze země palaestinské. Sš. Sk. 146. — Ben. V. — co, se kudy: šňůru po drnu táhnouti. Vys. Vůz kolej mi t. Vodu splavem t. Us. Táhni svou cestou. Us. Vojáci polem táhli. Sych. Vše tou cestou táhne. Har. Větry tá- hnou šachtou. Vys. T. šat po zemi. Sp. Bídně po světě se tahati. Th. Táhne se od nich ten obyčej po veškeré zemi (rozšiřuje se). Plk. Vodu skrze alembík t. Vys. — se. Vojna se táhla (trvala). Hlas. Dny se táhly. Us. Mléko, zlato se táhne. D. Ložiště se táhlo blíže vsi. Vys. Tahati se (často ze svět- nice vycházeti a zase se vraceti). Táhne se jako rtuť (pomalu, hlavně jako děvče, když jde nastrojené do kostela, aby je každý viděl). ľ Žan. b. Dbv. Táhne se jako milostivé léto (o ženských s vlečkou). Ib. Kde se kdo zlíhne, tam se i tíhne. Č. M. 226. Táhne se jako smůla, jako mlezivo. Hý., Pk. — se kde: podél hranic. Ml. — se čeho kam (nač). K niežto dědině má lepšie právo nežli on a toho se táhne na dsky zemské. O. z D. Tohoť se na Tvú milosť táhnu, že jest mi Tvá milosť o tom prímerie nic neřekla. Ps. o záští. Arnošt odepřel, že jest stál na soudu zem- ském a toho se táhl na pány. Dsky I. 139. A toho se táhne na raj stra fojtova, kdež psáno stálo, že...; Toho sč táhneva od- volává na rajstra židovská; Toho sě Šojcar táhne na svedomie; Ze katem nenie a toho se táhne na obec; Toho se táhne na úřed- níky naše. NB. Té. 25., 30., 31., 62., 70., 115., 190., 243. Toho se na dsky táhne; Táhnu sě toho na dsky, že to ve dskách mám; Nad to z obé strany táhnu sě toho n. i dsky; Toho sě táhnem na pohonné knihy olomúcké; Toho sě táhnu nalandfrid; Táhne sě toho na markrabino vvznání. Půh. I. 121., 147., 202., 229., II. 50., 115. (Té. ). Na mar- krabími milosť se toho tiehnem; Ale tíhnu se toho na ten list, ješto ode mne má; Toho se tíhnu na ty listy, ješto i dnes mám; A toho se tíhna na ty úředníky. Půh. I. 133., 225., 300., II. 254. — kudy. Polem řady ovocných stromu se táhnou. Brt. Ta- hají se po světě. Us. Šd. Vzpomínky na šťastné dni mladosti táhly jeho hlavou. Us. Táhnou roty polem, táhnou roklemi. Č. Tudy táže Zábojevým slovem hlubinami le- |
sov k modru vrchu. Rkk. 10. T. horami.
Rkk. 18. K tomu životu a tú cestu a pravdu chtí jíti a jiné t. Hus I. 473. Z dálky do dálky života proud osudnou cestou tíhne. Kká. — kdy. Za tmy k městu t. Troj. 60. Po těch vi- děních táhne milovanie. Hus I. 61. I tažechu před sluncem (před východem slunce) záhe. Rkk. 17. Všecky ostatní (bouře) táhnou po ní (po první). Er. P. 53. Čirou tmou t. (instr. času). Hlk. A v tom éasi dávném žádný se na purkrecht netáhl; A táhnu se po smrti přítele Bvého aa ten jeho statek odemřelý; Jestliže byste věděli, v kterú chvíli že by hodina má táhla, abyste penieze z truhlice vzali a u tebe hospodáře aby byly. NB. Té. 168., 194., 198. Proto se k výroku tomu táhli svědci v půtce s Pelagiany. Sš. J. 109. — jak dlouho. I tažechu přes ves deň
i po slunci tamo k pachrbu. Rkk. 17. — proč. Uslyševše to Pražané a Žižka táhli Chvalovi na retuňk. Let. 44. Pro vyrov- nání toho odporu táhnou se k němu^ Sš. Sk. 76. (Hý. ). Táhli ku Praze na pomoc Pražanuom proti králi Zikmundovi. Dač. I. 33. Aby z lásky a ze skrovnosti pokorně najprve táhl k míru nepřietele, móž-li býti. Hus I. 160. Pro velikú bolesť počala k smrti táhnuti. BO. — před kým. Že po meči pacholíci před děvečkami táhnu (prednosť mají). Tov. 85. — komu nač. Táhne mu na třetí rok. Us. u Solnice, u Rychn. Ptř. Táhne mi na 56. rok. Us. Zhůru chaso, zhůru, hody už nám táhnou. Sš. P. 716. — aby. V té židovské kapitole jest mnoho nynějších kněží, jenž táhnu, aby jim radějše dávali než otcóm, materám, dietkám a chudým přátelóm. Hus I. 149. Apoštolé vždy táhli sú lid na to, aby věřili v otce. Hus 1. 51. — přes koho = nehezky o něm mluviti,
german., über einen herziehen m.: přetře- pati, přemítati, na zub bráti. — s inft. = prodlévati. Tehda netáhl se sv. Leonardus Bohu pomodliti, až králová jest vzkříšena. Pass. — s adv. Něco vzhůru, dále, Us., pořád, D., napřed t. V. Ratolesti palmové vzhuoru sě táhnu. Hus III. 65. Táhl vojensky na Zikmunda. Dač. I. 188. Dobrý kůň dva- krát táhne. V Kunv. Msk. T. se zpět. Dch. Své slovo zpět t. (ač dle Kom., vz T. co, přece) lépe: ve slově nestáti, slova svého nedržeti, svým slovům dosti nečiniti, víru zrušiti. Ve smyslu sein Wort widerrufen správno jen: slovo své, slib svůj odvolati. Brs. 2. vd. 242. Tahnutelnosť, i, f. = tasnost, die Zieh-,
Dehnbarkeit. Ros. Tahnutelný = tažný, ziehbar, dehnbar.
Ros. Táhnutí, n., vz Táhnouti, Tažení.
Táhnutý; -ut, a, o, vz Táhnouti, Tažený.
Tahoměch, u, m., der Schlauche Sm.
Tahoun, a, m. == který táhne, člověk i zvíře,
der Zieher. T. = kůň n. vůl tažný, das Zug- pferd, der Zugochs. V. — Příp. -uns.. Mkl. B. 142. — T. — zdlouhavý člověka ein lang- samer Mensch. Koli. U Místka. Škd. — T., u, m. = provázek, jímž se hází člunek. U Ry- chnova. Msk. — T. = tahlík, die Struppe. Utrhl se mi t. u boty. Us. na mor. Drahan- sku. Hý. T. šroubový, der Schraubonzug. |
||
|
|||
Předchozí (11)  Strana:12  Další (13) |