Předchozí (20)  Strana:21  Další (22) |
|
|||
21
|
|||
|
|||
Kšá. Klobásku na svůj taléřek dala. Mor.
Šd. Prodrhlo-li děvče t, brzy se vdá. Mus. 1853. 473. Hotujće ty ležky (lžíce), taléře, už tluče nevěsta na dveře; Stojí za voře- chem s drátovaném t-řem; A k tym misám dajte taléře. Sš. P. 464., 732., 799. (Tč. ). Lepší plný t. nežli prázná mísa. Vz Spoko- jený. Lb. Jistší pták na talíři pečený, nežli dva v povětří vznešení. Prov. Jg., S. a Ž. — T. = kovový nástroj hudební, řinkač, činely, Becken. Jeden t. jest připevněn na bubnu a druhým bubeník o něj bije sou- časně tluče do bubnu. Vz KP. Íl. 296, S. N. — T. = lehátko okrouhlé, v němž se- mena pohřížena jsou, orbiculus. Rostl. I. 83. b. — T. Kladnice mívá větší počet cév a sluje buben nebo talíř. Prm. IV. 200. — T-e lámati (kroupy tlouci) říkají děti, když zády k sobě jsouce obráceny za lokty se chytí a se vyzdvihují. Hk — T., osob. jm. T. Mat., spis. Vz Tf. H. 1. 180. Talířový, Teller-. T. střep. T. železa, vz
Železa. Šp. Talířník, a, m., der Beckenschläger. Vz
Talíř. Talisman, u, m., z arab., vz Mz. 342. a
413. T. = kouzelná věc ochranná, kouzelný prostředek. Rk. Vz S. N. Talk, vz Talek.
Talkový, Talg-. T. břidlice = břidličný
kámen z talkové slídy, něco křemene a živce složený. Krč. 263. Tallay, e, m. T. Daniel. Vz Jir. H. 1.
285. Tallit, u, m. = přistření, kterým se židé
čtouce starý zákon a modlíce se okrývají, das viereckige Tuch, womit sich die Juden beim Gebete in der Synagoge Kopf und Hals bedecken; rubáš, das Todtenhemd, Taleth, tallith. Sš. 1. 321. (Hý. ). Talmáček, čka, m., osob. jm.
Talmberk, a, m., ves se sbořeným hra-
dem v Čáslavsku. Vz S. N. Diviš z T-ka a z Miličína. Tk. II. 99., III. 661., V. 261. Vz S. N. Talmový. T-ové (strojené) zlato, kočičí
zlato, Talmigold. Us. Talmud, u, m., hebr., sbírka židovských
podaní a zákonův z 2. —6. století, již jedna strana židů kromě starého zákona přijímá za základ svého náboženství. — Talmu- disté = přívrženci talmudu. Rk. Vz S. N. Talon, u, m., fr. = pata, opatek, die
Ferse, der Absatz. — T. = výběžek zevnější hradby, der Vorsprung an Bastionen. Rk. — T. ve hře v karty — ty karty, které po roz- dání karet zbyly, der Talon, Kartenrest, aus dem gekauft wird. S. N. — T. — při státních papírech poukázka na nový arch kuponův, der Talon. S. N. — T., franc. — žabka u smyčce. Mlt. Taloš, e, m., osob. jm. Mor. Šd.
Taloupiti se, il, ení = zdlouha kráčeti,
langsam gehen. Ros. Talous, a, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 252.
Talov, tálov, u, m. = hnůj z rány tekoucí,
der (dünne) Eiter, die Materie. MV., Jg., V. Černý t. (smrdutý hnis). Jg. Nehoj svrchu rány své, leč t. vyčistíš. Pis. br. Neb ten prach odjímá talov od rány a nežita a plodí |
maso beze všeho úrazu a leptáme a vysu-
šuje talov. Sal. 232. 16. Ažby se z rány t. vytáhl. Db. T. v rohovce, onyx. Nz. lk. Krev, která z těla mrtvého vyjde, již ne- šlové krev, ale talov. Bart. Jako talov smr- dutý naposledy zatrucen bude. Br. (Job. 20. 7. ). Lékař nejprve ten mrzutý t. odjal. BR. II. 39 a. — S. N. a Kom. rozeznávají talov od hnisu. Když se vřed propukne, hnis (hnůj) a talov (soukrvice) z něho teče (tabum et sanies profluit). Kom. J 315. T. jest hnis smrdící a částky, po nichž teče, rozežirající. Presl. Chym. II. 293. — T., der Schleim. Talov, který jest v žaludku a v drobiech. Jád. — Vz S. N. — T. = labes, macula vestimantorum. Lex. vet. Talovatěti, ěl, ěn, eiterig werden. Ob-
jitření po několika dnech talovati a hnis vytíká. Ja. — kde: v prstech. Lk., Mkl. B. 195. Talovatosť, talovitosť, i, f., eiteriges
Wesen. Byl. 289. T. krve, pyaemie. Vz S. N. T. hrudníku, das Empyäm. Nz. lk. Talovatý, -vitý = plný talov u, eiter-
förmig. eiterig, Eiter-. Vz Talov. T-vatá krev. V., nežit, průjem. Ja. Talovce, dle Budějovice. Mátík z T-vec.
Vz Tk. IV. 463. Talovic, e, m., osob. jm.
Talovín, u, m., eranthis, rostl. T-ín zá-
padní, e. hiemalis. Vz Rstp. 16., Slb. 670. Talovina, y, f. = talov, der Eiter. Jg.
Talovínovina, y, f. = hmota ostrá a
leptavá byliny talovínu. Rostl. III. a. 38. Talovitý = talovatý. T. průjem, der Eiter-
fluss, otok, nežit. Us. Šm. Talový, eitrig. Nz. lk. T. neštovice, die
Eiterblatter. Sm. Ťalský, ého, m., osob. jm.
Taluta, y, taluť, i, f., příkop vedle sil-
nice, škarpa. V již. Čech. Mrk., Mý., Vrů. Tam z tamo. T. = do toho místa, na to
místo, dorthin, dahin, hin, hinzu, Hinein, hinwärts. Odejeti tarn. V. Zítra tam půjdu. Běž tam. Ta věc až tam přišla, že... Bern. Prolétni lesy tamo v dubravu. Rkk. A vede tamo ruka tvá přivede mě, Ž. wit. 138. 10. Tam vedě zašli národové. Ž. wit. 121. 4. Bojím se tam jíti. Dch. Povídá: Půjdeš tam a tam. Er. Sl. čít. 2. Až se dostal tam (zemřel). Bdi. Nebývala t., kde měla býti, dostala se tam, kde nemá býti (o padlé vzhledem ku přísloví: Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodna, najdou tě). Bdl. — Něch tam — bud si, ať si, nechť si. Slez. Šd. — Kam — tam, tam — kam, wohin — dorthin. Kam vítr, tam plášť (o nestálých). Prov. A chytňa palicu, kam honí, tam honí. Sš. P. 669. — T. = na onom místě, dort, drüben, daselbst. Stojí, leží tam. T. začnu, kde přestal. Prší tam. Us. Ty tamo jsi. Ž. wit. 138. 8., 49. 23. Tam je všeho dosť. Dch. Co se tam staráš o to? Na tom mi tam nic nezáleží. Na Ostrav. Tč. Tu máš, dítě, klíčky od malé truhličky, vem si tam tu róchu, dej ušit košulku; Něni tamo žad- ného, kdoby tam čaroval, ach žeby (ausser) to dzěvčotko, co sem tam chodzival; A kde se, můj milý, pro bohatství berú, tam ďábel přebývá se svú zlú rodinu. Sš. P. 161., 205., |
||
|
|||
Předchozí (20)  Strana:21  Další (22) |