Předchozí (23)  Strana:24  Další (25) |
|
|||
24
|
|||
|
|||
Tancovod, a, m., ó xo(, fIY°C> der Reigen-
führer. (Takoví kněží) jsú vódcě a jako t. tancě ďáblova proti Kristu. Hus I. 222. Tanculena, y, f. = která ráda tancuje,
eine Tanzlustige. Mor. Šd. Tančibudek, dka, m., samota u Sedlčan.
Tančírna, y, f. = sin taneční, der Tanzsaal.
Tančiti, vz Tancovati.
Tančivý, tanzlustig. Rk.
Tandariáš, e, m. = rytířská historie z času
krále Artuše z angl. do češtiny v rýmech přeložená. S. N., Jir. H. 1. 285. Taudelmarkt, na morav. Zlínsku: staré
krámy. Brt. Tandler, a, m. T. Jos. Jak., spis. český,
1765. —1826. Vz S. N., Jg. H. 1. 639. Tandléř, e, m. = vetešník, der Tandler.
Vz Tk. II. 550. Tanec, nce, taneček, tanček, nečku, m.
Bulh. tanec, slov. tanec, chorv. srb. tanac, rus. tánjec, mrus. tanec, tanok, pol. taniec, tanek, fr. danse, vlas. dansa. T. nemusí býti od střněm. dinsen, nýbrž slovo toto mohlo na půdě domácí vzrůsti; uvážení hodno jest pol. tany, pl. m. od neužívaného tan t. c. taniec; tan jest tvar prostější a původnější, od něhož tanec odvozeno; důležité jest také čes. tana, moveo: ani prstem netanul. Vz Tanouti. Pravý kořen jest ta; skr. ta ire, se movere. Vz více v Mz. 82., 83. Cf. Ta- novati. U Místka taněc. Škd. T. jest umění rhythmického pohybování těla záležejícího v krocích, skocích a rozličného nachylování postavy a prováděného obyč. při zvuku hudby. Národní tance české: strašák, rej- dovák, polka. S. N. Břitva, bavorák, cibu- lička, cvrček, dupák, furiant, hulán, husička, kalamajka, kaplan, klatovák, kocour, kohou- tek, kolo, kolomazná, kominík, koště, ko- zák, kukavice, kuželička, maděra, motovidlo, myška, nůžky, obkročák, otava, oves, ro- kycanská, ruchadlo, sedlák, stolička, straka, strašák, šaryvary, šoupák, švec, vážky, ve- verka, vidlička, vrták, zbojna. V Palečku IX. 28., 36., 44. Koulaná u mor. Slováků. Dch. T. opačitý. Sš. P. 733. T. končířský, der Schwerttanz. Dch. T. vaječný (mezi vejci), der Eiertanz, paví (starý španěl. t. krokem odměřeným, pavone), der Pfauen- tanz. Dch. Vz Osňák. Beseda, dvořanka, mazurka, skotská, sousedská. T. umělé: valčík (vz Škrpaný), kvapík, čtverylka, ko- tilion atd., vz více v S. N. T. vésti; vůdce tance; k tanci pískati. V. T. poslední ve zbran-i, D., polský (polák, krakoviák, ma- zurek), německý, štýrský. Us. Prositi dámy o tanec. Provoditi pannu v tanec. Šla s ním v t. Vzal ji k t-ci. Do t-ce jíti. Bern. Mu- seti do t-ce. Chodcovský t. začali (utekli). Sych. Plinci, planci, pújdem k tanci (Ne- smysl). Č. Včera byla ještě v kole v tanci. Us. Šd. Jak se dá do t-ce, celou noc by tančil. Us. Šd. Vyučováni tanci. Dch. Není mi do tance. Němc. I. 261. Takový t. vedli. U Dobrušky. Vk. Mládenecký t. (hrávají ženichovi, než odejde z domu na oddavky). Slov. Dbš. 16. Keď sa nový t. strhne, pa- mätajte na mňa. Sl. ps. 236. Ej čieže je to švárno dievča, ej do tanca ho neberu. Ib. 232. Přišla smrť a bylo konec tanci (vše |
ztraceno). U Žamb. Dbv. Všecko se k t-ci
mělo. Er. P. 345. K t-ci jíti. Er. P. 14. Chci učiniti t. s vámi. Ib. 310. Taňca by si ne- chala, k milému běžela; Panna k taňcu chodzi; Ja přijdu k musice, stojim vedie kola, můj milý se toči, něboji se Boha, kole mne se otira, jinu do taňca bira; K muzidce ju pojal, do tanečka volal, ona smutně za- plakala pohledaja k horám; Když povedzeš jinu do tanečka v nedzělu; Ona v tanečku chodzi jak ta rybka po lodzi; Panenka jde k tanci jako majholenka, vdaná jak hus podškubaná; Pozná, pozná, pozná, kerej je ženatej, a on když jde k tanci, jak pes cafrnatej; Pozná, pozná, pozná, kerá je už vdaná: ona když jde k tanci, jako hus pod- škubaná; Kotem se nazývá t. proplítavý, probíhavý n. prolézavý; A ten kanec vede tanec a ta ovca běží s kopca; A ten pře- neščasný tanec tři hodiny trval; Já půjdem do tanečka, budem tylem třásti; Napeču jim plaganců, sama půjdu do tancu, dá-li Bůh; Zajíc s liškou tanec vede; Vzal ji vrablec v jeden taněc, stupil ji na pravý palec; Na to zase t. proměňují; Dovolcě mi jenom tři tance s něvěstu; Ty čižmičky ty telací, co sem jich měla v t-ci; Neželím tak obojího, jak tanečka poskočného. Sš. P. 188., 211., 288., 341., 395., 448., 473., 618., 621., 671., 674., 679., 695., 697, 657., 790., 792., 798. (Tč ). K t-ci se strojiti. Dh. Tepruv se tu počal sedlský t. (= spali spolu). BN. Ženy, ježto tancě vodiechu (ducebant choros). BO. Hudci k t-ci hudou písně tanečné, taneční- kům příjemné a libé. Bart. Kněžie jsúce zle živi, ač ústy vyznávají Krista, však t. vedú Antikristóv; A po třech dnech nalezli sú ho v chrámě, ne v krčmě, ani u tance, ani v které hře. Hus I. 369., II. 29. O histo- rickém vývoji tance a jeho kulturním vý- znamě vz: Český tanec národní. Napsal F. Dlouhý. V Praze 1880. u Urbánka. Tam 200 českých tanců vyčteno. O tanci a hudbě vz článek od Kos. v Km. 1882. č. 1. a násl. — T. kočičí = hrách a kroupy. Vz Svarba. U Chocně. Ktk. — Sv. Víta tanec = nemoc, při níž se člověk křečně točí, der Veittanz. — Martův tanec (vz Mars) = bitva. L. Tanečně, tanzend. Ros. T. poskakovati.
Kram. Taneční, -čný, Tanz-. T. síň, V., místo,
D., pískač, Bern., střevíc, dům, škola, Us., umění, hudba, Nz., zábava (v již. Čechách muziky, pl., Kts. ). Us. T. kůr vésti (napřed tancovati). V. T. mistr Hanuš. Vz Tk. II. 379., 382. T. dům v Praze (za staré doby). Vz Tk. II. 222. T. píseň. Vz Tanec. Bart. Povolení k t-mu veselí. J. tr. T. učitel (mistr). Dch. T. svatá píseň. Sš. P. 62. Tanečnice, e, tanečnička, y, f., die Tän-
zerin. Připil své t-ci. S t-cí nebývej. BO. Tanečnický, Tänzer-. T. způsob.
Tanečnictví, n., choreutika, die Choreutik,
die Tanzkunst. Nz., D. Tanečník, a, m. = kdo tancuje, der Tän-
zer. V. Kteří ste bývali moji tanečníci. Sš. P. 456. — T. = taneční mistr, der Tanz- meister. Bern. — T., u, m., bylina = třeslice, briza, das Zittergras, die Wiesenraute. Jg., Slb. 143. |
||
|
|||
Předchozí (23)  Strana:24  Další (25) |