sb157-05 0..8296

Ťapátka, pl., n. = dětské nožičky (žertem),
die Füsse eines Kindes. Us.

Tápavý, schiffbrüchig. D.

Tápavý, täppisch. Ť. chůze (nemotorná).
Dch. Osud slepý a ťápavý. Sš. Sk. 207.

Tapecír, a, m. = čalouník. Us. Zlob..
T., pol. tapicyer, tapicer, něm. Tapezierer,
vlas. tapezziere, fr. tapissier, střlat. tapice-
rius, tapiciarius. Vz Mz. 413.

Tapecírka, y, f. = čalouníkova žena, die
Tapeziererin. Jg.

Tapecírský, lépe: čalounický, Tapezie-
rer-. Jg.

Tapecírství, n. = čalounictví, die Tape-
zierkunst. Jg.

Tápěč, e, m. = potápěč. Rk.

Tapeta, y, f. = čaloun na zeď, pol. ta-
peta, něm. die Tapete, vlas. tappeto, fr.
tapis, lat. tapes, etis, tapete, tapetum, řec.

tántjc, Taurftiov. Mz. 413.

Tapiola, y, f. = škrob, nalézající se ve
vodě ku proplachování kořene manyhotového
potřebované. Presl. Chym. II. 136.

Tapír, a, m. = ssavec mnohokopytný, der
Tapier. T-ři, nasuta, mají kuželovitou hlavu
s krátkým rypákem, vysoký krk s krátkou
hřivou, na předních nohách po čtyřech, na
zadních po třech prstech; oči jsou malé,
boltce prodloužené. Frč. 376. Cf. Schd. II.
423. T. americký, tapirus americanus, in-
dijský, t. indicus, horní. Vz více v S. N.

Tapírovitý, tapiraceus, k tapíru podobný,
tapierähnlich.

Tapisserie (-rý), franc. = práce čalou-
nická, čalounictví, die Teppicharbeit.

Tápka, y, f. = potápka, die Tauchente.
U Chlumce.

Ťapka, y, f. = plovací noha ptačí, der
Schwimmfuss eines Vogels. Plk. — Ť. =
malá zvířecí šlapka, eine kleine Fussspur.
Kočka nadělala samých ťapek. Mor. Šd.
Rgl. — Ťapky = ručky. Ťapky zlaté bacu-
laté polož dolů. Hdk. C. 286. — Ť. = hra
dětská (jeden honí ostatní a dohoní-li a
udeří-li někoho, musí potom ten zase ostatní
honiti). Kld. — Ť. u biče = proplítka, die
Schwippe an der Peitsche. Koll.

Ťapkač, e, m. = kdo ťapka, der Streichler.
Ť. rukama, pleskač, der Klatscher. Slov.

Ťapkati, ťapkávati, na Mor. a na Slov. =
pleskati, popleskávati, mit der flachen Hand
leise schlagen, streicheln. — abs. Kde koho
bolí, tam též i ťapká. (Cf. Kde bolesť, tu
ruka. ) Bern. — Ten člověk již velice ťapká
(= těťhá, zdrobna vyšlapuje, trippelt) Mor.
Hý. — koho. Pořád ho ťapká. Mor. Šd. —
koho kde: po plecech (rukou na plece
tepati). — čím: rukama (pleskati, plesati),
in die Hände klatschen. Bern.

Ťapna, y, ťapnák, a, m. = kolohnát,
der Lümmel. Slov.

Tapša, dle Káča = plech na koláče do
peci. Slov.

Ťapušky. Ťap, ťap ťapušky, půjdeme na
hrušky (říkají dětem ručkami jejich tleska-
jíce). Mor. Šd.

Tara, y, f., z arab., vz Mz. 343. = váha
nádoby n. obálky, v níž jest zboží a jež činí
se zbožím váhu z hruba (brutto); odečte-li
se tara od hrubé váhy, zbude čistá váha

(netto). Der Abzug, Abgang vom Waaren-
gewichte. S. N., Skř. T. srážka na váze,
váha nádoby n. obálky na zboží. Nz.

Taraba, y, m., osob. jm. — T., ein Un-
geschickter. Rk.

Tarabiti se, il, ení; tarabívati se = tra-
kati se, hrncovati se, gerumpelt kommen. —
se odkud kam na čem: ze dveří ven,
na voze, na divadlo (na jeviště) z oble-
kamy. Div. z och. — Jg.

Tarabka, y, f., samota u Nasavrk. PL.

Tarač, e, m., na Slov. == breptač, pleskač,
der Schwätzer, Plauderer. Bern. — T., druh
psa, die Dogge. S. N., Dch.

Taračka, y, f., die Schwätzerin, Plaude-
rerin. Slov. Bern.

Taračí, einer engl. Dogge angehörig. T.
hlava. Světz. Vz Tarač.

Taradín, a, m. = nějaká rostl. Slov. Koll.

Táradlo, a, n. = kdo se tárá, toulá, der
Herumstreicher. Slov. Koll.

Taradye, e, f. = váda, různice, der Zank;
táhanice, das Geschleppe. Byla s tím t. Us.
To byla t. (mela). U Rychn. Msk.

Tarajka, y, taraječka, y, f. = kolésko
na ostruhy, das Spornrädlein. Slov. Bern.
Z maď. Mz. 343.

Tarakán, a, m., rus., pol. tarakan, hmyz
šváb, blatta, die Schabe, slovo cizí z někte-
rého orient, jazyka. Mz. 343. T. obecný
(šváb, blatta orientalis), německý (žlutavý),
lapský, americký, velikánský. Jg. Vz Šváb.
Dle Frč. 143. t. — rus lesní, blatta laponica.

Tarakanovitý = ku tarakánu podobný,
blatteus;. Krok. II. 258.

Taramtaram, hlas trouby. L.

1. Taran, u, m. = beran k zatloukání
kolů. T-nem koly v řece býti. Mor. Škd.,
Dřk. — T. = nástroj (beran) zeď bořicí, der
Mauerbrecher, Sturmbock, pol. taran, rus.
táraní.; sr. střněm. tarant téhož významu
zdá se též cizím býti. Možno, že jest pů-
vodu orientalského; méně pravděpodobno
jest, že by t. přetvořeno bylo z baran, pro-
tože baran v témž významu se všude udr-
želo. Mz. 343.

2. Taran, a, m., hustera, cyprinus Zerta,
die Zärte. D.

Taranda, y, f., na Slov. — klevetnice, die
Plaudertasche. Plk., Dbš. 45.

Tarandák, a, m. = tlampač, pleskač, der
Plauderer. Slov. Plk., Dbš. 44.

Taránek, nka, m., osob. jm.

Tarání, n. = nerozumné pleskání, das
Plaudern. — T. — toulání, das Schlendern,
Herumsehweifen. Jg.

Taranka, y, f., myslivna u Dnespek. PL.

Taraut, a, tarantík, a, m. = pes, kůň
n. cokoli tarantového (strakatého), ein schek-
kiges Pferd usw.; barvy bledě červené, blass-
rother Farbe. L. O nejistém původu vz Mz.
345. — T. = kapr s velikými šupinami,
králík, der Spiegelkarpfen. D. — T., osob.
jm. — T., u, m. = barva z bleda červená,
blassrothe Farbe. - T. — druh vína ná-
červeného, der Schiller, Tharand. V. T. bílý
(dává bílé víno), červený, černý. Us. Der
Schillerwein nach der Stadt Taranto in Ita-
lien o. nach der Farbe des blutrothen En-
zian, der- auch T. heisst? Gl. 340. Vz Víno