Předchozí (27)  Strana:28  Další (29) |
|
|||
28
|
|||
|
|||
Tarauteila, y, f. = národní, rychlý tanec
italský, die Tarantella, Volkstanz in Italien. Tarantik, a, m., der Apfelschimmel. Slov
Tarantina, y, f., was blassroth ist. Ros.
Tarantový, Taran t-. Pršel déšť krvavý
rovně jako dobře červené t-vé víno. V., Kol. 178. Tarantule, e. f. = sliďák jižní, die Ta-
rantel, lycosa tarantula, skokan, veliký chlu- patý pavouk v již. Europě. Frč. 120. Cf. Schd. Il. 542., S. N. Tarara, hlas trouby. L.
Taras, u, tarásek, sku, m. T. — drobný
kámen, der Tarras. L. — T., das Material zum Strassenbau. Nabravše tarasů šli do města. Let., Gl. 340. — T. — každý násyp ze země učiněný, die Terasse, der Erdwall, die Bastei. Z fr. terrasse, se střlat. terrasia, z terra. Mz. 344. Na t. ho uvázali a k němu stříleli. V. — T. = trní, proutí, dříví k za- dělávání mezer jakýchkoliv, die mit Weiden- ruthen durchflochtene Wehr, Ros., ku př. v jezu. Tarásek, malý jez. Ros. — T. u ryb- níka, zed z tvrdého kamene a mechu dělaná; též hráz sama. Jg. T-sy od kamene počal k hrázi klásti, die Terrasse. Břez. 162. — T. = krytba podobná loubí vinnému, která vojíny zdí dobývajících chránila, latin, vinea, das Sturmdach. V. — T. = prkno z předu zo- střené a železem pobité, ein zugespitztes mit Eisen beschlagenes Brett zum Steinbrechen. Gl. 340. Dělali příkopy a tarasy skálu lá- majíce. Háj. — T. s berlou a děrou, eine Vorrichtung in der hussitischen Wagenburg, wahrsch. ein Bollwerk. Mus. 1828. 2. 23. Válečná rohatina, jíž užívali naši staří vá- lečníci jmen. ve válkách husitských zatara- sujíce jí vnější stranu vozů hradeb vo zových. S. N. XI. 225., IX. 872. A při každém vozu aby byla jedna hakovnice se vší přípravú a dvě sekyře, dvě lopatě, dvě kratci, dvě motyce, dva rýče a taras s berlú a jedno kopie s hákem a praporečkem. (Haj. z Hod. ) Výb. II. 17tí. 28. — T. — na sucho (bez malty) z kamení vystavěná zeď k pod- pírání slemena (stropu) ne štolách. Vys. Tarásek, sku, m. = malý taras. — T.,
das Giessbrett im Bräuhause. D. Tarasidlo, a, n. — nástroj, kterým se ta-
rasí, ein Werkzeug zum Terrassiren. — T. — obrana u soudu, průvod, das Allegat, In- strument, die Beilage. Ros. On má pod- statná své pre t-dla. Ros. — Jg. Tarasiti, il, en, ení; tarasovati, tarasí-
vati, tarasovávati — tarasem zadělati, upev- niti, verwehren, befestigen, verrammeln, ter- rassiren. Ros., BO. — co čím: kamenem. Vys. — T. — zastávati, vymlouvati, líčiti, hájiti, wehren, befestigen, vertheidigen. — co čím: důvody vytaženými z písem svatých. Br. Těmi i jinými zámysly konšelé taraso- váli svou zlovolnost. Bart. 20tí. 7. Vz Omlou- vati se. Tarasuice, e, f. — dělo k bourání tarasů.
V. Ein Belagerungsgeschütz zum Zerstören der Bollwerke. Slil t-ci dlouhou půl sedma lokte ze 30 centnéřů, die Terass-, Wall- büchse. Vz Švihovka. Gl. 341. Cf. S. N. T. dle Vocela hrubé dělo skládající se z ně- kolika vedle sebe ležících trub čili hlavní |
a užívalo prý se jí k ochraně tvrzí a jich
tarasů (zdí), odkud své jméno vzala. Dle Jg. byla t. dělo na boření tarasů, valů, die Terrasbüchse.. Myslím, že obležení užívali t-snic proti nepříteli k obhájení tarasů svých a oblehající zase na boření tarasů nepřá- telské tvrzi. Že by však t. z několika píšťal se byla skládala, pochybuji. T-ce lity byly z mosazi a z mědi. Hrš. v Km. II. n. b. 121. Cf. Pal. IV. 2. 444. — T., die Schnellbank. Rohu. 220. Tarasník, u, m. = nástroj k zataraso-
vání se, tarasnice. Mají mnohé t-ky a tuhé pověry, lidi znamenité a ve světě mocné. Bech. Tarasný, verrammelnd. Rk.
Tarasování, n., vz Tarasiti. T. kamenné.
Stát. př. kn. 1877. 99. Tarasovitý, terrassenförmig. Sp.
Tárati, tárávati = nerozumně mluviti,
pleskati, žváti, tlampati, phantasiren, schwat- zen, plappen, plaudern; beze cíle obcházeti, ohne Ziel herumgehen; se = toulati se, beze cíle choditi, se cárati, nn Mor. a na Slov. Kd. Co táráš? — kam: do světa. Koll. Zp. II. 296. — co jak. Ó kéž pravda, co tak marně tárá lichověštec chválou la- cinou. Sš. Bs. 166. — kudy jak proč. Eliáši, jenž jsi na přemnoze pro pomstivosť zlého krále táral o bloudivé světem tím se noze. Sš. Bs. 195. — se někam pro něco. Baiz. — s kým. Jeden s druhým se tárá. Hdk. C. 340. Ťarati = potřebu svou konati, seine Noth-
durft thun. U Příboja. Škd. — Ť. — prděti, farzen. U Místka. Škd. Tarba, y, f. == ženská 1. špatná a 2.
zdlouhavá. Slov. Dbš. 45. Tarbač, e, m. — tarbák.
Tarbačka, y, f. — tarba.
Ťarbák, ťarpák, a, m., na Slov. =
člověk 1. špatný, 2. zdlouhavý. Koll., Plk. Ť. ťarbavý. Dbš. 44. Ťarbati, tarbávati, na Slov. — zdlouha
jíti, váhati, zaudern, trödeln. — se = ťar- bati. — se v čem (váhavě něco konati). Bern., Šm. Ťarbavosť, ťarpavosť, i, f. — váhavosť,
zdlouhavost, die Zauderhaťtigkeit. Ťarbavý, ťarpavý = zdlouhavý, zau-
dernd, zauderhaft, ungeschickt. Slov. Bern., Plk. Tarbík, a, m., ssavec, dipus, das Schnell-
thier. T-ci, macropoda, jsou polozajíci ma- jící zadní nohy velmi dlouhé, přední skoro zakrnělé; ocas je dlouhý chvostnatý. Frč. 386. T. aegyptský, dipus aegyptius, labra- dorský, jaculus labradorius. Frč. 387. Cf. Schd. II. 416. T. střela, dlouhoocasý, řípka, čtveroprstý, frček, indijský, ostrohubý, py- ramidní, tamaryskový, dlouhonohý, kanad- ský. Ssav. 266. Tarč, e, m., zastr. = štít, der Schild. V.
Tarča, f., dle Káča = nízká čepice s okrou-
hlým vrchem. — T., m., dle Báča = plaček, kvičák. U Olom. Sd. Tarčaj, e, m., osob. jm. Pal. V. 2. 53.
Tarčavý, weinerlich. T. dítě, chlapec.
U Olom. Sd. |
||
|
|||
Předchozí (27)  Strana:28  Další (29) |