sb157-05 0..8296

Tarauteila, y, f. = národní, rychlý tanec
italský, die Tarantella, Volkstanz in Italien.

Tarantik, a, m., der Apfelschimmel. Slov

Tarantina, y, f., was blassroth ist. Ros.

Tarantový, Taran t-. Pršel déšť krvavý
rovně jako dobře červené t-vé víno. V., Kol.
178.

Tarantule, e. f. = sliďák jižní, die Ta-
rantel, lycosa tarantula, skokan, veliký chlu-
patý pavouk v již. Europě. Frč. 120. Cf.
Schd. Il. 542., S. N.

Tarara, hlas trouby. L.

Taras, u, tarásek, sku, m. T. — drobný
kámen, der Tarras. L. — T., das Material
zum Strassenbau. Nabravše tarasů šli do
města. Let., Gl. 340. — T. — každý násyp
ze země učiněný, die Terasse, der Erdwall,
die Bastei. Z fr. terrasse, se střlat. terrasia,
z terra. Mz. 344. Na t. ho uvázali a k němu
stříleli. V. — T. = trní, proutí, dříví k za-
dělávání mezer jakýchkoliv, die mit Weiden-
ruthen durchflochtene Wehr, Ros., ku př.
v jezu. Tarásek, malý jez. Ros. — T. u ryb-
níka, zed z tvrdého kamene a mechu dělaná;
též hráz sama. Jg. T-sy od kamene počal
k hrázi klásti, die Terrasse. Břez. 162. — T. =
krytba podobná loubí vinnému, která vojíny
zdí dobývajících chránila, latin, vinea, das
Sturmdach. V. — T. = prkno z předu zo-
střené a železem pobité, ein zugespitztes mit
Eisen beschlagenes Brett zum Steinbrechen.
Gl. 340. Dělali příkopy a tarasy skálu lá-
majíce. Háj. — T. s berlou a děrou, eine
Vorrichtung in der hussitischen Wagenburg,
wahrsch. ein Bollwerk. Mus. 1828. 2. 23.
Válečná rohatina, jíž užívali naši staří vá-
lečníci jmen. ve válkách husitských zatara-
sujíce jí vnější stranu vozů hradeb vo
zových. S. N. XI. 225., IX. 872. A při
každém vozu aby byla jedna hakovnice se
vší přípravú a dvě sekyře, dvě lopatě, dvě
kratci, dvě motyce, dva rýče a taras s berlú
a jedno kopie s hákem a praporečkem. (Haj.
z Hod. ) Výb. II. 17tí. 28. — T. — na sucho
(bez malty) z kamení vystavěná zeď k pod-
pírání slemena (stropu) ne štolách. Vys.

Tarásek, sku, m. = malý taras. — T.,
das Giessbrett im Bräuhause. D.

Tarasidlo, a, n. — nástroj, kterým se ta-
rasí, ein Werkzeug zum Terrassiren. — T. —
obrana u soudu, průvod, das Allegat, In-
strument, die Beilage. Ros. On má pod-
statná své pre t-dla. Ros. — Jg.

Tarasiti, il, en, ení; tarasovati, tarasí-
vati, tarasovávati — tarasem zadělati, upev-
niti, verwehren, befestigen, verrammeln, ter-
rassiren. Ros., BO. — co čím: kamenem.
Vys. — T. — zastávati, vymlouvati, líčiti,
hájiti, wehren, befestigen, vertheidigen. —
co čím: důvody vytaženými z písem svatých.
Br. Těmi i jinými zámysly konšelé taraso-
váli svou zlovolnost. Bart. 20tí. 7. Vz Omlou-
vati se.

Tarasuice, e, f. — dělo k bourání tarasů.
V. Ein Belagerungsgeschütz zum Zerstören
der Bollwerke. Slil t-ci dlouhou půl sedma
lokte ze 30 centnéřů, die Terass-, Wall-
büchse. Vz Švihovka. Gl. 341. Cf. S. N.
T. dle Vocela hrubé dělo skládající se z ně-
kolika vedle sebe ležících trub čili hlavní

a užívalo prý se jí k ochraně tvrzí a jich
tarasů (zdí), odkud své jméno vzala. Dle
Jg. byla t. dělo na boření tarasů, valů, die
Terrasbüchse.. Myslím, že obležení užívali
t-snic proti nepříteli k obhájení tarasů svých
a oblehající zase na boření tarasů nepřá-
telské tvrzi. Že by však t. z několika píšťal
se byla skládala, pochybuji. T-ce lity byly
z mosazi a z mědi. Hrš. v Km. II. n. b. 121.
Cf. Pal. IV. 2. 444. — T., die Schnellbank.
Rohu. 220.

Tarasník, u, m. = nástroj k zataraso-
vání se, tarasnice. Mají mnohé t-ky a tuhé
pověry, lidi znamenité a ve světě mocné.
Bech.

Tarasný, verrammelnd. Rk.

Tarasování, n., vz Tarasiti. T. kamenné.
Stát. př. kn. 1877. 99.

Tarasovitý, terrassenförmig. Sp.

Tárati, tárávati = nerozumně mluviti,
pleskati, žváti, tlampati, phantasiren, schwat-
zen, plappen, plaudern; beze cíle obcházeti,
ohne Ziel herumgehen; se = toulati se,
beze cíle choditi, se cárati, nn Mor. a na
Slov. Kd. Co táráš? — kam: do světa.
Koll. Zp. II. 296. — co jak. Ó kéž pravda,
co tak marně tárá lichověštec chválou la-
cinou. Sš. Bs. 166. — kudy jak proč.
Eliáši, jenž jsi na přemnoze pro pomstivosť
zlého krále táral o bloudivé světem tím se
noze. Sš. Bs. 195. — se někam pro něco.
Baiz. — s kým. Jeden s druhým se tárá.
Hdk. C. 340.

Ťarati = potřebu svou konati, seine Noth-
durft thun. U Příboja. Škd. — Ť. — prděti,
farzen. U Místka. Škd.

Tarba, y, f. == ženská 1. špatná a 2.
zdlouhavá. Slov. Dbš. 45.

Tarbač, e, m. — tarbák.

Tarbačka, y, f. — tarba.

Ťarbák, ťarpák, a, m., na Slov. =
člověk 1. špatný, 2. zdlouhavý. Koll., Plk.
Ť. ťarbavý. Dbš. 44.

Ťarbati, tarbávati, na Slov. — zdlouha
jíti, váhati, zaudern, trödeln. — se = ťar-
bati. — se v čem (váhavě něco konati).
Bern., Šm.

Ťarbavosť, ťarpavosť, i, f. — váhavosť,
zdlouhavost, die Zauderhaťtigkeit.

Ťarbavý, ťarpavý = zdlouhavý, zau-
dernd, zauderhaft, ungeschickt. Slov. Bern.,
Plk.

Tarbík, a, m., ssavec, dipus, das Schnell-
thier. T-ci, macropoda, jsou polozajíci ma-
jící zadní nohy velmi dlouhé, přední skoro
zakrnělé; ocas je dlouhý chvostnatý. Frč.
386. T. aegyptský, dipus aegyptius, labra-
dorský, jaculus labradorius. Frč. 387. Cf.
Schd. II. 416. T. střela, dlouhoocasý, řípka,
čtveroprstý, frček, indijský, ostrohubý, py-
ramidní, tamaryskový, dlouhonohý, kanad-
ský. Ssav. 266.

Tarč, e, m., zastr. = štít, der Schild. V.

Tarča, f., dle Káča = nízká čepice s okrou-
hlým vrchem. — T., m., dle Báča = plaček,
kvičák. U Olom. Sd.

Tarčaj, e, m., osob. jm. Pal. V. 2. 53.

Tarčavý, weinerlich. T. dítě, chlapec.
U Olom. Sd.