sb157-05 0..8296

2. tchán. Brt. Tatíček = otec na Moravě
v dědinách, v městech tatínek; otec užívají
jen. mluvi-li se o osobě třetí nepřítomné.
Brt. U Uher. Hradiště tatíček = otec přiro-
zený, tatínek = tchán; mamička = matka
přirozená, maminka = tchyně. Hý. Na
Třeboňsku oslovují jménem tatínek šafáře
knížecích dvorů. Strsl. tata, pater, stind.
tata, lit. teta, pr. thetis. lat. táta. Mkl. L.
107. Cf. Šercl Z ob. jaz. I. 234., 235. Der
Tatta, Vater. T. = otec nyní jen ve mluvě
obecné a dětské. Táta, tatík. V. Pantáta.
Pane táto. Us. Ach táto, tatuško! Hdk. C.
173., 90. Na zelném trhu: Dejte mi počinek,
tatíku! Dch. Tatíčku kudrnatý (zvolání;
cf.: maminko skákavá)! U Žamberka. Dbv.
Chlebíček náš tatíček, kaše matka naše.
Pk. Tatík tomu nechtěl věřiť, šel se na faru
poradit; Tvojím drobným dítkám tatík se
dostane; Mamy doma něni. a taty němamy;
Abych se moh dostać do tatíčka svého
(= k němu); Měls juž času dosci do t-čka
jísti (= jíti); Sv. Jachym, křestný táta, sv.
Anna, křestná máma; Ty měsíčku krasny,
kaj (kde) je naš tatíček vzácny?; To máš
taťku starý, už můžeš na máry; Mamička
poznaly, tatíček nemohli. To jsem já t-čku,
co mia v noci vezli (= odvezli); Tatíčku
můj milý, co vy to četete (= čtete), že nad
tím pláčete?; Ty neščasný taťku! Což sem
tě prosila, dy sem umírala; Děte, tato, ta-
tuličku, za ten nový dvůr, jesli z tej vojny
jede ten kochanek můj?; Dyby můj taéíéek
žili, kravy by mi uchovali; Požalovala bych
svému bratříčkovi, přede to tak nebude
jako tatíčkovi; Ach neuhlídám bo mi možne
neni, bo su můj tatíček, su hlyboko v zemi;
Můj tatíček v hrobě leží, v třetím hrobě
zadních dveří; Tu (kozu) náš taťko kúpil
v Trenčíně; Ještě kůža na teleti, pije tata,
pijou děti, pije tata, pije mama: šak se
nám juž běhá kráva. Sš. P. 90., 10., 11.,
12., 29., 78., 119., 123., 125., 161., 410., 468.,
489., 490., 492., 621., 647. Už mi dali, můj
tatenko, černé šaty šíti. SI. ps. 137. Když
náš tatík nebožčík v nemoci ležel, chtěl
jeti k jednomu knězi do Kelče na lékařstvie.
NB. Tč. 199. Vece syn: Tatíku mój! BO.
A syn koře se otci die: Tatíku nebo: Otče
milý!; A ti mají tatíka Jeroboam krále,
o němž die písmo. Hus I. 315., 446. Po ta-
tíkovi se vrhl. Sych. Však jsi ty syn boží,
proč tvůj tatík tebe nemstí ? Modi. rkp.
Pros svého pána a rci jemu: Ó mój milý
tatíku, pane Jesu Kriste. Ib. Kdo nepo-
slouchá tátu, prokáže poslušnosť katu. Pk.
Kam rád chodí táta, tam i synek chvátá. Č.,
Hrš. Utopil se mu táta v podmáslí (v louči);
Cesta mimo vrata: kdo ví, kdo je táta (vz
Nemanželský). Č. Volá-li dítě dříve máma,
přivolá prý sestřičku, volá-li táto, tedy
bratříčka. — Pan tatík = tchán, der Schwie-
gervater. Us. — Vz Tacík.

Tata, v dětské řeči —- pryč. Půjdeme
tata. Koll.

Ťaťa = taťaný. Slez. Klš.

Taťák, a, m., osob. jm. Mor. Šd_v.

Tatalák, a, m., osob. jm. Mor. Sd.

1. Tatam, lépe: ta tam, die ist hin. Jg.

2. Tatam = tam, dorthin. Slov.

Ťaťaníž = pěkný (v dětské řeči). U Opavy.
Pk-

Taťaný = pěkný (v řeči dětské), schön.
S vrchu ťaťaná, z dolu posraná. Slez. Tč.
Vz Ťaťa.

1. Tatar, a (zastr. Tater), Tatařín, Ta-
teřín, a, m., pl. Tataři, Tataří (Ros. ), u sta-
rých: Tataré, Tateré, gt. Tatar, akk. Ta-
tary. Gb. Hl. 58. Vz -janín. Der Tatar. Vz
S. N., Tk. I. 626., Dal. 36., 137., 138. Ob-
novichu vrastvie s Tatarini. Rkk. — T.,
osob. jm. — T. = Talian, kdo nesrozumi-
telně se vyjadřuje. Ale tys Tatar! Us. Kšá.

2. Tatar, u, m. = karabáč, die Peitsche.
Mor. Brt., Nl., Kld. T. = dlouhý a tlustý bič
pastýřský s krátkou násadou, žíla, kocar.
Pastýř tatarem řóchá. Morav. Šd. Mně se
zdá, že t. bude mět hody (že budeš tatarem
bit). Mor. Šd. Dyž půjdu za stádem, plesknu
si tatarem; Mám já ženu nekáránu, kúpím
já si tatar na ňu, budu já ju tatarovat, ona
bude vyskakovat. Sš. P. 483., 610. — T. =
metla z vrbového proutí, kterou o veliko-
noční pondělí mužští ženské mrskají, dokud
se malovaným vejcem nevykoupí. Vz Mr-
skačka. Mor. Brt., Pref.

Tatarák, a, m. = puškvorec, der Kalmus.
Slb. 223.

Tatarčený = pohankový, Heidekorn. Vz
Tatarka.

Tatařiti se, il, ení. — s kým = hádati
se, streiten. Ale tatínku, nechtějte se s ním
pro těch pár hrud t., s ním byste daleko
nedošel. U Rychn.

Tatarka, y, f., die Tatarin. — T. =
pohanka obecná, polygonum fagopyrum, das
Heidekorn. Vz Rstp. 1255. Cf. Kk. 153.,
Slb. 235., Čl. Kv. 160. — T. = čapka hu-
lánská s dýnkem čtverhranným na způsob
polských konfederatek. S. N. XI. 225.

Tatarovati, v Krkonš. hlasitě ale ne-
srozumitelně mluviti. Kb. Vz Tatar. — T. =
tatarem šlehati. Vz Tatar, 2.

Tatarsko, a, n. = území ve střední Asii.
Vz S. N., Tatary.

Tatarský, taterský, tatarisch. T. řeč,
země, kůň, moře, kapusta. — T. = ukrutný,
grausam. Slov. Plk. — T. uši = perníkové
uši, jež na mor. Štrambersku pekou o bo-
žím vstoupení na památku, že křesťané toho
dne zvítězili nad Tatary, kteří křesťanům
uši uřezovali. Šd.

Tatarství, n., das Tatarenthum.

Tatarstvo, a, n., die Tataren, die Tatar-
schaft. Ros.

Tatary, pl., f., Tatarsko, a, n. = tatar -
ská země, die Tatarei. Jel do Tatar. Byl
v Tatařích. Us. — Jg. Vz S. N.

Tatce, dle Budějovice, Tatec, tce, m.,
Tattetz, ves a tvrz u Pecek. Vz Tk. I. 626.,
III. 71., IV. 173., Pal. II. 1. 428., Tf. 266.,
S. N.

Tate, tý, tý, tý! hlas krutihlavův. Šd.

Tatek, tka, m. = táta, otec. Št. N. 40.
Vz Táta.

Tatenice, die Budějovice, Tattenitz, ves
v Zábřežsku. PL.

Tater = Tatarův. Kat. 2777.

Tatera, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

1. Ťati, vz Títi, Tnouti.