Předchozí (32)  Strana:33  Další (34) |
|
|||
33
|
|||
|
|||
Tautologie, e, f., z řec. = týžmluv, táž-
mluvnost, zbytečné opakování toho, co už bylo praveno, die Tautologie. Ku př. hořem a zármutkem přemožen. Rk. Vz Mus. 1844. str. 435., Pleonasmus. Tav, u, m., das Ausgeschmelzte, Email,
der Schmelz. Rk. Tava, y, f., z maď., na Slov. = velbloud,
čava, das Kameel. Jg., Šd. -tavad ve slož.: dotavad, podtavad, bis
hieher. Tavan, u, m. = podnebí. Slov. Němc. I.
294. Tavar, a, m. = velbloudář, der Kameel-
treiber. Slov. D. Vz Tava. Tavec, vce, tavič, e, m. = tavíř. Rk.
Tavení, n. = rozpouštění pevných těles
v kapaliny, die Schmelzung. S. N. Tavenina, y, f., die Schmelzmasse. Rk.
Taveniště, ě, f., die Schmelzhütte. Je tu
jako v t-šti (= horko). U Rychn. Dhn. Taverník, a, m., der Schatzmeister. Vz
Tarnok. Tavidlo, a, n. = nástroj, prostředek k ta-
vení, das Schmelzmittel. T-dlo bílé, černé, Beauméovo n. rychlé. Nz. Cf. Schd. II. 22., KP. IV. 422. Tavikovice, dle Budějovice, něm. Tai-
kowitz, ves u Hrotovic na Mor. PL. Vz Žer. Záp. I. 72. Tavinístěj, e, m., in der Eisenhütte der
Rennherd. Sm. Tavioheň, hně, m., v hörn., das Renn-
feuer. Šm. Tavíř, e, m., der Schmelzer, Schmelzar-
beiter. Rk. Tavírna, y, f. = místnost, kde se rudy
rozpouštějí, die Schmelzhütte. Tavírní, tavírnický, Hütten-. Šm.
Tavírnictví, n. = tavířství. Šm.
Tavířský, Schmelzer-, Schmelz-, Hütten-.
Rk. Tavířství, n., die Schmelzkunst, das
Hüttenwesen, die Hüttenkunde. Rk. Taviště. ě, n., der Schmelzherd. Šm.
Tavitelnosť, i, f., die Lösbarkeit, Schmelz-
barkeit. T. železa. Nz., Dch. T. nerostů. Vz Schd. Il. 21. Tavitelný, schmelzbar. Nz.
Taviti, il, en, ení = rozpouštěti, schmel-
zen. — co: rudu. Vys. Tavivo, a, n., der Fluss, das Flussmittel.
Rk. Tavivý, schmelzsam.
Tavně, schmelzend. Čím tavněji se hrnou
vody, tím výše archa Noëmova se pozdvíhá k nebesům. Sš. Ob. 140. (Hý. ). Tavní, -ný, Schmelz-, schmelzbar. Sm.
Tavnice, e, f., der Schmelzofen. Šm.
Tavola, y, f., spiraea, die Spierstaude.
T. kalinolistá, s opulifolia; ožankolistá, s. chamaedrifolia; jilmolistá, s. ulmifolia; tře- zalkolistá, s. hypericifolia; vrbolistá, s. sa- licifolia; plsťnatá, s. tomentuosa; udatná, s. aruncus; t. medunišník, s. ulmaria; kam- čatská, s. camtschatica; t. tužebník, s. fili- pendula. Vz Rstp. 483. Cf. Kk. 251. Vz Tavolník. Tavolník, u, m., rostlina, spiraea. T-ník
vrbolistý, udatný, tužebník, jilmový, opí- |
chaly. Rostl. — Jg. Dle Rstp. t. = tavola.
medunišník. Vz Čl. Kv. 372., Schd. II. 307., Čl. 45., FB. 101., Slb. 509., Tavola. Tavolníkovitý. T. rostliny, spireaceae:
zákula, tavola, trubuška, mydlokor. Vz Rstp. 468., 483. Cf. Kk. 251., Slb. 509. Taxa, taksa, y, f., z řec. ráfic = cena
ustanovená, výsada, plat, die Taxe. V. T. úmrtní (úmrtné), účetní (účetné); taxu ulo- žiti, vydati. D. T. (sazení, sazba): chleba, masa; taxy odepsati, vybírati, vymáhati, zapraviti, zaplatiti, prominouti, zaznamenati; od tax osvoboditi, zprostiti; bez taxy. J. tr. Taxa, výsada (na grunty), výsada na celní mýta; dle taxy a sazení chleba (1654. ); řád o taxách; aby z řádu o taxách vystoupiti nedopouštěli. Er. T. přijímací; t. za pro- půjčení služby, hypotheční, zápisní, manská. Šp. T. branná, die Wehrtaxe. Čsk. T. za zkoušení kotle, die Kesselprobetaxe. Šp. Vz Sazba. Taxace, e, f. (vz Taxa) = vypočítání
ceny jistých plodin podlé jistých pravidel, z lat. taxatip, die Taxirung, Abschätzung. Um. les. Taxator, a, m. = kdo taxaci činí, der
Taxirer. Taxatorka, y, f., die Taxatorin.
Taxatorský, Taxirer-, Taxator-. T-ský
úřad. Taxatorství, n., das Taxatoramt. Jg.
Taxovati = ceniti, schätzen, taxiren. —
co. V. Taxovna, y, f., das Taxamt.
Taxovní, Tax-. T. list, povinnosť, po-
řádek, protokol, úřad, řád, zákon. J. tr. Tayget-us, a, m., pohoří v Peloponnesu.
Vz S. N. Taz, a, m. = Protasius. Vz Tas.
Tázací věta, der Fragesatz. Věty tázací
přímé jsou buď slovné (jmenné n. nomi- nalné, Zk. ) buď větné (výrokové, praedika- tivné. Zk. ). — a) Dotazuje-li se mluvící jed- notlivého slova u větě, slove otázka slovnou a uvozuje se vždy náměstkami nebo příslovci tázacími (kdo, co, čí, kde, kdy, kam, jak, kterak, kolik, jaký, který atd. Zk. ) na př. Kdo to pravil? Odkud plavete a kam chcete? Co chceš synu můj? Br. Co jest pravda? Br. Odkad má tento moudrosť tuto? Br. — b) Dotazuje-li se mluvící platnosti celé věty t. j. žádá-li na otázku svou odpovědi ano nebo ne, slove otázka větnou. Otázka větná ozna- čuje se: a) toliko přízvukem bez tázacího slovce, což místo má, když s podivením a pohnutím se tážeme, kladouce prízvuk na jistá slova na př. Tak nemoudři jste? Br. Ještě i vy bez rozumu jste ? Duši svou za mne položíš? Br. A neměli bychom my býti moudřejší? Kom. Tedy synové jsou svo- bodni? Br. — ß) Tázacími slovci: -li, -liž, zda (ve staré češt. též za, azda), zdaž, zdali, či, což (vz tato slovce), n. př. Tito-li jsou bratři tvoji? Není-liž tento syn Davidův? Zda my to napravíme ? Znáš-li pak řád nebes? Br. Srozuměli-li jste tomu všemu? Br. Zdali jste nečtli? Br. Či to nevíte? Dal. Což jest ještě živ bratr můj ? Br. Zdaž jsem tebe neviděl s ním v zahradě? Zdali, čím větší štěpnice, ne tím zdárnější štěpové? |
||
|
|||
Předchozí (32)  Strana:33  Další (34) |