sb157-05 0..8296

Tautologie, e, f., z řec. = týžmluv, táž-
mluvnost, zbytečné opakování toho, co už
bylo praveno, die Tautologie. Ku př. hořem
a zármutkem přemožen. Rk. Vz Mus. 1844.
str. 435., Pleonasmus.

Tav, u, m., das Ausgeschmelzte, Email,
der Schmelz. Rk.

Tava, y, f., z maď., na Slov. = velbloud,
čava, das Kameel. Jg., Šd.

-tavad ve slož.: dotavad, podtavad, bis
hieher.

Tavan, u, m. = podnebí. Slov. Němc. I.
294.

Tavar, a, m. = velbloudář, der Kameel-
treiber. Slov. D. Vz Tava.

Tavec, vce, tavič, e, m. = tavíř. Rk.

Tavení, n. = rozpouštění pevných těles
v kapaliny, die Schmelzung. S. N.

Tavenina, y, f., die Schmelzmasse. Rk.

Taveniště, ě, f., die Schmelzhütte. Je tu
jako v t-šti (= horko). U Rychn. Dhn.

Taverník, a, m., der Schatzmeister. Vz
Tarnok.

Tavidlo, a, n. = nástroj, prostředek k ta-
vení, das Schmelzmittel. T-dlo bílé, černé,
Beauméovo n. rychlé. Nz. Cf. Schd. II. 22.,
KP. IV. 422.

Tavikovice, dle Budějovice, něm. Tai-
kowitz, ves u Hrotovic na Mor. PL. Vz Žer.
Záp. I. 72.

Tavinístěj, e, m., in der Eisenhütte der
Rennherd. Sm.

Tavioheň, hně, m., v hörn., das Renn-
feuer. Šm.

Tavíř, e, m., der Schmelzer, Schmelzar-
beiter. Rk.

Tavírna, y, f. = místnost, kde se rudy
rozpouštějí, die Schmelzhütte.

Tavírní, tavírnický, Hütten-. Šm.

Tavírnictví, n. = tavířství. Šm.

Tavířský, Schmelzer-, Schmelz-, Hütten-.
Rk.

Tavířství, n., die Schmelzkunst, das
Hüttenwesen, die Hüttenkunde. Rk.

Taviště. ě, n., der Schmelzherd. Šm.

Tavitelnosť, i, f., die Lösbarkeit, Schmelz-
barkeit. T. železa. Nz., Dch. T. nerostů. Vz
Schd. Il. 21.

Tavitelný, schmelzbar. Nz.

Taviti, il, en, ení = rozpouštěti, schmel-
zen. — co: rudu. Vys.

Tavivo, a, n., der Fluss, das Flussmittel.
Rk.

Tavivý, schmelzsam.

Tavně, schmelzend. Čím tavněji se hrnou
vody, tím výše archa Noëmova se pozdvíhá
k nebesům. Sš. Ob. 140. (Hý. ).

Tavní, -ný, Schmelz-, schmelzbar. Sm.

Tavnice, e, f., der Schmelzofen. Šm.

Tavola, y, f., spiraea, die Spierstaude.
T. kalinolistá, s opulifolia; ožankolistá, s.
chamaedrifolia; jilmolistá, s. ulmifolia; tře-
zalkolistá, s. hypericifolia; vrbolistá, s. sa-
licifolia; plsťnatá, s. tomentuosa; udatná, s.
aruncus; t. medunišník, s. ulmaria; kam-
čatská, s. camtschatica; t. tužebník, s. fili-
pendula. Vz Rstp. 483. Cf. Kk. 251. Vz
Tavolník.

Tavolník, u, m., rostlina, spiraea. T-ník
vrbolistý, udatný, tužebník, jilmový, opí-

chaly. Rostl. — Jg. Dle Rstp. t. = tavola.
medunišník. Vz Čl. Kv. 372., Schd. II. 307.,
Čl. 45., FB. 101., Slb. 509., Tavola.

Tavolníkovitý. T. rostliny, spireaceae:
zákula, tavola, trubuška, mydlokor. Vz Rstp.
468., 483. Cf. Kk. 251., Slb. 509.

Taxa, taksa, y, f., z řec. ráfic = cena
ustanovená, výsada, plat, die Taxe. V. T.
úmrtní (úmrtné), účetní (účetné); taxu ulo-
žiti, vydati. D. T. (sazení, sazba): chleba,
masa; taxy odepsati, vybírati, vymáhati,
zapraviti, zaplatiti, prominouti, zaznamenati;
od tax osvoboditi, zprostiti; bez taxy. J. tr.
Taxa, výsada (na grunty), výsada na celní
mýta; dle taxy a sazení chleba (1654. ); řád
o taxách; aby z řádu o taxách vystoupiti
nedopouštěli. Er. T. přijímací; t. za pro-
půjčení služby, hypotheční, zápisní, manská.
Šp. T. branná, die Wehrtaxe. Čsk. T. za
zkoušení kotle, die Kesselprobetaxe. Šp. Vz
Sazba.

Taxace, e, f. (vz Taxa) = vypočítání
ceny jistých plodin podlé jistých pravidel,
z lat. taxatip, die Taxirung, Abschätzung.
Um. les.

Taxator, a, m. = kdo taxaci činí, der
Taxirer.

Taxatorka, y, f., die Taxatorin.

Taxatorský, Taxirer-, Taxator-. T-ský
úřad.

Taxatorství, n., das Taxatoramt. Jg.

Taxovati = ceniti, schätzen, taxiren. —
co. V.

Taxovna, y, f., das Taxamt.

Taxovní, Tax-. T. list, povinnosť, po-
řádek, protokol, úřad, řád, zákon. J. tr.

Tayget-us, a, m., pohoří v Peloponnesu.
Vz S. N.

Taz, a, m. = Protasius. Vz Tas.

Tázací věta, der Fragesatz. Věty tázací
přímé jsou buď slovné (jmenné n. nomi-
nalné, Zk. ) buď větné (výrokové, praedika-
tivné. Zk. ). — a) Dotazuje-li se mluvící jed-
notlivého slova u větě, slove otázka slovnou
a uvozuje se vždy náměstkami nebo příslovci
tázacími (kdo, co, čí, kde, kdy, kam, jak,
kterak, kolik, jaký, který atd. Zk. ) na př.
Kdo to pravil? Odkud plavete a kam chcete?
Co chceš synu můj? Br. Co jest pravda? Br.
Odkad má tento moudrosť tuto? Br. — b)
Dotazuje-li se mluvící platnosti celé věty t. j.
žádá-li na otázku svou odpovědi ano nebo
ne, slove otázka větnou. Otázka větná ozna-
čuje se: a) toliko přízvukem bez tázacího
slovce, což místo má, když s podivením a
pohnutím se tážeme, kladouce prízvuk na
jistá slova na př. Tak nemoudři jste? Br.
Ještě i vy bez rozumu jste ? Duši svou za
mne položíš? Br. A neměli bychom my býti
moudřejší? Kom. Tedy synové jsou svo-
bodni? Br. — ß) Tázacími slovci: -li, -liž,
zda (ve staré češt. též za, azda), zdaž, zdali,
či, což (vz tato slovce), n. př. Tito-li jsou
bratři tvoji? Není-liž tento syn Davidův?
Zda my to napravíme ? Znáš-li pak řád
nebes? Br. Srozuměli-li jste tomu všemu?
Br. Zdali jste nečtli? Br. Či to nevíte? Dal.
Což jest ještě živ bratr můj ? Br. Zdaž jsem
tebe neviděl s ním v zahradě? Zdali, čím
větší štěpnice, ne tím zdárnější štěpové?