sb157-05 0..8296

tiežeš, 3. tieže; pl. 1. tiežemy, 2. tiežete,
3. tiežú a tieží; imperat. těži sě, těž, těžte;
přech. tieže, tiežíc; tvary se kmenem infi-
nitivním souvisící mají a: tázati, aor. otá-
zach, přič. tázal atd. Odchylky jsou velmi
řídké. Gb. Hl. 65. T. = ptáti, vyptávati se,
vyzvídati, fragen, erforschen; se = tázati.
Jg. T. od táh-nouti, z někoho něco tahati.
Potom také = mučiti, foltern. — abs. Tí-
žícímu odpověď dáti. V. A když tieží, ne-
mají, kdo by je zpravil. Troj. Tážícímu se
odpověz. Kom. Co učiním, když vstane
k soudu Bób ? a když tázati bude, co jemu
odpoviem? (Job. 31. ). Hus II. 302. — (se)
koho (gt. ). Tázali jsme starších. Jel. Však
ne proto jich tázal. Ottersd. Tiežete-li očí,
velmě dobře jest umřel. Hus II. 245. Když
ho tázali. Ep. Pog. 25. Kteréhož kat měl
tázati (= mučiti). Arch. I. 78. Hospodin
tieže pravého i nemilostivého. Ž. wit. 10. 6.
Zřiedlnici jeho tiežeta synóv člověčích. Ib.
10. 5. A kázánie jeho tázali. Ib. 77. 7. Téže
jeho (interrogaus). Bj. Tu sme také Petra
z Jaukova tázali, jměl-liby které 3vé svě-
domí. Půh. II 252. A tu sta mne tázasta.
Chč. 607. Poče mistróv tázati; Poče pe-
stúnky tázati, proč by se to dalo? Pass.
33., 44. Markrabie tázal jeho velmi pilně.
Mluvil s ní Štěpánek a Robil, tážiec jie,
kam by naši jezdili. Pč. 18., 27. Tu jsme
jeho tázali, zda by ještě komu co dlužen
byl. NB. Tč. 195. Toho tebe kmetie tážiú.
Dal. 115. A proto jest kázal učedlníkóm,
aby tázali Krista; A tu netřeba mnoho t.
příčiny božie spravedlnosti; Nenie potřebie,
aby kdo tebe tázal. Hus II. 15., 52., 188.
Kdo rád moudrých lidí se táže, jest napolo
moudrý. Kmp. T. se bude hádaček, kúze-
dlnic a věštcóv. BO. T. se i kněžie. St.
Ještě se vždy táži věrného práva, mám-li
jemu odpovídati na dvojí žalobu v jedné
při. NB. Tě. 292. Písaře jsem se tázal,
ještě-li mám na se který pohon. Půh. II.
601. A také nám jest příklad, abychom sě
tázali jiných, když co velikého máme uči-
niti; Neroďte se očí t., k srdci se navraťte,
neb budete-li sě očí tázati, křivdu vám po-
vedie. Hus II. 109., 244. (Tč. ). Kdy sú ho
tázali učedlníci o súdném dni, řekl jim.
Hus I. 196., 245., II. 8. Pro něžto přišed
poče jejie pestúnky tázati, proč... Pass.
44. (Hý. ). Tázali jsme se ho. Ros. Těžte se
mne. V. T. se koho. Jel., Vrat. — se koho
(akkus. ). Tázal se svou matku, šp. m.:
své matky. — (se) o čem. Tázati tebe
budu o tvých tajných věcech. Ben. Tázal
se o všech věcech. Ros. T. se jal o zámku.
BN. Tázáše jich o hodině. ZN. By o českej
prosbě nic netázal. Dal. 164 Valerius poče
ho t. o pokladech. Pass. 682. Co mne o tom
jmáš tázati? Kat. 2492 O moci se táží, zda
neužili tajných sil. Sš. Sk. 46. (Hý. ). O tom
tiežete mezi sebú; Tieži tebe o svém spa-
sení; Duše věrná apoštolov o svém choti
tieže. Hus II. 177., 232., III. 35. (Tč. ). O bu-
doucích věcech tiežte mne na syny své.
Ben. T. se koho o čem. V., Br., Dal. O čem
tíží synové svého otce. Št. Pán se zase tíže
o křtu Janovu. BR. II. 274. — kde. Pověz
mi, co tebe těži před právem. St. skl., NB.

Tč. 139. Tázán (= mučen) na mukách. Kn.
drp. Vz Právo. Hledati budu a t., jehož mi-
luje duše má, mezi těmi, jenž jdú... Hus
III. 35. Milý Bajku, tážiť tebe před kon-
šelem, jestli syn Václav vinen. NB. Tč. 72.
Chce-li žalobník a žádá toho, muž odpo-
vídatel v tej při dále tázán býti mulcami.
NB. Té. — na kom tázati. Troj., Dal.
I na Abelských mělo býti tázáno a podlé
toho koncováno. Br. Tiežíc na mně. Žk.
162. — koho čím. Tázati někoho útrpným
právem V. Nemá-liť podlé práva mukami
tázán býti; Podlé vyznánie mají ti vězňové
dále na jich činy mukami tázáni býti. NB.
Tč. 76., 113., 248. — (se) mezi kým o čem.
O tom tížete mezi sebou. Ben. Br. Tížíce
mezi sebou, co by bylo. Br. Tieží se mezi
sebú. Troj. O tom mezi sebou se tážete.
V. — se na koho, na co. Těžte se na to
dietě. ZN. Proč také věci na mě tiežeš?
GR. Kdo nechce odpovídati, nemá se nač
t. Vš. II. 14. Tehdy tázáše se na hodinu
od nich, v kterú lépe se měl. Hus II. 383.
Na nevděčné jako na neznámé tieže řka:
Kde jsú? Hus 11. 343. Více se na nic tázati
nesměli. BR. II. 100. Tázal se na všecky
věci, Ros., na příčinu. Ben. V., Ski. II. 181.
Svědkové mají na tyto otázky t-ni býti. Er.
— se oč (s kým): o radu. D., Ml., BI. A kte-
rému pánu káže (nejvyšší sudí) se pány se
oč t., ten má poslušenství učiniti. O. z D.
O to nejsem tázán. O. z D. O to nic se ne-
tázali. Kat. 2244. Zemené tázavše se o to
i neuměli toho nalézti. Půh. II. 162. — jak.
V odvěť se t. Kos. Ol. I. 183. Tu sme jeho
po třikrát tázali. NB. Tč. 234. Ač jsú ho
lstivé a ze zlosti tázali, avšak jest jim po-
korně odpověděl. Hus II. 366. A proto apo-
štol s tím větším důrazem se t. může. Sš.
II. 40. Ale matka z obyčejné milosti tieže
příčiny... Hus Ií. 30. Zákonník tázal jest
chytře, aby mohl Krista potkati. Hus II.
368. — za koho. Jeden jest tázal za všecky,
přemohl-by, aby všichni byli vítězi. Hus
II. 367. - kdy. A v ten den se mne ne-
budete t. o ničem. Sš. J. 254. V té skrou-
šenosti táží se Petra. Sš. Sk. 29. (Hý. ). —
se od koho. A tiež se od něho a on tobě
okáže. Hil. — se s kým (= raditi se). T.
se s leckýms, s moudrými. Št. — se po
čem. Rk., Dch. — se přes co, šp. m. před-
cházejících vazeb. Vz Mluviti.

Tázavý, fragend. T. pohled. Hvl., Dch.

1. Taž. Za našim huménkem na luce pasia
tam děvucha kačice a volala jich taž, taž
taž!, prošvarný synečku přijd že zas. Sš.
P. 405.

2. Taž, vz Tenže.
Táž = tá-ž, vz Týž.

Tažadlo, a, n., na Slov. = bidelec u pluhu,
die Jochstange. Dbš. 24., 50.

Tažadlový, Jochstangen-. Slov.

Tažalo = tažadlo. Dbš. 50.

Tažba, y, f. = tažení, der Zug, Zlob.
Kůň do taž by.

Tažební, Ziehungs-. T. listina. Dch. T.
mlýn, die Zugmühle. D. exc.

Ťažení, n. = vlečení, das Ziehen, Schlep-
pen. T. vozu. — T. = rumpál, holo ve hří-
deli, das Rad an der Welle. T. stožárové

213*