Předchozí (35)  Strana:36  Další (37) |
|
|||
36
|
|||
|
|||
(stojí-li hřídel prostopádně), senkrechte Welle,
koňské. — T., der Flaschenzug. Techn. I. 59. — T. z loterie, der Zug, die Ziehung. D. — T. svíček; vodky, kořalky (pálený, das Lichter-, Brantweinziehen. — T. čáry, der Zug einer Linie. — T. = chod společný, der Zug, Anzug, Aufzug, Gang, Marsch, die Anrückung. — T. válečné n. vojenské (= vý- prava), der Heer-, Kriegszug, der Anzug, Us.; křížové t., der Kreuzzug, Dch., vojska, der Marsch, t. do pole, der Feldzug. V. K t. hotov, připraven, marschfertig, D. T. před se vzíti. Kom. — T. ptákův, der Zug, Strich. D. — Poslední t. = umírání, das Sterben. V posledním t. ležeti = ke smrti pracovati. D. V posledním t. býti. Č. Otec byl v posl. t., když sem přišel. Ml. Vz Tah, Smrť. Taženka, y, f. = tažnice.
Tažený; tažen, a, o, gezogen. T. cukr,
geschmolzener, gezogener Zucker. Us. T. zlato, stříbro (drátové), gezogen. T. ubrus (s figurami tkaný), gezogen, Sych, ručnice, zbraň (má-li vnitř závitkovité rýhy). D., Šp. Vz Tažnice. T. los, správně: vytažený los. Brs. 2. vd. 243. T. teletina, gezogenes Kalbfell, zboží, die Zugwaare, Šp., závinek, gezogener Strudel. Dch. Udělal sklenici dielem taženým. GR. — z čeho: voda z medu tažená. Us. — k čemu: k sondu. VI. zř. 10. Tažicinka, y, f., ve varhanách, das Zin-
kenzeug. Am. Tažihlav, u, m., nástroj lékařský ku vy-
tahování dětí z lůna mateřského, der Kopf- zieh er. Sm. Tažihole, pl., f., v solivarnách, der Zug-
stab. Sm. Tažihřeb, u, m., der Nagelauszieher. Techn.
I. 46. Tažikleště, pl., f., die Ziehzange. Śm.
Tažikotevník, a, m., der Krahnmeister. Sm. Tažina, y, f., der Keper, látka. Rk.
Tažiteluosť, i, f. = vlastnosť pevných
těles, že lze je tlakem, tažením, tlučením roz- táhnouti tak, že se tím ani nerozpadají ani do své první polohy nevracejí, tažnosi, die Dehnbarkeit, die Zügigkeit, Zugfähigkeit. Vz S. N. Tažitelný, tažitý, dehnbar, zügig. T.
kov, Us., síla, Zugkraft. Tažiti = tížiti. Slov.
Tažitosť, i, f. = pružnosť, die Elastizität.
Leška. Tažitý, tažitelný, dehnbar. Přípona -itý.
Mkl. B. 195. T. dílo, stav, pec. D., Techn. — T. = pružný, elastisch. Leška. Tažizvon, u, m., der Klingelzug, Glocken-
mg. Techn. I. 48. Tažizvonka, y, f., die Klingelschnur. Šm.
Tažjar, u, m. = tíže, břemeno. Na Slov. Ťažko == těžko. Mor. a slov. Ťažkosť, i, f. = těžkost. Mor. a slov. Ťažký = těžký. Slov. a mor. Tažlivosť, i, ť. = die Zugkraft. Deli. Tažlivý, zugkräftig. Dch. Tážmluvuosť, gt. téžmluvnosri, f. = týž- mluv, die Tautologie. Nz. |
Tažmo — tázaje sc, fragender Weise.
Tažné, ého, n. = pivo k okušení ze sudu
vytažené, das Kostbier. D. Tažní = tažený, táhlý, pozvolný. Mají
tam t. schody. U Rychn. Msk. Tažnice, e, f. = tažená ručnice, die Kugel-
büchse, gezogenes Gewehr, der Stutz, das Stutzrohr, Scheibenrohr. Sp. T. nazývá se na rozdíl od ručnice s hlavní hladkou ruční palná zbraň, jejíž hlaveň vnitř opatřena jest 4—5 úzkými brázdami nebo rýhami, do nichž olověná kulka se vtěsná a tak u výstřelu jistější směr dostává. S. N. XI. 225. Tažník, a, m. = stěhovavý pták, der Zug-,
Strichvogel. Sp. Ťažnosť, i, f., die Dehnbarkeit, Dehnungs-
kraft, vz Tažitelnosť. T. bláninoviny musí se u jednotlivých druhů nártovic rozmno- žiti. Šp. T. mědi. Presl. Chym. 208. Tažný = tahnutelný, hebký, ohebný, dehn-
bar, geschmeidig, ziehbar. V. T. kůže, krok, zlato, Ros., stříbro, kov. Vys. — kde: pod kladivem. Vys. — T. okov, der Zieheimer, splav (kterým se něco táhne), die Schleusse. Us. — T. = který táhne, Zug-. T-né ho- vado, vůl, V., kůň, D., dobytek, pila, die Zugsäge, Bc, řemen, der Zugriemen. Šp. Dva brablce oškubané, to jsú naše voly tažné. Sš. P. 672. — T. pták. Vz Tažník. Ťažoba, ťažobečka, y, f., na Slov. =
těžkost, die Uibelkeit; tíhota, Beschwerlich- keit. Bern. Ťažobienka, y, f. = mdloba, těžkost, die
Ohnmacht, Uibelkeit. Slov. Ps. si. 171. Tažovice, dle Budějovice, Taschowitz,
ves u Strakonic. PL. Vz S. N. Tážu, vz Tázati.
-tba, přípona jmen podst. rodu žen.: mo-
dlitba, kletba, krytba. Mkl. B. 218. Vz Tvo- ření slov, -tev, Bž. 330. Tbalosť, vz Dbalosť.
Tbalý, vz Dbalý.
Tbáti =dbáti. Co jest člověk, že tbáš
na něho? Ž. wit. 143. 3. — čeho. Hus. — nač. Hus. Vz Dbáti. Tbavý = dbalý, pečlivý, zastr. BO.
Tbity, dle Dolany, něm. Hbitt. T. dolejší
a hořejší, vsi u Příbrami. Vz Tk. V. 145. Tci, gt. tceřo, f. Vz Máti. T. = nevěsta,
snacha (zastr. ), dle Schwiegertochter. Tčení, n. = tknutí, die Berührung. V. —
T. = nedílná malost, punctum. Ms. Tčený; těen, a, o = tknutý, berührt. —
T. = skropený, punctatus, punktirt. Rostl. I. 100. a. Tčeti, el, ení (zastr. ) = strměti, čněti, her-
vorragen. Ramena tčie vzhoru. Výb. I. 960. Vzhůru tčící. Br. — kde: nad vodou. L. Č. okolo jezera. L. V huni šípi tčiechu (=—: vázly). Dal. 59. Vinný kořen na jívě t. má. Jg. — kam odkud. Položeno na dýl dřevo, aby ze země k nebi tčalo. Kane. s. Štěp. Tčicě = tščicě. Z. wit. 118., 142., St. skl.
4. 390. T'dy = tedy. Dal., Bž. 35.
1. Tě = tebe (akk. ). Té nestojív nikdy na
počátku věty. Vz Ty. V jižních Cech. před akkus. tebe: Já té tebe naučím českou ma- nýru. Kts. |
||
|
|||
Předchozí (35)  Strana:36  Další (37) |